Metrostav se domnívá, že jej německé úřady diskriminují
V České republice se neuskuteční jediný seminář o zakázkách NATO, při kterém by nezaznělo jméno společnosti Montservis Praha. Je jednou z mála, která se v zahraničních tendrech aliance prosadila. „ATS Telcom, ICZ, Prototypa a Škodaexport,“ spočítá na prstech jedné ruky prezident Asociace obranného průmyslu České republiky Jiří Hynek další firmy, které uspěly. Důvodů je hned několik. Jedním z nich je, že tuzemské firmy se do výběrových řízení vůbec nehlásí. Minimálně jedné společnosti však vyčítat nedostatek aktivity nelze. Stavební firma Metrostav se o účast v tendrech NATO pokusila, místo pilování nabídky se teď ale snaží dokázat, že je diskriminována.
Vzor z Avianu.
„Musím říci, že výběrové řízení bylo velmi spravedlivé, rozhodla nabídnutá cena,“ popisuje své zkušenosti s aliančními tendry ředitel Montservisu Jan Tošner. Firma zvítězila hned několik měsíců po vstupu České republiky do NATO v soutěži na výstavbu plynovodu a komunikačního kanálu na americké základně v italském Avianu a získala zakázku za 175 milionů korun. Letos už má Montservis s Američany v Avianu nasmlouvány další dvě za půl miliardy korun. Soutěžit o zakázky NATO v Itálii se dvakrát pokoušel i Metrostav. Nevyhrál, ale alespoň se zúčastnil. Letos se stavební firma rozhodla, že se zkusí prosadit v Německu, kde už na několika zakázkách pracovala jako subdodavatel. Vedení Metrostavu zaujal projekt NATO na výstavbu ropovodu z Aalenu do Leipheimu. Na českém ministerstvu obrany si firma vyzvedla zadávací dokumentaci a ještě než začala zpracovávat nabídku, požádala Spolkový úřad práce o potvrzení, že nepotřebuje jeho povolení. „Ptát jsme se nemuseli, ale z Německa už máme zkušenosti s omezeními, která tam pro české stavební firmy platí. Přestože jsem byl přesvědčen, že v zakázkách NATO si jsou všechny členské země rovny, chtěli jsme mít jistotu,“ vysvětlil obchodní ředitel Metrostavu Pavel Pilát. Z dopisu úřadu zjistil, že se mýlil. „Česká stavební firma nemůže uzavřít smlouvu o dílo s žádným, jak veřejným, tak soukromým zadavatelem. Toto platí i pro projekty NATO v SRN,“ napsali němečtí úředníci.
Jen tak to nevzdají.
Metrostav nabídku ani nepodal, jen její zpracování by prý vyšlo na milion korun. S jednáním německého úřadu se ale odmítl smířit a podal žalobu k pracovněprávnímu soudu v Norimberku. Pilát si od soudu příliš neslibuje. „Pravděpodobně nerozhodne v náš prospěch. Chceme ale, aby náš případ fungoval jako precedens, na jehož základě by měl stát prosazovat rovnoprávné postavení českých stavebních firem na projektech NATO,“ tvrdí. Stavební firma oslovila kromě ministerstev obrany a zahraničí také českou pobočku sítě Solvit center, která řeší spory plynoucí z nesprávné aplikace práva Evropských společenství. Zástupci centra, které v Česku funguje pod ministerstvem průmyslu a obchodu, požádali k tomuto případu o stanovisko Evropskou komisi a kolegy z německého Solvit centra, které spadá pod Ministerstvo hospodářství a práce. „Víme, že pro Českou republiku platí ve stavebnictví přechodné období, které znamená pro naše firmy určitá omezení při vysílání pracovníků v rámci stavební zakázky v SRN a Rakousku. Máme ale informace, že firmy ze zemích NATO, které nejsou členskými státy EU, například USA, mohou na území Německa v rámci zakázek NATO soutěžit. To se ale neslučuje s evropským právem a přechodným obdobím, které rovněž stanoví, že třetí státy nesmějí mít lepší podmínky. Metrostavu poskytneme podporu,“ řekl týdeníku EURO Thomas Müller ze Solvit centra. Na ministerstvu obrany tvrdí, že jeho možnosti vznést oficiální protest ztížil Metrostav tím, že nabídku do soutěže vůbec nepodal. Stejné stanovisko zastává i Radek Ernest, obranný poradce Stálé delegace České republiky při NATO. „Případ Metrostavu znám. V zakázkách, které financuje nebo spolufinancuje NATO, mají všechny členské země zaručené rovné postavení. Z tohoto pohledu může být názor pracovního úřadu v Německu irelevantní. Problém je, že Metrostav nabídku na zakázku nepodal. Pokud by tak učinil a byl vyloučen z důvodu, že podle přístupových smluv do EU mezi Českem a Německem nemůže česká firma uzavřít smlouvu s německým zadavatelem, mohli bychom protestovat a vyvolat až arbitráž,“ uvedl.
Český precedens.
Pokud by se Metrostavu podařilo na svůj případ upozornit a začal by se na půdě NATO nebo Evropské unie řešit, půjde zřejmě o precedens. Nikdo z oslovených, ani prezident Asociace obranného průmyslu Hynek, si podobnou stížnost tuzemské firmy nevybavuje. Možná proto, že do soutěží NATO se české podniky prostě nehlásí. „Ze sta tuzemských firem, které oslovila zásobovací agentura aliance NAMSA s nabídkou dodávek, jich zareagovalo pouze pět,“ uvedl Hynek. Jednu z možných odpovědí nabídl zaměstnanec kopřivnické Tatry: „Do soutěže NATO jsme se přihlásili pouze jednou. Tendry jsou velmi často vypisovány tak, aby co nejméně řekly, často jsou dokonce pouze v jazyce země, kam má dodávka směřovat, třeba v maďarštině. Odkazují se na místní normy, jejichž dostupnost je v zahraničí mimo zemi zadavatele více než omezená. Musíte vyplnit stohy formulářů a k vyřazení stačí, pokud jednu povinnou kolonku z nepozornosti nezaškrtnete. Účast v tendru obnáší velké kvantum práce a peněz, přitom někdy je už ze zadávací dokumentace jasné, že jiná než určitá firma nemůže uspět, prostě ´tak velká kola má automobil jen jedné firmy´.“
