Holzmannovo impérium zatím uteklo hrobníkovi z lopaty
Před pobočkou Commerzbank ve Frankfurtu nad Mohanem postává hlouček mužů ve žlutých pracovních kabátech a ochranných přilbách téže barvy s emblémem bílého „H v červeném poli. Vypadají naštvaně, vrhají do televizních kamer zlostné pohledy a křičí: „Hanba! Klientům finančního ústavu brání stavbaři ve vstupu do budovy. „Vzali jste nám budoucnost, my vám zatarasíme vchod, provolávají lidé slogan z přineseného transparentu. Je úterý 23. listopadu, jen několik hodin poté, co se insolventní stavební gigant Philipp Holzmann přihlásil po dvou kolech neúspěšných jednání s věřitelskými bankami do konkursu.
Kámen ze srdce spadl všem až v noci ze středy na čtvrtek, kdy se kancléři Gerhardu Schröderovi podařilo přimět neústupné finanční ústavy, aby dodaly Holzmannovi čerstvé peníze v objemu 200 milionů marek; federace poskytne 250 milionů. Tato opatření uvedou do chodu sanační program a měla by zachovat všech sedmnáct tisíc pracovních míst koncernu v Německu. „Jsme opět solventní, přihlášku do konkursu jsme stáhli, sdělil ve čtvrtek dopoledne management Philippa Holzmanna. Akcie společnosti zareagovaly růstem na dvojnásobek.
Příliš velké oči.
Druhý největší německý podnik ve své branži, jehož stopadesátiletou historii psala taková díla jako radnice v Hamburku či justiční palác v Mnichově, doplatil na recesi německého stavebnictví, nekrytá rizika investic do obnovy nových spolkových států i na příliš „velké oči v zahraničních expanzích. Holzmann šokoval 15. listopadu oznámením platební neschopnosti, ztráty se odhadují na 2,4 miliardy marek. Německý odborný tisk soudí, že kořen insolvence leží na území bývalé NDR. Právě tam vypukl na začátku 90. let ohromný stavební a realitní boom, do nějž Philipp Holzmann - a nejen on - vkládal příliš velké naděje. Když zjistil, že situace není natolik růžová, začal prudce expandovat do celého světa a vršit půjčky. Nastalo vytloukání klínu klínem.
Krize kolem Holzmanna vyslala státu jasný signál: pokud se věřitelé nedohodnou, podnik zkrachuje. Má-li stát zájem na zachování společnosti a především jejích pracovních míst, může krýt sanaci jen vlastním rozpočtem, tedy penězi daňových poplatníků. „V souvislosti s problémy této firmy je zřejmé, že v současném boji o přežití se nesmí zhoršit podmínky pro stavebnictví ze strany hospodářské politiky. Krize stavebnictví v uplynulých letech oslabila substanci podniků. Pro subjektivní chyby není žádný prostor, konstatoval pro týdeník EURO vedoucí analytik Německého stavebního svazu Josef Hladík.
Co prozradil audit.
Dělník německé poválečné obnovy Holzmann je rozdělený do regionálních divizí a poboček. Předloni měl obrat 13,04 miliardy marek, loni jen 9,69 miliardy marek. Zisk před zdaněním obnášel před dvěma lety 686 milionů, loni spadl na 240 000 marek.
Už jednou, na jaře 1996, vyděsil koncern ekonomy i zaměstnance vyhlášením čisté ztráty 443 milionů marek za rok 1995. Tehdy stačila ke spáse změna vedení, již si vynutili akcionáři, a plán přestavby koncernu včetně výrazného rušení míst a omezení podnikatelských aktivit.
Ne nadlouho. Letošní propad ve financích společnosti zjistil audit, který si současný management Holzmanna objednal. „Ztrátové kontrakty byly po léta systematicky zakrývány, mimo jiné konspiračními dohodami mezi tehdejšími výkonnými šéfy a klienty, stojí ve zprávě, z níž citoval týdeník Der Spiegel. Nynější vedení podniku podalo na své předchůdce (bez uvedení jmen) trestní oznámení pro zpronevěru, podvody a falšování obchodní bilance.
A začalo ihned jednat s bankami. Špičky koncernu měly představu oživovacího plánu, který by spotřeboval celkem 4,3 miliardy marek. Jeho doplňkem měl být nový splátkový kalendář. Projekt počítal s částečným odpisem dluhů, posílením kapitálu společnosti o 1,2 miliardy marek, půjčkou další miliardy, vydáním dluhopisů s možností přeměny na akcie za 774 milionů marek a s úbytkem tří tisíc pracovních míst z celkových 28 000 lidí, jež firma zaměstnává. Deutsche Bank, která je s patnácti procenty druhým hlavním akcionářem koncernu po belgické společnosti Gevaert (zhruba 66 procent), ale zároveň i jeho největším věřitelem, se nechala slyšet, že záchranný plán podpoří, pokud se přidají i jiné banky. „Potřebujeme od bank pozitivní rozhodnutí. Pokud ne, budeme muset zahájit proces vedoucí ke konkursu, připustil pro agenturu Reuters před klíčovou schůzkou šéf představenstva Holzmanna Heinrich Binder. Rozjela se největší spásná akce od roku 1993. Tehdy zkolaboval chemický konglomerát Metallgeselschaft, jenž nezvládl obchodování s ropnými deriváty.
Svár mezi bankami.
Příslib a především podmínka největší německé banky menší věřitelské finanční ústavy rozladily. „Nevidím základ pro rozhodnutí, je zde tolik otevřených otázek a příliš málo odpovědí, reagoval šéf Commerzbank Martin Kohlhausen na nejasnosti v účetnictví Holzmanna. Finančníci obvinili Deutsche Bank, že nechce převzít odpovídající břemeno. Představovali si, že by měla uhradit alespoň třicet procent revitalizačních nákladů. Börser Zeitung zjistil, že Deutsche Bank byla ochotna jít s přihlédnutím k možným rizikům pouze na necelých devatenáct procent. „Je docela normální, že se v tomto stadiu smlouvá, připomněl mluvčí Deutsche Bank Dierk Hartwig. Jednání ve Frankfurtu, do něhož vkládal Philipp Holzmann naděje, trvalo podle některých pramenů patnáct, podle jiných dokonce dvacet hodin. „Naděje Holzmanna na přežití jsou zhruba čtyřicetiprocentní, odhadl pro Reuters před začátkem debaty zdroj z bankovních kruhů. Deutsche Bank znovu potvrdila ochotu pomoci, ale se stejným dovětkem: „Pokud ostatní nebudou spolupracovat, nemůžeme sami nic udělat.
Tak se i stalo - menší banky skutečně odmítly sanační plán podpořit. „Balík byl příliš velký na to, aby do něj byli ochotni přispět všichni. Společnost musí vyhlásit platební neschopnost a zahájit přípravu na kroky vedoucí ke konkursu, uvedl předseda Holzmannovy dozorčí rady Carl von Boehm-Bezing, který působí i v představenstvu Deutsche Bank. Generální ředitel Binder byl lapidárnější: „Prostě jsme nedostali dost. Potřebná suma činila podle DPA zhruba tři miliardy marek, banky se dostaly na 400 milionů.
Krach mezi věřiteli vyburcoval zaměstnance i spolupracovníky koncernu. Binder totiž varoval, že nebudou ohroženy pouze džoby u Holzmanna, ale také pracovní příležitosti u dodavatelů a partnerských firem; propočty odborníků hovořily až o sedmdesáti tisících lidech. „Vzdáme se šesti procent platu a budeme pracovat třiačtyřicet hodin týdně, abychom zachránili svá místa, ohlásil v DeutschlandRadiu Berlin podnikový odborový předák Jürgen Mahneke. „Za insolvenci firmy nemůžou chyby ve stavebních technologiích, ale trestné činy, poznamenal.
Ať hodí kamenem.
Odborář Mahneke neměl na mysli jen bývalé vedení. Der Spiegel vyrukoval s informací, že Binder a Boehm-Bezing po měsíce tajili informace o situaci koncernu. List napsal, že od loňska varovali vedoucí pracovníci své představenstvo před riskantními zakázkami za téměř miliardu marek. Dotyční toto nařčení popírají, podezření odmítá i mluvčí Deutsche Bank Hartwig. Commerzbank nicméně zvažuje, jak napsal Der Spiegel, trestní oznámení na vedení Holzmanna, protože si ještě tři dny před oznámením ztráty vyžádalo úvěr padesáti milionů marek. Kritikou manažerů nešetří ani šéf ochranného svazu pro držitele cenných papírů Klaus Nieding. „Nové vedení buď vsadilo na špatné kontroly, anebo nepřišlo věci na kloub, tvrdí.
Šance číslo dvě.
Banky na sebe po neúspěšném jednání zaútočily. Deutsche Bank obvinila z nezdaru Commerzbank, která není jen věřitelem Holzmanna, ale rovněž hlavním akcionářem jeho úhlavního rivala, essenského lídra branže Hochtief. Napadená banka kontrovala otázkou, zda hlavní věřitel - Deutsche Bank - učinil vše, co udělat mohl. Hesenský ministerský předseda Roland Koch (CDU) přesto pozval znesvářené věřitele na pondělní večer ke kulatému stolu, pozvánku doprovodil příslibem 150 milionů marek coby příspěvku města Frankfurtu.
Do sledu událostí se vložil i kancléř Gerhard Schröder („Nejvyšším cílem musí být udržení pracovních míst. ) a poslal do debaty svého vyslance. „Bankéři si myslí, že jednání bude úspěšné. Je zde pro to obrovská politická vůle, citovala agentura Reuters jeden ze zdrojů. Nestačila. Věřitelé usoudili, že Holzmannem navržený revitalizační plán není reálný. „Optimismus některých bank nebyl takový, aby byly připraveny přijmout podnikatelská rizika nových půjček, shrnul Koch. „Frankfurtská bankovní komunita neměla velký den. Chyběla odvaha, zhodnotil situaci ministr v úřadu spolkového kancléře Hans Martin Bury.
Spadla klec.
Kolotoč sanačních jednání se dotočil, týdenní lhůta vypršela. Akcie podniku, s nimiž bylo od oznámení ztráty přerušeno obchodování, se zřítily po vstupu do konkursu o devadesát procent. „Nikomu bych je neradil kupovat, řekl jeden z burzovních expertů. Stavbaři vyrazili do ulic - po frankfurtské pobočce Commerzbank se terčem jejich protestů staly další finanční ústavy i centrála Holzmanna.
Odbory pochopily, že tanec na ekonomickém parketu skončil, a vsadily na politickou kartou. „Ještě jsme nehodili flintu do žita, ubezpečovaly zneklidněnou veřejnost. Podnikový předák Mahneke se rozjel za kancléřem. Uspěl. „Chci učinit ještě jeden pokus, jak zachránit sanace schopný podnik, prohlásil šéf rudozeleného vládního týmu a svolal další jednání s cílem zabránit rozpadu stavbařského impéria. „Musí být jasné, že podnik má šanci jen tehdy, když přispějí banky, zdůraznil Schröder. Holzmann teď naléhavě potřebuje sumu 230 až 250 milionů marek. Její výši kancléř nepovažuje za příliš velkou. Případnou vládní intervenci musí schválit Evropská komise; pomoc je omezena na šest měsíců a má být určena především na výplatu mezd. Berlín potvrdil, že už v tomto smyslu Brusel kontaktoval.
Má dáti - dal.
Finanční expert sociálních demokratů Joachim Poss poskytl vzápětí ohroženým desítkám tisíců zaměstnanců stavebního kolosu a spolupracujících firem naději výrokem o možné státní záruce tři sta milionů marek. „Takto by se podařilo spasit i střední a malé podniky, uvedl v Bundestagu Poss. Mluvčí vlády Uwe-Karsten Heye nabádal ke střízlivosti: „Neexistuje žádné usnesení. Státní záruka by byla tou poslední možností. Deutsche Bank oznámila, že poskytne Philippu Holzmannovi okamžitý úvěr 100 milionů marek, který umožní koncernu přežít několik nejbližších týdnů. Podporu dodavatelským subjektům přislíbily spolková země Hesensko a zemská banka Hesenska-Durynska. Ohrožené firmy by měly získat úvěry na přijatelný úrok v celkové výši pětadvacet milionů marek. Obdobné kroky ohlásilo i Bavorsko a Severní Porýní-Vestfálsko. Mnohé finanční ústavy potvrdily, že dají subdodavatelům po předložení konstruktivního podnikatelského konceptu k dispozici milion a půl marek.
Odpůrci a supi.
Souhlas s hozeným záchranným lanem nezní odevšad. „V těžké krizi jsou také další stavební podniky, upozornil předseda spolkového svazu Mladých podnikatelů Claude Herion. „Není přece možné, aby byl v předimenzovaném sektoru zachráněn penězi daňových poplatníků jen kvůli velikosti podnik, který si konkurs přivodil, míní Herion. Podobně argumentuje i lídr CSU v Bundestagu Michael Glos: „Náklady za chybný management nemůžou převzít plátci daní.
Na kořist se už slétají první supi. Největší konkurent Hochtief sice ujistil, že nechystá nepřátelský zásah („V tomto okamžiku na podobné kroky nemyslíme. ), ale další nelení. Ze Singapuru se ozvala společnost SembCorp. Společnost, jež se zabývá infrastrukturou, lodní technikou, informačními technologiemi a životním stylem, projevila podle Frankfurter Allgemeine Zeitung zájem investovat do Holzmanna miliardu marek. Vyjednavači SembComu už sondovali ve frankfurtském ústředí. Iniciativu projevil také Bilfinger + Berger z Mannheimu, a to o americké aktivity oslabeného impéria. Frankfurter Allgemeine Zeitung tvrdí, že uchazečů je více.
Opona padá.
Bankrot Holzmanna, který visel ve vzduchu, by byl největším krachem v německém stavebnictví od konce realitního impéria Jürgena Schneidera, který podobně jako teď frankfurtský obr doplatil na prudký pokles cen nemovitostí v době odeznění konjunktury po sjednocení Německa. „Možná vznikne společnost, která se pokusí vybudovat na ještě živých základech nový podnik, naznačil v úterý analytik Hladík.
Po nezdaru prvních dvou kol rokování věřitelského výboru se zastavil život na dvanácti stech staveništích. Na stavbách v Bádensku-Württembersku - píše Der Spiegel - se sešlo ke vzrušeným debatám na šest set stavbařů, odboráři se pustili do zajištění materiálu a techniky. V Bavorsku zaskočily zprávy o situaci v podniku na dvanáct set lidí, obavy z budoucnosti neskrývá ani stejný počet lidí z dodavatelských společností. „Ti se sešli také. Máme strach, netajil se zemský předák IG Bau Karl Heinz Strobl. Také v Durynsku zavládlo mrazivé mlčení, vrásky na čele vyvstaly nejen zaměstnancům Holzmanna, ale i třem tisícům drobných pokrývačů, zedníků a obkladačů.
Ve Frankfurtu mlčeli lidé a stroje na stavbě výškového domu ve středu města. Asi deset osob drželo hlídky. Odbory v Hamburku přesto doporučily pracovníkům, aby přišli do práce a dělali dále: „Trojí plat je zaručen. Ve Frankfurtu před sídlem Philippa Holzmanna vzplály ve středu večer ohně. Muži ve žlutých kabátech a bílým „H na přilbách přikládali do plamenů v kovových sudech dřevěná prkna a desky. „To jsme dopadli, všemu je konec, říká jeden z nich na kameru a bere do rukou další kus.
Zpráva o úspěchu kancléřova vyjednávání a Holzmannově dočasné záchraně přišla o pár hodin později.
Konkurs po německu
Nový německý zákon o takzvané správě v insolvenci, který platí od 1. ledna letošního roku, stanoví, že tato správa je nařízena tehdy, pokud jsou podnik nebo soukromá osoba příliš zadluženy nebo platebně neschopny.
Pokud není dlužník schopen dostát svým platebním závazkům ve stanovené zákonné lhůtě, musí se přihlásit u příslušného obvodního soudu do konkursu. Učinit tak může zadlužený či některý z jeho věřitelů. Cílem konkursu je rozdělit zbývající majetek pod soudním dohledem poměrně mezi věřitele. Za konkursní podstatu se pokládají peníze, materiál, pozemky a stroje, jejichž hodnotu vyčíslí soud. Nároky mohou uplatnit všichni, kteří by měli dostat zaplaceno. Požadavky věřitelských bank stojí na stejné úrovni jako nároky pracovníků na nevyplacenou mzdu.
Dříve než soud zahájí konkursní řízení, prověří, zda bankrotující firma má dost finančních prostředků na pokrytí nákladů řízení. V německé praxi bývá až 75 procent všech žádostí o zahájení konkursu odmítnuto, protože žadatelé nemají potřebný obnos. V takovém případě se věřitelé musí pokusit získat vymáhané peníze na vlastní pěst.
Pokud je řízení zahájeno, určí soud správce konkursní podstaty. Ten prověřuje účetnictví, zpracovává přehled zbylého majetku a přijímá finanční požadavky věřitelů. Stará se rovněž o pohledávky zaměstnanců. Pokud je na výplaty mezd v podnikové pokladně příliš málo, může požádat spolkový pracovní úřad o tříměsíční výpomoc insolvenčními penězi. Ty odpovídají dosavadní mzdě.
Jsou-li všechny nároky věřitelů a zbylý majetek podchyceny, stanoví soud kvótu na vyrovnání dluhů. Ta ukazuje, jakou část pohledávky věřitelé dostanou. V posledních letech to bylo většinou jen tři až pět procent. Banky jsou ve výhodě: na rozdíl od zaměstnanců lze jejich nároky alespoň částečně uspokojit vydáním strojů či pozemků.
(iza)
Byli, a už nejsou Největší firemní kolapsy v Německu
- 1961 Brémská automobilka Borgward, Goliath, Lloyd se ocitla uprostřed roku v platební neschopnosti a musela uzavřít provozy. Více než patnáct tisíc zaměstnanců se ocitlo na ulici.
- 1974 Spekulace o podvodných devizových obchodech přiměly Herstatt Bank k uzavření poboček. Její šéf Iwan D. Herstatt byl v roce 1987 odsouzen za zpronevěru ke dvěma letům vězení.
- 1982 Miliardové dluhy, jež nahromadil elektrotechnický koncern AEG Telefunken, vedly k dosud největší platební neschopnosti v německé poválečné historii. Věřitelé rezignovali na 60 procent svých požadavků. V roce 1996 splynul zbytek koncernu s Daimlerem.
- 1983 Konkurs ohlásila akciová společnost Korf-Stahl.
- 1983 Koncern IBH-Holding, třetí největší strojírenský výrobce na světě, se zhroutil s dluhem zhruba jedné miliardy marek. Šéf představenstva Horst-Dieter Esch byl později odsouzen za protahování konkursu a podvody k odnětí svobody a peněžní pokutě.
- 1993 Do insolvence se dostala Klöckner-Werke AG v Duisburgu. Věřitelé přišli o 1,46 miliardy marek.
- 1994 Po zmizení frankfurtského kupce nemovitostí Jürgena Schneidera uplatnili věřitelé v nejspektakulárnějším případu úpadku ve stavebnictví nárok na 6,7 miliardy marek. Schneider byl koncem roku 1997 odsouzen za podvody k šesti letům a devíti měsícům vězení.
- 1994 V konkursu se ocitl výrobce sportovních podlah Balsam AG. Celková škoda způsobená finančními manipulacemi byla vyčíslena na 2,5 miliardy marek.
- 1996 Brémské loděnice Vulkan Verbund postihl rovněž konkurs. Proti bývalému šéfovi představenstva bylo vzneseno obvinění z nedovoleného napomáhání trestné činnosti.
(iza)
