PLNÁ ÚSTA o rozhazovačnosti vlády mají opoziční poslanci, smluvní i nesmluvní. Při hodnocení letošního hospodaření se státním rozpočtem se však ukazuje, že nešetří nejen vláda. Rozpočtovaný schodek ve výši devětačtyřiceti miliard korun nám poslanci navýšili vydáním dluhopisů na loňské sucho o 4,2 miliardy korun, šest miliard dali jako odškodné spoluvlastníkům kampeliček, kteří si do nich uložili své peníze. Dalších šestatřicet miliard už nejde na jejich triko, ale ani není rozhazováním vlády. Jde o ztrátu Konsolidační banky z roku 1999. Na tu poslanci nedovolili vydat dluhopisy a potom v novele zákona o účetnictví rozhodli, že bude zaplacena z výdajů letošního státního rozpočtu. A tak schodek vyskočí na více než devadesát miliard korun. Dluhopisy bude nakonec stejně nutné na něj vydat, takže počínání sněmovny zřetelně připomíná psa honícího se za vlastním ohonem a blafajícího nadšením, když vyhraje.
Tahle vláda bezesporu neudělala pro řešení problémů veřejných financí to, co měla. Jenže je to vláda menšinová, a někdo jí to tedy musí dovolit. Jak je vidět, opoziční strany to moc nebolí, když mohou přihodit nějakou tu korunu voličům pár měsíců před volbami. A není všem dnům konec. Vláda bude valorizovat důchody. Může striktně, jak velí zákon, nebo může přihodit více. Za prosinec rozdíl dělá necelou půlmiliardu. V příštím roce to bude miliard několik celých. Ministr práce a předseda ČSSD požaduje proti rozpisu ministerstva financí navíc sedmnáct miliard. Do voleb ještě zbývá splnit slib, že vláda ČSSD změní zákony a příspěvek na děti budou dostávat všichni, tedy nejen ti, kdo musí prokazovat své neuspokojivé majetkové poměry. Budou mít opoziční poslanci tolik charakteru, aby se proti tomuto gestu postavili? Po zkušenosti s nemravným odškodněním kampeličkářů je těžké tomu věřit. Do voleb budou zbývat jen týdny, a to se po Malé Straně marno rozhlížet po odpovědnosti.
Přitom vážnost situace dokresluje skutečnost, že mnoho výdajů vláda vyvedla mimo státní rozpočet do zvláštních fondů, v nichž mají být běžné rozpočtové výdaje hrazeny z výnosů privatizace. Ta ale nejde tak, jak si sociální demokraté předsevzali. A tak bude odloženo množství věcí na příští rok. Například fond bydlení dostane z šestadvaceti miliard jen šest. Ve velmi napjaté situaci je fond dopravy, který má zaplatit běžnou údržbu, ale také četné splátky úvěrů na železniční koridor a bude muset plnit i záruky za České dráhy. Věřitelem je například Evropská investiční banka a s tou by nebylo dobré si to rozházet. Zda penízky přitečou, je přitom ve hvězdách. Naopak více než jasné je, že naplánované a slibované snižování státního dluhu o dvacet miliard se konat nebude.
Zkrátka kapsa je zcela jednoznačně prázdná, a pokud se někdo shání po druhé, tak ta je vysypaná. Fantasmagoriemi o astronomických výnosech z privatizace přitom vláda nezaplatí ani savo pro uklízečku ve Strakovce. Ministři však nadále s úsměvem zasedají na téma velkých třesků a oživovacích investic či skutečně lidské sociální politiky. Taky v divadlech potřebují nové opony a přidat pokladní. A kdo kdy slyšel o tom, že práci tří úředníků by často zvládli dva skutečně pracující. Je zkrátka před volbami, a tak čárky na futru budou přibývat rychleji než žádosti našich spoluobčanů o azyl v Británii. A nakonec ten azyl není vůbec špatný nápad, když se tak člověk podívá na zmíněná čísla o českých veřejných financích podložená skutečnými činy zástupců lidu a promítne je do svých budoucích daňových přiznání.
