Česko není ani zdaleka jedinou zemí, kde se lidé brání liniovým stavbám. Ale určitý svéráz národní obstrukce by se našel.
Všichni čtenáři webu Euro.cz jsou vzdělaní lidé širokého rozhledu, takže vyzvídat, co se skrývá za anglickou zkratkou NIMBY, je zcela nadbytečné. Jistěže o tom, že stavět se nemá na mém dvorku, každý nejen slyšel, ale mnohdy je vybaven i osobní zkušeností. Odpor proti výstavbě infrastruktury a developerským projektům je až na pár výjimek, kde byste nechtěli žít ani za nic (třeba vzpouzet se v Severní Koreji vůči čemukoli asi nebude zvykem), globální problém a popravdě řečeno, v anglosaských zemích mají v tomhle směru zase náskok, a to i ve slovní zásobě.
Jakápak NIMBY, když se nabízejí další akronymy, stejně výstižné, ale malebnější. Třeba LULU je takové jemně femininní, nicméně skrývá se za tím Locally Unwanted Land Use, a co je něžného na bitvě proti místně nežádoucímu využití území? A co teprve BANANA, což v tomhle pojetí není oblíbené tropické ovoce, ale vyjádření naprosto vehementního nesouhlasu s jakoukoli výstavbou v blízkosti čehokoli (Build Absolutely Nothing Anywhere Near Anything).
Nesahejte nám na dvorek
Země, která nemá dobudovanou dopravní infrastrukturu, protože to nestihla v dobách, kdy odpor byl menší (buď kvůli totalitě, nebo většímu konsenzu), sotva najde útěchu v tom, že schvalovací hierarchie dovede být pekelná i jinde, zpoždění ve výstavbě zcela srovnatelné, náklady ještě vyšší.
Rozdíl v postoji vůči infrastrukturním stavbám, které se mají realizovat někde daleko, a těmi, kde přijedou bagry a buldozery za humna a stráví tam několik let, je diametrální.
I ti, kteří dovedou rozšafně vyprávět o tom, jak zničující dopady pro konkurenceschopnost téhle republiky bude mít, když se dané dílo nepostaví, a jak hluboce darebný je postoj ekologických a jiných aktivistů, se změní, jakmile dojde na ten vlastní zadní dvorek.
Tady již končí nějaké státoprávní plky o konkurenceschopnosti, multiplikátorech, zaměstnanosti a obecném blahobytu a začíná soustředěný odpor vůči skoro všemu. Když se podíváte na seznam obvyklých argumentů proti liniovým stavbám v jakékoli zemi na světě a třeba na výhrady vůči stavbě Vestecké spojky na jižním okraji Prahy, kterou budu mít na dohled z terasy, jsou úplně stejné.
Nekonečný příběh dálnice D8 pokračuje. Čtěte více
Pro představu: jde o radiální propojení dvou dálničních komunikací, nic světoborného, ale lokální vítězové a poražení se samozřejmě najdou. Řeší se věci jako intenzita dopravy (vždycky z toho vyleze neúnosné navýšení) a s tím související požadavky na protihluková opatření (ta plánovaná jsou zcela nedostatečná) a dojde i na tu ekologii (dva biokoridory).
Kromě těch, kteří mají požadavky, jež jsou sice investičně nákladné, ale v principu nejsou proti, existuje samozřejmě významná skupina odmítačů. Pro ty je nějaká LULU nebo NIMBY málo, protože jejich principiální postoj uspokojí jenom BANANA. V Česku vynikajícím způsobem funguje banánová slupka v podobě poukazování na potenciální korupci stavby za veřejné miliardy, která zhodnotí komerční pozemky a přivede k nim zákazníky.
V Česku je v zásadě možné všecko, včetně výstavby rodinných domků tam, kde měla vést trasa rychlodráhy. Porušení zásad územního rozvoje je spíše výjimečné a také se nestává každý den, že někdo zapomene zanést trasy do krajských plánů, ale požadavky na změnu a úpravy jsou pravidlem. Výsledkem je enormní nárůst nákladů na infrastrukturu, kterou v zásadě platí všichni, dokonce i ti, kteří ji nepoužívají. Teoreticky se můžeme dožít toho, že speciálním zákonem výstavbu a výkup pozemků urychlíme, ale s velkými nákladovými úsporami nepočítejte.
A víte, kdy bylo „u nás“ na předměstí z hlediska dopravního zatížení nejlépe? Když letos kvůli opravám kanalizace uzavřeli hned za posledním domem v obci silnici, kudy projíždějí každý den ve špičce kolony aut. Pro „cizince“ ze satelitů jsme se stali na pár měsíců nedobytnou pevností. To vám byla taková pohoda…
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
