V případě kvantitativního uvolňování se blížíme k „bodu nasycení“ nesmyslné makroekonomické politiky, politických gest, nízkých úrokových sazeb, intervencí na trzích a neustálého předstírání, že všechno je vlastně v pořádku. Nectí se zákony trhu a nahrazují se „manipulací s aktivy“.
O dopadu tohoto tištění peněz můžeme diskutovat, dokud nám nezmodrá obličej, ale každý musí uznat, že dochází k deformaci relativních cen: kvůli ní jsou peníze levnější a všechno ostatní dražší.
Tlumí to také volatilitu, protože existují dvě úrovně cenové rovnováhy: „reálná tržní cena“, kterou stanovuje trh, a manipulovaná cena, kterou se neustále snaží vnutit politici. Takže trh se jako kyvadlo vychyluje od „chamtivosti“ (= politicky rovnovážných cen) ke „strachu“, což je reálná tržní cena. Mezi jednotlivými výkyvy trh „shromažďuje energii“ a vytváří umělá očekávání volatility, která pak trh mylně považuje za známku toho, že na obzoru není žádné nebezpečí, a nastává příklon k riziku.
V reálném světě je však systémové riziko obrovské a stále se zvětšuje. Kvantitativní uvolňování přestalo mít vliv na reálnou ekonomiku již přede dvěma lety – a nyní jsme se dostali do „bodu nasycení“ i u aktiv. Po zbytek roku 2012 budou pokračovat manipulace, ale pokud je úvaha o „bodu nasycení“ správná, dojde po poklesu cen aktiv k rychlému obratu. Pak je důležité zareagovat přestavěním portfolia do býčí podoby.
Mikroekonomické ukazatele vypadají lépe než kdy předtím, navzdory nemohoucnosti makroekonomické politiky.
Čtěte také:
Miroslav Singer: Kurz koruny je nevyčerpatelný nástroj, může být slabší a slabší
Jak vlastně funguje to slavné kvantitativní uvolňování?
Rok 2013 bude růstový, míní ING
Autor je hlavním ekonomem Saxo Bank
