Žijeme v době, v níž máme nulový růst, nulovou inflaci a také nulovou naději. Země v takové situaci se ocitají v apatii, neboť nulové sazby jsou chápány tak, že díky nim nejsou nutné žádné reformy. Absence inflace znamená nulový růst tržeb a žádné zvyšování mezd. A nulová naděje znamená, že politická jednání a volby mohou změnit stranickou příslušnost vlády, ale nikoli její postupy, a už vůbec ne její vizi do budoucna.
To je jeden z nechtěných důsledků ekonomických politik, které se spoléhají na účinek nulových sazeb. S nimi spojená apatie a nečinnost však v dnešní době dosáhly děsivé úrovně.
Média a politici se intenzivně věnují tomu, co všechno nemůžeme dělat, a nenechávají žádný volný prostor k diskuzím, co bychom dělat mohli. Tato nová apatie a nečinnost formuje nastupující generaci, politickou scénu i budoucí prosperitu společnosti nikoli na základě skutečnosti, ale podle stavu mysli jejich členů.
Zákaz růstu
Proto nabízím jakýsi svůj politickoekonomický volební program (přesněji řečeno nevolební vzhledem k tomu, že nikam nekandiduji). Je v zásadě jednoduchý a náklady na jeho realizaci se blíží nule:
1. Slibuji, že nebudu dělat absolutně nic. S jedinou výjimkou – budu podporovat svou zemi ve všem, co se rozhodne vykonat.
Příliš široký „makro“ pohled zabíjí produktivitu, inovaci, osobní svobodu i sny o lepší budoucnosti. Vede totiž k chybnému rozdělení kapitálu a zdrojů a potlačuje nápady a volnost vyjádření. Bohatá společnost vždy roste zespodu, ne shora.
2. Veřejný sektor dostane na příštích deset let zákaz zvětšování svého objemu. Nikdo nebude propuštěn, ale soukromý sektor musí dostat možnost přerůst sektor veřejný. Přetrvávající veřejný sektor ovšem musí být více ambiciózní. V tom, co dělá, musí být nejlepší – nic méně, nic více.
3. Za každý nový zákon bude jeden zákon zrušen. Ve většině legislativy týkající se podnikání, daní a pobídek už od začátku musí být zapracován konec platnosti. Administrativnělegislativní složitost dosahuje historických výšin. Přináší tak nezbytné náklady, které jsou ale bezúčelné a neproduktivní.
Daňová amnestie
4. Všechen úvěrový a politický kapitál by měl být investován do malých a středních firem. Studie EU ukazují, že 85 procent všech nových pracovních míst vzniká v oblasti malých a středních podniků. Navíc 100 procent růstu produktivity a inovací má kořeny v malých a středních podnicích. A protože většina tohoto značného přínosu pochází z nově založených firem, je třeba, aby byly vytvořeny mechanismy, které budou k zahájení podnikání motivovat.
5. Navrhuji daňovou amnestii pro první tři roky. Většina firem tak jako tak nemá žádné zisky před pátým rokem existence. 6. Navrhuji, aby investice do zahájení podnikání byly odečitatelnými položkami z pohledu odvodu daní a sociálního a zdravotního pojištění.
Změny a chyby
A to je opravdu všechno. Tak zní analýza toho, co nazývám Bermudským trojúhelníkem ekonomické teorie. To je název pro současný stav, v němž díky sazbám navázaným na nulové hodnoty pouhá pětina podniků (společnosti kotované na burze, banky a státem vlastněné podniky) získává veškerý úvěrový i politický kapitál.
Dostanou se k financování na kapitálových trzích, takže získávají financování za sazby o 300 až 400 bazických bodů nižší než ve standardním prostředí. Zatímco malé a střední podniky, tedy těch zbylých 80 procent firem, nezískává ani úvěrový, ani politický kapitál.
Svět mění směr jen v reakci na krizi. Všechny makrozměny vyplývají z politických chyb. Rok 2015 je rokem ztraceným. Přesto zůstávám optimistou a myslím, že rok 2016 bude svědkem toho, že necháme apatii a nečinnost za sebou.
Autor je hlavním ekonomem Saxo Bank
Čtěte také:
Pavel Páral: Kvantitativní uvolňování marných nadějí
