Některé problémové rysy jsou u obou zemí velmi podobné
V Německu je poslední dobou tématem dne Japonsko. Nemluví se však o nejnovějších toyotách, posledních vynálezech od Sony, ani o slabém jenu. Na německých rtech spočívá otázka, jestli se nejsilnější evropská ekonomika sveze za Japonskem po skluzavce chronické deflace a ekonomické beznaděje. Patnáctého října se Der Spiegel, jeden z nejvlivnějších časopisů v zemi, ptal, jestli se Německo „nenakazilo japonskou nemocí“. David Abramson, vrchní evropský stratég montrealské společnosti pro výzkum investic BCA Research, připouští, že „podobnost mezi Německem a Japonskem je velice zneklidňující“. Stane-li se z Německa další Japonsko, hrozí Evropě, že nejvýznamnější motor jejího růstu se promění v brzdu pro celý region. Jediným světovým zdrojem růstu pak zůstanou Spojené státy.
Německo se sice nestalo přímo stínem Japonska, ale podobností mezi nimi se najde takové množství - a natolik strašidelných - že důkladné ohledání je rozhodně namístě. Začněme bankovním systémem. Japonské banky lehkomyslně napůjčovaly stovky miliard předluženým stavitelským a dodavatelským firmám. To vyústilo v krizi špatných úvěrů, jakou ještě nikdo nikdy neviděl. Teď se investoři strachují o banky německé. Špatné úvěry se množí a rostou také obavy, že potápějící se velcí mediální a telekomunikační dlužníci by s sebou mohli stáhnout pod vodu i některou velkou banku. Rekordní portfoliové ztráty zaznamenávají rovněž pojišťovny, například Munich Re.
Pak tu máme podnikatelský sektor. Zchudlé japonské banky přestaly novým dlužníkům půjčovat už před lety. Tím vyhnaly počty bankrotů do rekordních výšek a utlumily zakládání nových společností. Podobně i v Německu růst nových úvěrů dosahuje sotva jednoho procenta, zato počty bankrotů šplhají vzhůru. Choroba se odráží v akciových indexech. Nikkei poklesl na úroveň roku 1983 a Dax se z maxima v březnu 2000 propadl o 63 procent, tedy mnohem hlouběji než Dow ve stejném období.
Německo a Japonsko dokonce spojuje i stejně ponurá historie růstu. V uplynulém desetiletí rostla japonská ekonomika průměrným tempem těsně přes jedno procento ročně. Německo na tom bylo o trochu lépe, ale průměrný růst přesto nedosahoval ani dvou procent. Deflace v současné době decimuje ceny po celém Japonsku a Německo už zažívá závany deflace u cen nemovitostí v největších městech.
A ještě něco. Německý i japonský pracovní trh patří k nejrigidnějším na světě. Obě země se sice honosí vysokou produktivitou práce, ale ta stejně nestačí kompenzovat obrovské náklady, které společnostem vznikají při propouštění a vyplácení nadbytečných pracovníků. Vzhledem k hluboké potřebě konsenzu v obou společnostech chybí i ochota k radikálním krokům.
Běhá z toho mráz po zádech. Japonsko riskuje propad do bezvýznamnosti. Očekává stejný osud i Německo? Rozhodně není moc povzbudivé, že Němci 22. září ve volbách potvrdili status quo, když po třech letech špatných ekonomických zpráv znovu zvolili rudo-zelenou koalici Gerharda Schrödera. Svobodní demokraté, jediné politické uskupení nabízející skutečný program prorůstových ekonomických reforem, dostali nemilosrdný výprask. Schröder, aby ufinancoval dluh, jenž letos převýší 3,7 procenta hrubého domácího produktu (což představuje křiklavé porušení evropského Paktu stability a růstu), teď reaguje jediným způsobem, který zná: zvýšením daní. Podobné daňové zvýšení zadusilo oživení, klíčící před pěti lety v Japonsku.
Katastrofický scénář ale přece jen není pro Německo nevyhnutelný. Zatímco v Japonsku řádí deflace ve všech odvětvích ekonomiky, v Německu se propad cen prozatím soustředí v sektoru nemovitostí. V Japonsku je nedobytných patnáct procent všech bankovních úvěrů. V Německu tvoří špatné úvěry jen jeden nebo dva procentní body v portfoliích bank, ačkoliv se toto číslo zvyšuje.
V případě Německa rostou i vnější tlaky jak z ostatních evropských zemí, tak z Bruselu. Naproti tomu v Japonsku nemusí Tokio při plánování příštích ekonomických kroků vzdorovat žádné obdobě Evropské unie či Evropské centrální banky, třebaže tradice zahraničního nátlaku (gaiatsu) je dlouhá. Předseda Evropské komise Romano Prodi například veřejně nabádá odpovědné činitele, aby brali hrozbu deflace vážně. A evropští regulátoři donutili Berlín odstranit výsady pro vládami kontrolované zemské banky, jež představují nespravedlivou konkurenci pro soukromé finanční instituce.
Fakt, že Němci sami sebe zkoumají přes japonskou optiku, je dalším povzbudivým znamením. „Německo se může z případu Japonska opravdu poučit v tom, jak rychle se z výsluní úspěchu můžete propadnout,“ tvrdí Charles Wyplosz, ředitel ženevského Mezinárodního centra pro studium peněz a bankovnictví. Jeho varování nemůže být jasnější.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Tereza Kodíčková