Stavební „žně“ se jen tak nevrátí

Pokles celého odvětví o šest procent v letošním roce a pokračující krize i v roce 2011, tisíce propuštěných stavařů a až pětina zkrachovalých firem. Výhledy českého stavebnictví na konec ekonomické recese nejsou příliš optimistické.

Autor: Zuzana Šmajlerová

Významně se na poklesu či stagnaci projeví i šetření státu. Ministerstvo dopravy totiž plánuje zastavit až několik desítek staveb.

Na rozdíl od některých jiných odvětví, například automobilového průmyslu, které opatrně hlásí mírné oživování trhu, ve stavebnictví ekonomická recese zdaleka nekončí. Spíš naopak. „Ačkoli se současná ekonomická krize projevila již v roce 2008, díky setrvačnosti v sektoru veřejných investic byl její opravdový dopad na české stavebnictví odložen až na letošní rok,“ tvrdí generální ředitel společnosti OHL ŽS Michal Štefl.

Opožděný efekt recese se odrazil i v očekávání letošního vývoje celého stavebního sektoru. Podle průzkumu společnosti CEEC Research, v němž se k současné situaci vyjádřila stovka stavebních firem, očekávají stavaři v letošním roce pokles odvětví až o šest procent. Ještě na jaře přitom byly odhady o několik procentních bodů optimističtější. „Všechny hlavní indikátory ukazují, že v letošním roce dosáhne české stavebnictví nejhoršího poklesu za posledních deset let,“ potvrzuje ředitel CEEC Research Jiří Vacek.

Důvodem poklesu je především nižší počet zakázek, a to jak soukromých, tak hlavně veřejných. Výsledky průzkumu přitom nezohledňují další „ránu“, kterou stavařům přichystalo ministerstvo financí. Jednotlivé rezorty musí výrazně omezit své rozpočty a začít dramaticky škrtat výdajovou stránku rozpočtů, včetně výdajů na investice. Nejvíce se „investiční škrty“ dotknou rezortů , které jsou velkými zadavateli staveb. Mezi nejvíce „postižené“ patří zejména ministerstvo dopravy, ale i školství, zdravotnictví, vnitra a další. Jen ministerstvo dopravy podle ministra Víta Bárty plánuje výrazně omezit přísun peněz na dopravní stavby a až několik desítek jich úplně zastavit. Dopad úsporných opatření ministerstva na stavební sektor bude pravděpodobně velmi výrazný.

Bez slev veřejné stavby skončí

Propad zakázek zaznamenal obor stavebnictví jak ze strany soukromých zadavatelů, tak u veřejných zakázek. Ty přitom podle generálního ředitele Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS) Miloslava Maška tvoří dlouhodobě zhruba polovinu všech staveb v České republice. Nejrazantnější pokles investic čeká především dopravní stavby. „Sto miliard korun ročně do dopravních staveb už nepůjde, to je minulost,“ prohlásil před dvěma týdny na setkání předních stavebních firem ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek.

O týden později jeho slova potvrdil i ministr dopravy Vít Bárta. Ten nejprve oznámil, že pokračovat budou pouze ty dopravní stavby financované státem, u nichž se podaří s dodavateli dojednat slevu. Poté vypracoval i seznam zhruba 50 staveb, které by měly být kvůli hledání úspor v rozpočtu úplně zastaveny. Sešel se i se zástupci stavebních firem. Na slevách se však dohodnout nepodařilo. SPS je odmítl stejně jako návrh na prodloužení splatnosti faktur.

Prozatím nicméně není jasné, jak nakonec spor ministra dopravy Víta Bárty se stavaři dopadne. Definitivní podobu seznamu „nechtěných“ staveb má Bárta zveřejnit v pátek 13. srpna. Dosud uklidnil pouze stavební firmy, které pracují na stavbě pražského okruhu, pokračování dálnice D1 z Kroměříže do Říkovic a R55 z Hulína do Otrokovic. Těchto projektů se úspory dotknout nemají.

Ministr Bárta se pustil do velké bitvy. Pod tlakem rozpočtových úspor mu nic jiného než drasticky škrtat nezbývá. Tlak velkých stavebních firem, ale i regionálních zájmů je také obrovský. Je zřejmé, že křeslo ministra dopravy je od prvních dnů úřadování nové vlády velmi horké. Financování dopravních staveb bude muset projít mnoha změnami, pokud se nemá zastavit tempo jejich výstavby a stavební trh nemá nadále padat. Takřka „bezedný“ státní rozpočet je již definitivně minulostí, stejně jako velkorysost staveb. Smyslupné využívání dotací EU na dopravní infrastrukturu, omezení zmíněné velkorysosti technických řešení, PPP projekty, větší transparentnost veřejných soutěží, to jsou cesty k zefektivnění výstavby. Snadno se řekne nebo napíše, zlomit rezistenci zaběhnutých pořádků bude ale obtížné. Ministr Bárta se ocitne pod obrovským tlakem, pokud se má systém staveb v jeho rezortu razantně změnit, musí ho vydržet.

Velká pětka

Zasažena tak bude hlavně „velká pětka“, tedy největší stavební firmy působící v Česku. Ty přitom s výjimkou Metrostavu, vlastněného většinově společností DDM Group, za níž stojí manažeři slovenského Doprastavu a Metrostavu, tvoří firmy vlastněné zahraničními majiteli. Jediným akcionářem Skansky je švédská Skanska Kraft, Strabag patří ze sta procent rakouskému Bau Holding Beteiligungs, Eurovia je dceřinou firmou francouzské společnosti stejného názvu a majitelem firmy Hochtief CZ je německá společnost Hochtief Construction. Například v případě společnosti Eurovia tvoří 95 procent zakázek stavby zadané státem, kraji nebo obcemi, podobně je na tom i rakouský Strabag. O něco méně je z velkých firem závislá na veřejných zakázkách Skanska se zhruba třicetiprocentním podílem tržeb od soukromých zadavatelů.

Za státní se staví dráž O veřejných zakázkách ve stavebnictví v Česku se často hovoří jako o předražených, proslulé jsou především vysoké ceny za dopravní stavby. Svaz podnikatelů ve stavebnictví ale tvrdí, že ceny v Česku nijak nevyčnívají a pohybují se pod evropským průměrem. Podle prezidenta SPS Václava Matyáše se ceny stavebních prací pohybují na 40 až 60 procentech evropského průměru. U inženýrských staveb je číslo o něco vyšší: zhruba 75 procent. Přemrštěné ceny například u výstavby dálnic dává Matyáš za vinu nákladům, které se netýkají samotných staveb. „Minimálně třetinu ceny tvoří položky nesouvisející se stavebními náklady, jako jsou výkupy pozemků, náklady na soudní spory nebo ekologická opatření,“ vysvětluje Václav Matyáš. Přesto je nesporné, že ceny staveb placených z veřejných peněz jsou vyšší než u soukromě zadávaných zakázek. Jak se novému Profitu podařilo zjistit, potvrzují to dokonce i data Eurostatu. Podle nich jsou české infrastrukturní zakázky o 62 procent dražší oproti cenové hladině v oblasti bytové výstavby. Oproti cenám výstavby celkem je pak toto navýšení u infrastruktury stále velmi vysoké – 38 procent. Podle těchto statistik tedy v tuzemsku dochází k velmi výraznému předražování veřejných zakázek. Jaký to má důvod? Jak vyplývá ze závěrečné zprávy Národní ekonomické rady vlády (NERV), kterou vydala loni v září, je potenciálních příčin hned několik: korupce, nízká konkurence mezi firmami při těchto zakázkách, a tedy i nižší tlak na ceny, měkké rozpočtové omezení na straně investora nebo ovlivňování nákladů ze strany dodavatelů, kteří preferují neúčelně nákladná řešení. Dalším důvodem předražování staveb zadávaných státem nebo obcemi je takzvaná „malá“ komunální korupce. Tímto termínem přitom neměl NERV na mysli nízkou míru korupce, ale případy, kdy jde o relativně nízké částky. Týká se to staveb s rozpočtem do 6 milionů korun, které však celkově činí významnou část objemu všech stavebních veřejných zakázek. Právě transparentnost těchto zakázek je podle NERVu velmi malá, stejně jako jejich kontrola. Málo účinný boj proti korupci u veřejných stavebních zakázek kritizuje i organizace Transparency International. Podle ní je například ve srovnání s „čistým“ Finskem Česká republika i další země takzvané Visegrádské čtyřky v boji proti korupci velmi laxní. Právě boj proti korupci je jednou ze základních priorit vlády Petra Nečase a zároveň jeden z hlavních volebních slibů všech stran, které tvoří současnou koalici. Konkrétní protikorupční opatření zatím nejsou známa, jedním z návrhů ale bylo například transparentní zadávání zakázek a zveřejňování všech údajů o tendrech na internetu. Že takový přístup může pomoci, dokazuje případ semilského starosty Jana Farského. Ten ve „svém“ městě zavedl systém, díky němuž se podařilo srazit cenu zakázek o 10 až 20 procent, tedy o výši obvyklé „provize“. Právě tento úspěšný boj proti korupci na komunální úrovni nakonec Farskému vynesl i poslanecký mandát – voliči jej „vykroužkovali“ z posledního místa kandidátky TOP 09 až do Sněmovny. V čem takový korupci odolný systém spočívá? V otevřenosti. Průběh zakázek je zveřejněn na internetu, zpětně lze dohledat, kdo o zakázce rozhodoval, jaká byla kritéria pro výběr vítěze, a volně dostupné jsou i smlouvy. A bude hůř…**

Letošním rokem podle průzkumu CEEC krize ve stavebnictví s největší pravděpodobností neskončí. Stavební firmy se obávají, že se situace na trhu příliš nezlepší ani v roce 2011. „Vzhledem k chybějícím výraznějším podnětům na straně současné poptávky očekáváme, že oživování v českém stavebnictví bude velmi pozvolné a přijde nejdříve v roce 2011. Mezitím však dojde k jisté konsolidaci a restrukturalizaci na straně nabídky,“ předpovídá Andreas Höfinghoff z auditorské firmy KMPG.

Výsledkem pokračující krize ve stavebnictví mají být krachy firem a tisíce nových nezaměstnaných. Podle analytičky Next Finance Markéty Šichtařové je možné už v letošním roce očekávat mírný ekonomický růst, a ani nejpesimističtější scénář propouštění ve stavebnictví nezvedne v příštím roce celkovou nezaměstnanost přes hranici 10 procent. Samotní stavaři mluví jinak. „Dopad bude tvrdý. Domnívám se, že bude pokračovat minimálně ještě v letech 2011 a 2012 a bude reálně znamenat ukončení činnosti přinejmenším 20 procent firem z tohoto sektoru,“ odhaduje Michal Štefl ze společnosti OHL ŽS. Zánik pětiny stavebních firem ale paradoxně podle některých názorů může dokonce stavebnímu trhu prospět a očistit jej. Jan Sadil, ředitel Hypoteční banky v rozhovoru pro nový Profit říká, že výsledkem krachu některých společností bude zkvalitnění dostupných služeb. „V krizi zaniknou především firmy, které nestavěly na kvalitě a tradici, ale prostě se jen donedávna vezly na vysoké poptávce a boomu,“ tvrdí Martin Kouřil ze společnosti CGM Czech. Největšími „kandidáty“ na bankrot jsou malé a střední stavební firmy, u nichž se obecně očekává největší propad zakázek.