BYTOVÝ TRH - Dnes už mladé rodiny nemusejí čekat dvacet let na byt jako v dobách socialismu. Pokud nemají na koupi vlastního hnízdečka dost peněz, stačí si vzít stavební úvěr nebo hypotéku, a mohou si vybírat. Před patnácti lety to ovšem měli mnohem těžší. Hypoteční úvěry banky ještě neposkytovaly a stavební spoření bylo teprve v plenkách.
O tom, jak těžkou situaci měl před patnácti lety každý, kdo potřeboval byt, svědčí článek Hledání cest v bytové výstavbě autora Pavla Notboka v šestém čísle Profitu z roku 1993.
„Nenávratně pryč jsou doby, kdy stát vynakládal obrovské mnohamiliardové částky na výstavbu státních bytů. Odpovědnost za vlastní střechu nad hlavou byla přenesena na občana, který ovšem neměl v uplynulých dvou třech letech jinou šanci, než stavět dům formou individuální nebo družstevní výstavby,“ popisoval autor situaci po pádu režimu.
Nová výstavba státních bytů se v podstatě zastavila, pokračovalo se jen v dokončení už rozestavěných domů. Bytů byl nedostatek a ceny se logicky kvůli vysoké poptávce a malé nabídce šplhaly do absurdních výšin. Zoufalí lidé tak mnohdy naletěli podvodníkům, kteří z nich vylákali životní úspory, ale bytu nebo rodinného domku se nikdy nedočkali. Nejhůř dopadli klienti nechvalně známého H-systému.
Cesta k bydlení – stavební spoření
Brzy se sice objevili investoři a developeři, kteří začali stavět i byty, ale pro nebydlící byl problém získat úvěr, anebo jen za nepříliš výhodných podmínek. „Jak známo, v Rakousku, Německu a v dalších zemích západní Evropy je bytová otázka řešena především formou stavebního spoření,“ naznačil cestu autor už před patnácti lety. Ale současně dodával: „Je zbytečné zdůrazňovat, že stavební spoření je u nás zatím v plenkách a jeho praktický přínos se projeví nejdříve za dva tři roky. Pomalu se začíná ‚rozhoupávat‘ i stát, který na celou záležitost pohlíží ‚očima‘ státní pokladny; z ní na dokončení rozestavěných státních bytů musí letos vydat 5,3 miliardy korun. Na základě příslušného zákona o stavebním spoření a o státní podpoře stavebního spoření je připraven uvolňovat určité částky na podporu této formy svépomoci při získávání bytů. Mluví se přibližně o částce kolem 2,5 miliardy korun, která vychází z předpokladu, že do stavebního spoření se zapojí 500 000 účastníků. Zda se tohoto čísla dosáhne ještě letos, anebo až příští rok, na to se názory odborníků do určité míry rozcházejí. V jednom se ovšem shodují. Otěže bytové výstavby jsou již dnes v rukou bank a dalších finančních ústavů. Díky tomu se zřejmě již v nedaleké budoucnosti stanou i rozhodujícími investory výstavby nových sídlištních a jim podobných komplexů. Předpokládá se, že tato změna povede k odbourání uniformity dožívající státní výstavby, k architektonické mnohotvárnosti nových obytných komplexů.“
Stavební spořitelny se začaly v Česku objevovat na počátku devadesátých let. Stát je začal silně podporovat, takže se stavební spoření stalo nejvýnosnějším způsobem ukládání peněz. Státní podpora přilákala postupně miliony klientů. Už na konci roku 1996, kdy nastal největší rozmach, využívalo stavebního spoření 1,6 milionu obyvatel. A počet klientů se rychle zvyšoval. Díky státní podpoře, nezdanění úrokových výnosů a daňové odčitatelnosti úroků ze stavebních půjček evidují stavební spořitelny v současné době 5,8 milionu smluv. Za více než čtrnáct let uzavřely přes jedenáct milionů smluv o stavebním spoření. Z těchto čísel vyplývá, že v průměru každý Čech si ukládal alespoň jednou v životě peníze na stavební spoření.
V roce 1996 začal rozmach úvěrů
Stavební spoření se podle Asociace českých stavebních spořitelen stalo také jedním z významných pilířů financování bydlení v Česku. Od počátku své činnosti poskytly stavební spořitelny 1,37 milionu úvěrů na bydlení v celkové výši 292 miliard korun. „Významnější rozmach poskytování úvěrů začal v roce 1996, a podle odhadů a současných údajů bude v České republice hrát stále důležitější roli,“ prohlašuje předseda asociace Vojtěch Lukáš.
Stavební spoření bylo zpočátku jedním z mála nástrojů, jak získat peníze na pořízení nebo rekonstrukci bydlení. Spořitelny v roce 1996 poskytly 19 tisíc úvěrů, v současnosti jich přitom uzavírají 155 tisíc ročně. Průměrná výše úvěru ze stavebního spoření se blíží 400 tisícům korun.
V posledních letech začaly stavebním spořitelnám konkurovat hypoteční banky. Podle realitních kanceláří si většina lidí kupuje byt prostřednictvím hypotéky či úvěru ze stavebního spoření; hotově platí jen deset až dvacet procent kupců. Dnes se hypotéky a spořitelny dělí o financování bydlení v poměru 70 : 30. Stavební spořitelny poskytují sedmdesát procent všech úvěrů na bydlení, ale objemem pouze třicet procent. U hypoték je to naopak, protože touto formou financují klienti dražší byty v ceně několika milionů korun.
Příznivá situace na trhu stavebního spoření a hypoték přispěla vloni i k rekordní výstavbě bytů. Podle Českého statistického úřadu dokončili stavbaři v roce 2007 přes 41 tisíc bytů, což byl nejvyšší počet od roku 1991. Poptávku po bytech se dnes v rámci trhu daří uspokojivě pokrýt. Možnosti financování jsou pestré a zákazníci se samozřejmě stali náročnějšími. Zájem o nové byty z pohledu krizových devadesátých let skutečně ochladl.
Zrušení státní podpory?**
Stavební spoření je ale pro klienty stále spíše spořicím než úvěrovým nástrojem. I když existuje téměř šest milionů smluv ve fázi spoření, jen zhruba šestina z tohoto počtu využívá úvěru na bydlení. Proto se vloni objevily úvahy o zrušení státní podpory stavebnímu spoření. Premiérovi Mirku Topolánkovi totiž začalo vadit, že několik miliard, které se dnes ročně vydávají na podporu bydlení ze státního rozpočtu, neplní svou funkci, protože lidé naspořené prostředky většinou na získání bytu nevyužívají. Za uspořené peníze si kupují auta, elektroniku nebo dovolenou.
Pro zrušení státní dotace byli i odborníci. Také podle nich se spoření míjí nejen svým účinkem, ale kvůli podpoře státu pokřivuje celý finanční trh a znevýhodňuje všechny ostatní formy spoření či investování. Jen málokterá investice je tak bezpečná a zcela bezriziková a přináší přitom takové zhodnocení, jaké klientům nabízí právě stavební spoření. Za každých okolností, i v případě nepříznivého vývoje na finančních trzích či v časech recese ekonomiky, má každý klient nárok na jistou státní podporu – 3000 korun, u dříve uzavřených smluv dokonce 4500 korun, při uložení 20 tisíc, respektive 18 tisíc korun ročně.
Bytovou výstavbu by zrušení státní podpory určitě neohrozilo. Přesto by mohlo znamenat zásah do systému stavebního spoření, který by mohl skončit jeho zánikem. Miliardy, které do něj od klientů plynou, využívají stavební spořitelny k financování poskytnutých úvěrů. Bez těchto prostředků by doba potřebná na přidělení úvěru neúnosně vzrostla a stavební spořitelny by ztratily smysl své existence. Vláda s vědomím těchto rizik nakonec od zrušení podpory zatím ustoupila. Podle odborníků by však nemusela podporu zrušit úplně, stačilo by upravit podmínky pro její získání tak, aby sloužila skutečně svému původnímu účelu – k financování bytových potřeb.
