Soukromým firmám by spíše pomohlo snížení daní než pochybné projekty Malé a střední podnikání patří k páteři každé ekonomiky. Podle vládní Zprávy o vývoji malého a středního podnikání v ČR za rok 2001 se zdá, že má u nás tento sektor zelenou. Je to však pravda? Mnozí podnikatelé i politici si myslí pravý opak.
Soukromým firmám by spíše pomohlo snížení daní než pochybné projekty
Malé a střední podnikání patří k páteři každé ekonomiky. Podle vládní Zprávy o vývoji malého a středního podnikání v ČR za rok 2001 se zdá, že má u nás tento sektor zelenou. Je to však pravda? Mnozí podnikatelé i politici si myslí pravý opak.
O něčem vypovídají již suché statistické údaje. V České republice je podle ČSÚ u obchodních soudů zaregistrováno více než 1,8 milionu podnikatelských subjektů. Pouhých čtyřicet procent z nich však vyvíjí soustavnou činnost. Kde hledat příčiny? Přesná statistika, která by zdůvodňovala nečinnost více než poloviny všech podnikatelských osob, neexistuje. Určitě jsou mezi nimi takoví podnikatelé, kteří se nechali formálně zaregistrovat, ale nevyvíjejí žádnou reálnou činnost, protože se změnily jejich osobní podmínky pro provádění zamýšlených záměrů. Za to stát nemůže. Nepochybně jsou mezi „spícími“ firmami i takové, které byly založeny pouze v úmyslu prodat je skutečnému zájemci o podnikání, protože ten se tak alespoň mohl legálně vyhnout problémům spojeným s registrací vlastní firmy u obchodních soudů. To už chybou státu je, byť se situace u obchodních rejstříků v poslední době přece jenom zlepšuje.
Příliš složité předpisy
Formální nároky, které zákon ukládá při registraci, změně registračních podmínek či zániku společnosti, patří v České republice k nesložitějším v Evropě, a to včetně postkomunistických států. Na složitost řízení před obchodními soudy si stěžují nejenom čeští podnikatelé, ale i například i zástupci Česko-evropského fóra, nevládní oganizace, sdružující čtyři mezistátní obchodní komory největších obchodních partnerů ČR. O další skupině nefungujících podnikatelských subjektů jsme psali v minulém čísle Profitu. Jsou to organizace, (především společnosti s ručením omezeným), které vznikají pouze za účelem umožnění daňových podvodů. Odhaduje se, že za těmito společnostmi stojí většina z daňových nedoplatků na DPH, kterou stát každoročně zaznamenává.
Smutná statistická pravda
A tady už je kámen úrazu zcela zřejmý. Jak je možné, že stát není schopen přijmout takovou legislativu, aby k podobné praxi nedocházelo? Jak může zvyšovat daně, když nedokáže zajistit zákony a prostředí, v němž by k daňovým únikům a nedoplatkům nedocházelo? Všechny zmíněné důvody však těžko mohou obsáhnout smutnou statistickou pravdu, že možná až padesát procent všech podnikatelských subjektů v ČR není schopno v existujících podmínkách své podnikání vůbec provozovat. Důvody byste jistě dokázali říci sami. Především jsou to vysoké daně spojené s dalšími povinnými výdaji jako je sociální a zdravotní pojištění. Dále rigidní zákoník práce a často nesrozumitelné a monstrózní právní normy typu obchodního, živnostenského či občanského zákoníku. K tomu sto tisíc dalších podzákonných norem, často kolidujících s Ústavou ČR, které právní džungli pouze prohlubují. A v neposlední řadě se na tristním stavu malého a středního podnikání podepisují různé typy státní hospodářské politiky založené na zvýhodňování jedněch proti druhým - ať již jde o investiční pobídky, či o pomoc malému a střednímu podnikání na základě nejrůznějších vládních programů. Přesně podle známého korupčního hesla hodně povolaných, málo vyvolených. I když na první pohled je výše státní pomoci impozantní - 3,6 miliardy korun ze státního rozpočtu vyděleno počtem formálně zaregistrovaných podnikatelských subjektů představuje 2000 Kč (sic!) na osobu. Je potřeba dalšího komentáře?
O státní podpoře podnikání čtěte na straně 4
Příkladem vládní pomoci jsou i programy Obnova a Rekonstrukce. Více než měsíc po povodních však ještě ministerstvo průmyslu a obchodu nebylo schopné programy schválit.
FOTO: ARCHIV
