Stále více se začíná i na tuzemském energetickém trhu prosazovat nový způsob výroby elektřiny. V nejbližších letech by v České republice mohly stát stovky větrníků. Úplným propadákem byla větrná energetika v roce 1994, kdy vznikla Česká společnost pro větrnou energii.
říká Josef Štekl, předseda České společnosti pro větrnou energii
Stále více se začíná i na tuzemském energetickém trhu prosazovat nový způsob výroby elektřiny. V nejbližších letech by v České republice mohly stát stovky větrníků.
Úplným propadákem byla větrná energetika v roce 1994, kdy vznikla Česká společnost pro větrnou energii. Krach jednoho projektu stíhal druhý. Také v západní Evropě bylo větrných elektráren málo a mladý obor se teprve začínal dostávat do popředí. V současnosti je postavení větrné elektrárny považováno ve většině států Evropské unie za velice výhodnou investici (Profit č. 12/2003). Situace se začíná zlepšovat i na tuzemském trhu. “ Stálo to nemalé úsilí.Vybojovali jsme lepší podmínky,“ vzpomněl v rozhovoru pro Profit Josef Štekl, předseda České společnosti pro větrnou energii. Využívání energie větru, která je čistá a řadí se mezi obnovitelné zdroje energie, začíná být podle Štekla také podnikatelsky zajímavé.
Asi v polovině 90. let jste hovořil s Profitem o využití větrné energie v České republice. Co se od té doby změnilo?
Došlo k zásadnímu obratu. Do roku 2001 platila výkupní cena za elektřinu vyrobenou z větrné elektrárny 1,13 koruny za kWh. Od 1. ledna 2002 je vyhláškou Energetického regulačního úřadu stanovena výkupní cena tři koruny za kWh. Existuje také povinnost výkupu, to znamená, že rozvodné společnosti mají povinnost tuto elektřinu vykoupit, ale je tam určitá klauzule, která zní, že za splnění technických podmínek. Splněnými technickými podmínkami můžeme rozumět to, jestli kvalita proudu vyrobeného větrnou elektrárnou odpovídá normě. Shodou okolností právě největší zásoba větrné energie je v pohraničních oblastech, v územích, která byla pokryta sítí někdy na začátku minulého století. Proto přetrvává problém, jestli tyto sítě jsou schopny vstřebat vyrobenou energii.
Proč v 90. letech větrné elektrárny technologicky zklamaly a netočily se?
Třeba malá voda, to je technologie, která je sto let stará. To větrné elektrárny nemají. Proto se udělala řada kopanců a chyb v období do roku 1995. Každý si řekl - tady fouká. Nebo že naše babička říkala, že tady fouká. Na základě toho se odvíjely podnikatelské projekty, proto skončily s nezdarem. Za druhé, větrná elektrárna je vyspělá technologie, která musela být vyzkoušena, ověřena. České větrné elektrárny neměly vůbec žádné období zkoušek, ověřování.
Vyplatí se dneska podnikat s větrnou elektrárnou?
Vyplatí. Tři koruny za kWh je výkupní cena, která odpovídá výkupní ceně v Německu z těchto zdrojů. V současnosti je v Německu 12 000 větrných elektráren. Především proto, že se tato činnost vyplatí podnikatelsky (v České republice je v činnosti zatím jen 19 větrných elektráren, pozn. red.).
Jaká je návratnost investic do postavení větrné elektrárny?
Záleží na lokalitě, větrnosti místa. Nejkratší doba návratnosti je kolem sedmi, osmi roků. Horní hranice se pohybuje kolem dvanácti, třinácti roků.
Kde sehnat prostředky, lze získat úvěry?
Princip, který funguje v Německu a odkud lze čerpat zkušenosti, je takový, že každý podnikatel, který chce postavit větrnou elektrárnu za pomoci bankovního úvěru, musí mít k dispozici 25 až 30 procent vlastního kapitálu. V případě, že prokáže, že takový kapitál má a projekt je perspektivní, tak má šanci dostat úvěr. V Německu se dělá úvěr zhruba na deset roků se čtyř až pětiprocentním úrokem.
A u nás?
U nás zatím není žádná banka, která by se v tomto směru angažovala.
Není to v tom, že za uplynulých deset let tady řada projektů na větrné elektrárny zkrachovala?
Za korunu třináct nebyly projekty rentabilní. Všechno se odvíjelo ze sázky na slib, že vláda bude energii prodávat na principu liberalizovaném, a ne na principu direktivním. Od toho se odvíjely vstupy investorů. Druhá příčina problémů minulých projektů je, že investoři měli nekvalitní přípravu, co se týká větrných poměrů. Postavili farmu větrných elektráren a ukázalo se, že farma vyrábí asi 40 procent toho, co se očekávalo. Ani nyní neexistuje legislativní norma, která by stanovila, kdo je oprávněn zhodnotit větrné poměry daného místa. Představte si, že se postaví šest elektráren, například při investičním objemu přes 200 milionů, a neví se, zda jsou tam větrné poměry v pořádku.
Takže mohou zkrachovat další projekty?
Samozřejmě, že mohou, ale domnívám se, že princip, který vychází z podmínky 30 procent vlastního kapitálu, je zavazující, aby do toho bezhlavě nikdo nešel.
Předpokládáte, že tak budou postupovat i naše banky?
Já se domnívám, že naše banky se probudí, až bude po sezoně.
Větrnou energetiku budou tedy v České republice financovat zahraniční banky?
Pravděpodobně ano, vezměte jen rozsah investic. Pro jednoduchost: když budeme počítat, že samotná větrná elektrárna stojí 50 milionů a má se jich tady postavit do roku 2010 šest set, spočítejme si, co je to za investiční objem. K tomu je třeba přičíst stavební přípravu a další investice.
Kde se vzalo číslo 600 větrných elektráren?
Před šesti, sedmi lety, kdy jsme dělali analýzu, jaké jsou zásoby větrné energie v České republice, tak jsme deklarovali, že u nás může být postaveno 900 až 1100 větrných elektráren. Tohle tvrzení stále platí.
Budou tady ještě vhodná místa, když například firma Proventi chce v Krušných horách postavit 200 větrníků?
Proventi neobsadí Krušné hory, obsadí pouze Chomutovsko. Kdysi jsem řekl, že v Krušných horách je možno postavit 300 větrných elektráren. A Proventi má zatím projektováno asi 150, což je zhruba polovina, některé části Krušných hor jsou zcela volné.
Lze u nás ještě realizovat podobně velký projekt?
Domnívám se, že nejrozumnější je nedělat nějaké megalomanské projekty, ale začít od projektů, které budou obsahovat tři, čtyři, osm větrných elektráren. V ytěžit tím stávající sítě, které to zvládnou. Postupovat etapovitě od menšího k většímu.
Co by měl podnikatel, který si chce postavit větrnou elektrárnu, udělat? Jak má postupovat?
Většinou se to váže od toho, kde má pozemek. Odhadne, jestli je to větrný pozemek, nebo není. Požádá o zhodnocení větrné zásoby. Jsou tři verze. První, že je to odpad, druhá, že to odpad není a je to na hraně, a třetí verze, že je to super. Ukazuje se, že i u výborných lokalit bude měření potřeba, protože německé banky vyžadují informace od nějakého významného institutu, jaké jsou tam zásoby větrné energie. Dále zaplatí několik milionů za přípravu projektu a s tím projektem jde na stavební úřad. Požádá o územní řízení a stavební povolení. Když má stavební povolení, je v situaci, kdy nejpozději musí začít hledat, jak to zaplatí. V Rakousku a Německu se objevily nové formy, jak finančně zajistit stavbu větrné elektrárny. Je to pomocí komanditních společností, které fungují tak, že základní kapitál vytvoří dohromady podnikatel s lidmi, kteří bydlí v okolí a mají nějaké úspory. Obyvatelé mají kontrolu nad projektem. Jedou kolem a vidí, že elektrárny jdou, to znamená, že vyrábějí.
Proč se domníváte, že větrná energetika má perspektivu?
Vítr je perspektivní již tím, že má velkou reklamu ze západní Evropy (například v Německu stojí 13 000 větrných elektráren s výkonem 12 000 MW, Profit 12/2003). Reklama ze západní Evropy se musí převalit přes české hranice, je to reklama pro využití větru, pro využití čisté energie.
Předseda České společnosti pro větrnou energii Josef Štekl.
FOTO: ARCHIV
