Místo státní podpory zrušme DPH na stavební práceVýstavba bytů a domů bývá tradičně podporována ze státních zdrojů. Vlády získávají nálepku subjektu, který se snaží usnadňovat přístup k levnému bydlení. Ač to zní podivně, zmíněné podpory pomohou k bydlení jen málokomu.
Místo státní podpory zrušme DPH na stavební práce
Výstavba bytů a domů bývá tradičně podporována ze státních zdrojů. Vlády získávají nálepku subjektu, který se snaží usnadňovat přístup k levnému bydlení. Ač to zní podivně, zmíněné podpory pomohou k bydlení jen málokomu.
Systém státní podpory bydlení je zaměřen převážně na střední vrstvu obyvatel. Vyšší vrstvu výše podpory příliš nevytrhne, zástupci nižší třídy se ani přes relativně štědrou státní podporu k potřebné částce stejně nedostanou. Podporu bydlení (ve smyslu např. postavení nového domu) lze v České republice rozdělit do tří základních skupin. Patří mezi ně podpora stavebního spoření prostřednictvím státního příspěvku, možnost odepsat od daňového základu úrokovou část anuity hypotečního úvěru a přímou státní podporu hypotečním úvěrům.
Nejoblíbenější je stavební spoření
Nejoblíbenějším instrumentem podpory bydlení je jistě stavební spoření, které umožňuje získání státního příspěvku ke spoření až do výše 4500 Kč ročně. Produkt je to velmi pěkný, bohužel poněkud nesystémový. V současnosti je jistě nejoblíbenějším spořicím produktem vůbec, neboť představuje nejvyšší míru zhodnocení. S jistou nadsázkou lze konstatovat, že zhruba každý daňový poplatník má v současnosti uzavřeno stavební spoření. V takové situaci ale jakákoliv státní podpora ztrácí smysl. Stát tedy nejdříve těmto lidem zmíněnou částku vezme na daních jenom proto, aby jim ji následně vrátil a tomuto procesu říká podpora. Ve své podstatě je tedy státní příspěvek stavebnímu spoření spíše daní.
Nikoli na byt, ale na důchod
Stavební spoření má v současnosti se stavěním společný hlavně název. Obecně se jedná o spořicí produkt pro širokou veřejnost, který zdaleka nesouvisí pouze se stavěním. Množství lidí si např. prostřednictvím stavebního spoření spoří na důchod, protože výnos je leckdy vyšší než v penzijním fondu a peníze jsou na účtě u stavební spořitelny podstatně lépe k dispozici. Aby stavební spoření plnilo svůj původní účel, muselo by být přísně vázáno na stavění a v takovém případě by mohla být podpora klidně vyšší. Koneckonců se její výše nezměnila už od jejího zavedení v roce 1993. Současný systém tedy nejenže výrazně nepodporuje stavění, ale dokonce škodí ostatním finančním institucím, které zmíněný produkt neposkytují.
Nejlepší je odpis z daní
Ostatní podpory bydlení jsou navázány na hypoteční úvěr. Asi nejšťastnějším řešením podpory stavění u nás je možnost odpočítat úrokovou část hypoteční splátky od daňového základu. Občan si totiž uspořené peníze nechává u sebe a nedochází tak ke zbytečným a nákladným transferům od daňového poplatníka do státu a od státu zpět k daňovému poplatníkovi. Ne příliš vhodnou variantou podpory je státní příspěvek k hypotečnímu úvěru. Stát tímto přímo přispívá těm žadatelům o hypoteční úvěr, kteří splní daná kritéria (např. půjčka na dům do výše 1,5 milionu korun s délkou splácení maximálně 20 let). V současnosti tato podpora představuje částku odpovídající snížení úrokové míry o 1 %. Mám-li tedy ve smlouvě stanovenu úrokovou míru 7 %, platím ve skutečnosti pouze 6 % a zmíněné procento mi přidává stát. Pokud ale klesne průměrná úroková míra z hypotečních úvěrů pod 7 %, státní příspěvek bude zrušen, a to je v současnosti velmi pravděpodobné. Paradoxně tedy vzniká situace, kdy se žadateli o hypoteční úvěr vyplatí vyšší úroková sazba, neboť se tím minimalizuje úrokový spread (rozdíl mezi úrokovou mírou z úvěru a úrokovou mírou, kterou obdrží za své úspory např. v bance). Reálně je tedy úvěr zatížený 10% úrokem levnější než úvěr s úrokem 7%. Samozřejmě pouze v situaci, kdy úrokové míry odpovídají situaci na trhu.
Nula od nuly pojde…
Výše uvedené podpory představují něco, co občan dostane od státu v situaci, kdy si chce pořídit vlastní nové bydlení. Pro adekvátní porovnání nabízené státní podpory je ale nutné vzít v úvahu i obrácenou stranu mince. Tedy to, co občan v souvislosti s bydlením zaplatí státu na daních. V současnosti je DPH na služby spojené se stavěním stanovena na úrovni 5 %. Vezměme si případ pana A, který si kupuje domek u Prahy. Domek není nijak zvlášť velký a jeho celková pořizovací hodnota je 2,5 milionu korun. Již pět let si stavebně spoří a disponuje hotovostí ve výši 1,5 milionu korun (včetně úspor ze stavebního spoření). Musí si tedy vzít hypoteční úvěr ve výši 1 milion korun a bude si 20 let odpočítávat úrokovou část měsíční splátky od daňového základu. Státní příspěvek nebereme v úvahu, neboť je víc než pravděpodobné, že se ho již týkat nebude. Je zpoplatněn daní z příjmu ve výši 25 %. V našem uvedeném případě získá pan A na všech podporách 136 tisíc Kč (pět let příspěvky ze stavebního spoření a současná hodnota budoucích daňových úspor), státu ale zaplatí zpět na DPH 125 tisíc Kč. Celková podpora se tedy značně přiblížila nule. Je těžké uvěřit, že něčemu podobnému se říká politika podpory bydlení.
Pryč s DPH ve stavebnictví
K více či méně podobnému výsledku se dostaneme při množství jiných simulací. Navíc je otázkou, zda lze podporu stavebního spoření počítat do státních podpor bydlení, neboť se nárok na ni k bydlení vůbec nevztahuje. V tomto případě je tedy otázkou, zda by nebylo efektivnější veškeré podpory bydlení zrušit současně se zrušením daně z přidané hodnoty na stavební práce. Výsledný finanční efekt by byl prakticky stejný, jenom by se výhod dostalo opravdu pouze tomu, kdo doopravdy staví. Po takovémto opatření by byla nová stavba i podstatně méně administrativně náročná a nedocházelo by ke zbytečným peněžním tokům mezi státní pokladnou a daňovým poplatníkem, které s sebou nesou značné transakční náklady.
