Se stavebnicí Merkur si hrály generace českých dětí. Legendární hračka měla namále, ale přežila. Ve spojení s počítači by mohla učitelům pomoci rozvíjet technické nadání žáků a studentů.
Autor: Jakub Stadler
V broumovském výběžku, nedaleko od hranic s polským Slezskem a Kladskem, leží Police nad Metují. Turisty do tohoto kraje lákají hlavně nedaleká skalní města, ale když už jedou do Broumova, často se teď zastaví právě v Polici. Upoutá je
kovový model Eiffelovy věže, neklamné znamení, že právě odsud pochází slavná stavebnice Merkur.
Kdo si s ní nehrál, přišel o mnoho. Už samotný základ byl úžasným dobrodružstvím – podaří se z kovových dílů, šroubků a matiček postavit něco hezčího, než co nabízí přiložená brožurka předloh? Tedy především nějaké pěkné auto? A pak přišla verze Merkur elektro, a ta teprve nabízela zázraky! Od jehly plovoucí po vodě až po možnost sestavit si různé typy elektromotorů, které se po připojení k baterii opravdu točily. Navíc se tady do šedesátých let vyráběly – a už zase vyrábějí – vláčky. Ne ty modely, které jsou titěrné, plastové a křehké, hodí se hlavně do sbírky a obvykle si je přivlastní tatínek či dědeček, nýbrž pořádné plechové mašinky v měřítku 1:45, s nimiž si lze opravdu hrát.
V Polici nad Metují se zkrátka zhmotňují klukovské sny. Dnes se o to stará devadesát zaměstnanců společností Cross a Merkur Toys, jež patří Jaromíru Kříži a jeho synům.
Prezident i premiér Vedle dvou závodů, kde se hračky vyrábějí, najdeme zde také muzeum s firemní prodejnou. Muzeum vzniklo v prostorách bývalé zemědělské školy. Za tři roky existence je navštívilo sto tisíc lidí. Zavítali sem poslanci, senátoři a významní technici. Stavebnici pro vnuky si odsud odvezl i prezident Václav Klaus. Někdejší předseda vlády Jiří Paroubek muzeum 8. května 2006 slavnostně otevíral. Vcházíme dovnitř. Provází nás Jaromír Kříž, ředitel společnosti Merkur Toys, jenž továrnu i stavebnici v 90. letech zachránil. Odmítá obavy, zda v netypickou hodinu na konci pracovního týdne najdeme v muzeu nějaké návštěvníky, a opravdu jich tam bylo dost. Teď, když se ukázalo, že i dnešní děti si se starou stavebnicí rády hrají, přichází Kříž s novou myšlenkou: Merkur patří do škol. „Potřebujeme lidi s technickými znalostmi, jinak se nebudeme rozvíjet a staneme se zaostávající zemí, kde budou lidé jen cosi montovat,“ říká. Spousta skvělých inženýrů přišla k technickému myšlení prostřednictvím Merkuru. Pro rozvoj technické osobnosti je ovšem zapotřebí i zručnost, jenže mnohé dnešní děti jsou nešikovné a nikdo je k manuálním dovednostem nevede. Každý by chtěl být obchodníkem, tajemníkem, právníkem, manažerem, finančníkem, poradcem či hercem. To ale celý národ neuživí. Kvalifikovaných techniků se citelně nedostává. Ve stopách Komenského „Ve spolupráci s firmou Dagis, což je autorizovaný zástupce firmy Autodesk, připravujeme projekt, který jsme již konzultovali na ministerstvu školství,“ líčí Kříž. Cílem je vytvořit podmínky, aby děti na všech stupních škol získávaly prostřednictvím hry a počítačů vztah k technice. „Dělal jsem ředitele odborného učiliště, prosazoval jsem využívání audiovizuální techniky a myslím si, že tomu rozumím – vedle technického a ekonomického mám i pedagogické vzdělání,“ dodává. Ředitele trápí, že dnešní děti by nejraději jen seděly u monitorů a soutěžily, kdo bude největší zabiják. „Chceme, aby děti dychtily ne po zabíjení, ale po tvořivé činnosti. Proto jsme s firmou, jež patří ke špičce v programech pro technické kreslení a konstruování, vymysleli systém, který by dětem zhruba od čtvrté třídy umožnil hrát si s Merkurem a zároveň to prolínat s prací na počítači,“ říká Kříž. Stojí přitom před takzvaným čočkostrojem akademika Wichterleho, nesmrtelným důkazem, že Merkur nemusí být jenom hračka. Původně to byl dárek synovi k Vánocům, pak si ale vynálezce míchal kávu a při tom dostal nápad, jak vyrábět kontaktní čočky. Potřebné zařízení dokázali se synem z Merkuru záhy sestavit. Pro žáčky i pro studenty Čeněk Černý, ředitel firmy Dagis, upozorňuje na odlišné možnosti využití systému na základních a středních školách. „Na základních jde primárně o rozvoj zručnosti a o možnost ukázat modely na obrazovce,“ domnívá se Černý s tím, že pro menší děti by šlo hlavně o jakýsi digitální manuál, o rozpohybovanou knihu předloh. Naproti tomu starší studenti by sami připravovali nové modely a vkládali své představy do počítače. Merkur se už nyní používá při demonstrování různých fyzikálních jevů a při výuce designu. Žáci a studenti si s jeho pomocí mohou v praxi vyzkoušet to, co se teoreticky učí. Když si to ohmatají, už to nezapomenou. Nový systém jde však mnohem dál. Umožňuje vybírat z databáze součástky a snadno umísťovat jednotlivé prvky na obrazovku. Uživatel tak konstruuje, předmětem otáčí a hýbe. Děti si tak budou moci něco nakreslit na počítači a pak si to sestaví z Merkuru. Nebo obráceně – něco postaví ze stavebnice a pak k tomu udělají dokumentaci na počítači. Zapojit by se podle Kříže měly také firmy. Je totiž v jejich zájmu, aby zde vyrůstali lidé s hlubším zájmem o techniku. „Nejlépe vynaložené peníze jsou vložené do vzdělání. Začít se musí od mládí, protože humanitně vzdělaného padesátníka již v technika nepřeměníte,“ podotýká Kříž. Nejlepší jsou v Litomyšli
Exponáty v první místnosti dokládají, že možností, co z Merkuru sestavit, je opravdu spousta. Děti tu obdivují například lokomotivu, obráběcí stroje, loď, pancéřový vlak, hasičskou stříkačku, jeřáby, ruské kolo, rozhlednu a helikoptéry.
Jsou zrovna podzimní prázdniny, takže všechny přišly samy nebo s rodiči. Nedorazila žádná organizovaná výprava, zájem je upřímný a nelíčený.
„Letos na jaře studenti z gymnázia v Litomyšli, kteří začínali na Merkuru, sestavili robota, s nímž se v Utahu ve Spojených státech zúčastnili mistrovství světa mladých techniků, vynálezců a konstruktérů,“ vyzdvihuje Kříž. Češi zvítězili v konkurenci 1500 soutěžících ze šedesáti zemí. Firma nyní hodlá připravit pro školy i stavebnici, ze které by si děti samy mohly sestavit jednoduché roboty.
„Do tříd jsme pronikli už i v zahraničí – jedné rakouské firmě dodáváme součástky a ta jimi zásobuje školy,“ podotýká Kříž a ukazuje na staré krabice stavebnice, jež se původně jmenovala Inventor. „Je to náhoda, ale počítačová firma Autodesk prodává stejnojmenný program,“ doplňuje.
Firmě se podle Kříže podařilo navázat vynikající vztahy s Hradcem Králové. Krajské město chce na svých základních školách vytvořit kroužky technické tvořivosti, jež budou mezi sebou soutěžit. A základním kamenem pro technickou tvořivost je u nás už desítky let právě Merkur.
Na počátku byly háčky S nápadem přišel Jaroslav Vancl kolem roku 1920. Ztratil zaměstnání, protože ač byl dobře hodnoceným pracovníkem, pomáhal zorganizovat stávku. Ze vzdoru si založil vlastní firmu. Nejprve se kovové díly stavebnice Inventor spojovaly kovovými háčky. Nový název a nová podoba stavebnice, jejíž základní princip se šroubky a matičkami už pak nedoznal žádných změn, pocházejí z roku 1925. Ve třicátých letech přibyla dnes již pozapomenutá stavebnice budov pod názvem Metropol. Rovněž vláčky měly být původně stavebnicí, ale to se neujalo, a tak se na trh dodávaly zkompletované. Válka hraní nepřála, výroba byla silně omezena. Produkci hraček pan Vancl plně obnovil v roce 1947. Počátkem padesátých let však byla jeho soukromá živnost zrušena a výroba od roku 1953 přešla pod Okresní kombinát v Broumově. Původní majitel musel ještě v důchodovém věku ve své někdejší firmě dlouhá léta vykonávat manuální práce. Vývoz převzala organizace zahraničního obchodu Pragoexport. Směřoval prakticky do celé Evropy. Na export šly asi dvě třetiny produkce. Ocelové město pana Verna
Opouštíme historické exponáty. Před námi stojí obrovské a trochu hrozivé Ocelové město inspirované slavnou verneovkou. Z dílů Merkuru je sestavil Jiří Mládek, nadšenec z Roudnice nad Labem. Ocelové město figuruje v Guinessově knize rekordů, jde totiž o největší stavbu na světě postavenou z podobné stavebnice. V současné době váží 1200 kilogramů a neustále se dostavuje. Zatím je hotové asi ze šedesáti procent. Až bude celé, budou pro ně muset najít jiné místo, protože do současné haly se nevejde.
Nechybělo přitom mnoho a z nových dílů Merkuru by už nikdo nic nesestavil. V průběhu privatizace Kovopodniku Broumov byla sice zaměstnanci v Polici nad Metují založena firma Komeb, ta se však již v roce 1993 dostala do kritické situace. Tehdy přichází Jaromír Kříž. Zabýval se kovovýrobou v objektu, který restituoval po dědovi, a potřeboval nějaké zařízení. Ze záměru odkoupit několik strojů od likvidované firmy Komeb nakonec vznikla myšlenka pronajmout si celý podnik a zachránit stavebnici, což se po řadě peripetií povedlo.
Každoročně přichází nějaká novinka. Například v roce 2003 to byla stavebnice Merkur Kitty Hawk ke stému výročí prvního letu bratří Wrightů; velký úspěch zaznamenala zejména ve Spojených státech amerických. Firma rozšířila sortiment i o funkční modely parních strojů. Nedávno byla po čtyřiceti letech obnovena výroba kovových vláčků.
Merkur, Vašek a Edison
V další místnosti je herna – stůl plný součástek, z nichž si každý může něco sestavit. V muzeu můžeme obdivovat rovněž vláčky a stavebnice, které nabízela či dosud nabízí konkurence. V Česku podobné hračky vyráběly dva již zaniklé podniky, Edison v Roudnici nad Labem (tato firma vymyslela hlavolam ježek v kleci) a pražská společnost Bratři Vašků, která nabízela stavebnici Vašek.
Rozvoj obdobných hraček nastal na začátku minulého století. Historicky je na světě vyrábělo asi dvě stě firem. V současnosti stavebnice se šroubky a matičkami zhotovuje už jen osm společností, největším konkurentem je francouzská firma Meccano. Jen Merkur ale vychází z metrické soustavy, takže součástky od konkurentů do Merkuru nepasují. Dírky Merkuru jsou od sebe vzdáleny deset milimetrů, zatímco u konkurentů je to půl palce, tedy 12,5 mm. Tím, že vzdálenost otvorů je v případě Merkuru o poznání menší, vznikají bohatší možnosti pro sestavování modelů. Výsledek navíc působí estetičtějším a věrnějším dojmem.
Zbraň proti plagiátům**
Ve výrobních provozech se můžeme přesvědčit, že technickou invenci potřebují i tvůrci hraček. Neexistuje totiž dodavatel, který by nabízel zařízení pro výrobu vláčků či Merkuru. Pracovníci si stroje museli vlastnoručně přizpůsobit.
„Asijské konkurence a plagiátorství se trochu obáváme,“ připouští Kříž. S čínskou kopií jedné své jednoduché hračky se už společnost setkala. Napodobovatel Merkuru by to však neměl snadné. K výrobě stavebnice je zapotřebí obrovského množství nástrojů, na každý díl jeden, někdy i dva. Pro toho, kdo by začínal od nuly, by bylo nesmírně drahé a pracné si nástroje pořídit. „Merkur je strašně složitý a pojmem je i samotná značka,“ doplňuje ředitel s tím, že pokus prodávat českou stavebnici pod názvem jiné hračkářské firmy a v její distribuční síti nedopadl úspěšně.
Stavebnice se tak nyní všude hrdě hlásí k svému jménu. V devadesátých letech se sice obchodní spojení přetrhala, dnes se však Merkur opět vyváží do celé Evropy a mnoha dalších států. K hlavním evropským trhům patří Slovensko, Rakousko, Německo a Nizozemsko. Úspěch slaví Merkur rovněž v USA, Kanadě, Jihoafrické republice a bývalých sovětských republikách.
Děti si podle ředitele Kříže mají hrát s Merkurem od čtyř do devadesáti devíti let.
