Sázkové firmy zvažují přesun části byznysu do zahraničí
Lobby největších provozovatelů loterií prohrála i druhé kolo boje o novelu loterijního zákona. Před měsícem poslanci shodili pod stůl komplexní pozměňovací návrh, na jehož znění se otevřeně podílely firmy sdružené v asociaci APKURS (Sazka, Fortuna, SynotTip, Tipsport, Chance) a který vyhovoval zejména zmíněné pětici lídrů hazardního trhu. Naopak schválili „malou“ novelu předloženou poslanci Bohuslavem Sobotkou, Pavlem Němcem, Jeronýmem Tejcem (všichni ČSSD) a Petrem Braným (KSČM), která umožňuje obcím regulovat na svém území veškerý hazard bez výjimky a nastavuje jasná pravidla pro odvádění části výtěžku loterijních firem na veřejně prospěšné účely a kontrolu jejich využití u koncových příjemců (EURO 16/2010). Navzdory stupňovanému tlaku loterijních firem v kuloárech i médiích novela prošla minulý čtvrtek i Senátem.
Do daňových rájů?
Provozovatelé sdružení v APKURS varovali, že odejdou do zahraničí, čímž by stát přišel o peníze z odvodů. „Hrozba odchodu do daňových rájů? Vždyť mají daňový ráj tady,“ podivuje se senátor a starosta Bohumína Petr Vícha (ČSSD). Loterijní firmy v Česku neplatí daně, ale odvádějí část výtěžku na veřejně prospěšné účely (VPÚ), správní poplatky a státní dozor.
„Informace o možném stěhování našich aktivit do zahraničí byla spíš hra titulků v některých médiích,“ sdělil týdeníku EURO mluvčí Sazky Zdeněk Zikmund. Současně upozornil, že je příliš brzy na nějaké zásadnější rozhodnutí, protože legislativní proces ještě neskončil. Loterijní zákon schválený Senátem ještě musí podepsat prezident Václav Klaus. V případě, že jej bude vetovat, musí prezidenta přehlasovat Poslanecká sněmovna.
Zikmund současně upozornil, že Sazka má stále jednu prioritu: zůstat a podnikat v České republice. O variantě se stěhováním prý největší česká loterijní firma musí uvažovat se svými akcionáři kvůli tomu, aby chránila jejich zájmy a investice. Na otázku, které aktivity by firma přestěhovala do zahraničí, pokud budou akcionáři s přesunem přeci jen souhlasit, Zikmund odpověděl: „Tohle opravdu není na pořadu dne.“ Pouze připustil, že by se jednalo především o tu část byznysu, která souvisí s internetovým sázením.
Což ostatně potvrzují odborníci oslovení týdeníkem EURO. „Těžko tady někdo zavře síť poboček, do jejichž budování investoval minimálně desítky milionů korun. Navíc by riskoval, že by mu stát v takovém případě neprodloužil, nebo v krajním případě i odebral licence,“ uvedl dobře informovaný zdroj.
Udělování a odebírání licencí pro podnikání v loterijním byznysu má na starosti ministerstvo financí. Ale ani na tomto úřadu příliš nepředpokládají, že by k nějakému exodu došlo. „Nemyslím si, že by kvůli novele někdo odcházel do zahraničí,“ reagoval ministr financi Eduard Janota.
Hrozí arbitráž
Jenže jak již dříve upozornil Marek Herman ze sdružení APKURS, podobný přesun zvažují i další velcí hráči, nejen Sazka. „Působily by tu pak podobně jako zahraniční firmy podnikající na internetu,“ konstatoval. „Pokud se budou zvyšovat daně z výnosů loterií, budeme zvažovat odchod do zahraničí,“ reagoval investiční ředitel Penty Josef Janov. Penta ovládá společnost Fortuna a dle informací týdeníku EURO by loterijní firma měla přesídlit na Maltu. Fortuna přesun již dokonce zvažovala v roce 2007, protože chtěla nabídnout internetové sázení, které tehdy v Česku nebylo povoleno. Po hrozbě odejmutí licence ale nakonec od stěhování upustila. Jenže firmy se odejmutí licence až tak nebojí. Alespoň o tom svědčí vyjádření Hermana pro Hospodářské noviny: „Na trhu působí dost subjektů, i když pro podnikání v Česku nemají licenci. Nikdo jim v současnosti nebrání.“
Firmy sdružené v APKURS před hlasováním v Senátu pohrozily, že budou v případě přijetí novely požadovat po státu 38 miliard korun jako náhradu za ušlé zisky. Doposud totiž ministerstvo financí povoluje v případě splnění všech právních náležitostí interaktivní videoloterijní terminály (IVT) na deset let. Přijetím novely, jež by mohla platit od 1. července letošního roku, mohou obce začít omezovat provozování IVT již po tříleté ochranné lhůtě.
Loni se na internetu prosázelo dle předběžných odhadů zhruba pět miliard korun. Pokud by velcí hráči skutečně přesídlili své webové aktivity do zahraničí, znamenalo by to pro stát přímou ztrátu na daních ve výši zhruba 150 milionů korun. O dalších 150 milionů korun by přišel na dani z přidané hodnoty. Sázkové a loterijní firmy by totiž po přesídlení kupovaly veškeré služby a vybavení v cizině.
Úprk loterijních firem nastal po zvýšení daní ve Velké Británii. Společnosti William Hill a Ladbrokes přesunuly z Británie svůj byznys s internetovými sázkami na Gibraltar, protože nedokázaly kvůli vysoké daňové zátěži na ostrovech konkurovat firmám, jako jsou bwin, Unibet či bet365.
Nové problémy
Smyslem novely bylo také zprůhlednění odvodů na VPÚ. Provozovatelé hazardu nemohou odvádět peníze do nadací a dalších neziskových organizací personálně propojených s loterijní firmou a musejí zveřejňovat veškeré informace o tom, komu peníze odvádějí. Ve výčtu možných příjemců ale nejsou uvedeny příspěvkové organizace, mezi něž patří například některá divadla, nemocnice či Národní galerie. „Zrovna ty jsou přitom nejtransparentnější a podléhají dvojí kontrole,“ upozorňuje ředitel brněnského Národního divadla Daniel Dvořák.
„Že by příspěvkové organizace přišly o peníze, je nesmysl,“ oponuje jeden z předkladatelů novely Pavel Němec. Dle něj je loterijní firmy mohou financovat přes obce, kraje nebo nadace a ve smlouvě uvést konkrétní účel, na jaký jim peníze odvádějí. „Jenže u státem zřizovaných organizací je problém, protože stát není jako možný příjemce VPÚ v novele uveden,“ říká ředitel Národního divadla v Praze Ondřej Černý.
Že by Němcův recept mohl fungovat u příspěvkových organizací zřizovaných obcemi, nevidí reálně ani Dvořák. „Město nemůže peníze vázat účelově. Navíc ani doposud neexistuje možnost kontroly, zda použijeme peníze od loterijních firem na uvedený účel. Jsou to jen rámcové dohody, které nelze vymáhat,“ dodává brněnský ředitel. Rozpočty od zřizovatele, v tomto případě města Brno, jsou navíc koncipovány tak, že hradí pouze část nákladů a zbytek musí divadlo naplnit z dalších zdrojů. „Pokud by peníze z loterií přišly do městského rozpočtu, opět nepokryjí všechny naše náklady, a budeme si muset hledat nový zdroj. Ty už ale nejsou,“ říká Dvořák. Pokud zákon nařizuje loterijním firmám odvádět část výtěžku na VPÚ, chtějí být příspěvkové organizace jedním z možných adresátů.
Zdá se, že „právní paskvil“, jak novelu označuje výkonný ředitel APKURS Marek Herman, vyhovuje především obcím, kterým rozšíří regulační pravomoci. A pokud prezident podepíše i přílepek k zákonu o podpoře sportu, přinese i více peněz na místních poplatcích za IVT, z nichž se dosud poplatky neodvádějí. Dalším plusem by mohlo být, že se konečně urychlí příprava komplexní změny loterijního zákona. Dosud ji brzdili především provozovatelé hazardu, kterým deset let staré znění zákona vyhovovalo. Nyní to budou oni, kdo bude na změnu zákona tlačit nejvíc. Doufejme, že jeho budoucí znění ovlivní jasně definovaná politika státu v oblasti hazardu, a nikoliv jeho lobby.
