Nabídka rostoucí řady podnikatelů poskytujících služby spojené se zřizováním společností se začíná podobat nabídce cestovních kanceláří. Eurovíkend v Lucembursku! Nebo raději exotiku? Že už jste na Seychelách byli?
Autor: Martin Siebert
Nevadí, nabízíme Holandské Antily, Panamu nebo Emiráty! I v tomto případě ale platí, že ne všechno, co se třpytí, je zlato.
Zakládání zahraničních společností již lze v současnosti považovat za módní vlnu. Stále více podnikatelů zvažuje možnosti zřízení zahraniční společnosti s cílem snížit svou daňovou povinnost a ochránit svůj majetek před nenechavými prsty českého státu. Koupit si dnes zahraniční společnost je stejně jednoduché jako koupit si zájezd na Mallorku. Rozhodně to ale není odpočinková aktivita. Stejně jako v cestovních smlouvách je zde spousta textu psána malými písmeny na konci obchodních podmínek. Založení zahraničního holdingu má řadu výhod, které mohou zůstat jen na papíře. A někdy nadělá více škody než užitku.
Ďábel skrytý v detailu
Pod pojmem „daňová optimalizace“ si řada lidí představuje prosté „daně se neplatí“. Dokud se daň nerovná nule, není „zoptimalizováno“. Takový stav je ale u osob žijících v České republice legálně nedosažitelný. Pokud například podnikání má lokální charakter nebo konečný vlastník je obyvatelem České republiky, je nemožné příjmy místního zdanění zcela oprostit.
Založení holdingu navíc není formalita. České daňové právo zná řadu způsobů, jak finanční prostředky formálně převedené do zahraničí obratně zdanit v tuzemsku. I když existují různé variace, zdaňují prakticky všechny civilizované země veškeré příjmy svých rezidentů (stálých obyvatel a v daném státě registrovaných právnických osob) a také pečlivě vybrané příjmy ze zdrojů na svém území. A tak například prodej podílu na české obchodní společnosti může být příjmem zdanitelným v České republice i tehdy, pokud cizinec prodává tento podíl jinému cizinci.
Každá struktura společnosti musí obsahovat nějaké reálné podnikatelské aktivity nebo záměry. Každá daňová správa – včetně té české – má možnost přehlédnout formální stav věci a sledovat faktickou nebo ekonomickou podstatu. Špatně postavená struktura tedy může vyústit v ještě vyšší daňovou povinnost. Pokud bude nastavení vztahů ve skupině posouzeno jako zneužití práva nebo vyhýbání se dani, může kromě peněžních sankcí přijít i trestněprávní postih. A finanční úřady se před podáním trestních oznámení po provedených kontrolách nikterak nerozpakují. Například taková faktura na marketingové služby od zahraniční společnosti vzbudí při případné daňové kontrole řadu otázek.
Stěhování může být kontraproduktivní
Správci daně vážně nezahálejí. I když různé statistiky mohou vzbuzovat dojem, že „finanční úřad prostě nepřijde“ nebo „se na tohle prostě nepodívá“, je toto uvažování krátkozraké. Správci daně spolupracují s nezávislými daňovými odborníky na své lepší erudovanosti a akceschopnosti v řadě oborů. Je stále složitější prokazovat opodstatněnost zahraničních struktur a cen účtovaných mezi majetkově spřízněnými nebo jinak propojenými osobami.
Nesmíme zapomínat ani na stále rušnější tok informací mezi jednotlivými daňovými správami v mezinárodním měřítku. Přístup, že vše vyřeší „anonymizace“ a společnost v „daňovém ráji“ se švýcarským kontem, sice voní exotikou, ale v reálném světě pomaličku přestává fungovat. Dividendy přijaté ze zahraničí jsou v Česku zdanitelným příjmem, ať mají původ kdekoli. Jakékoli daňové plánování musí sledovat řadu faktorů daných mimo jiné i lokálními právními řády a mezinárodním právem a případnou bankovní regulací, a to v reálném čase. Zde si každý musí sám zvážit, jestli je tak bohatý, aby si mohl kupovat levné věci.
Zahraniční holding je totiž věc nákladná. A i když „pořizovací“ náklady mohou být snesitelné, jen málokdo dokáže rozumně vyčíslit náročnost udržení celé struktury v náležitém chodu. V zahraničí založená společnost není jen prázdná schránka. Má své ředitele, zaměstnance, výdaje, příjmy a administrativní povinnosti. Zkušenosti řady českých podnikatelů s holdingem v zahraničí ukazují, že spolupráce s externími dodavateli právních, trustových nebo například účetních služeb je často velmi nákladná (tak je tomu například v Nizozemsku a Lucembursku), nebo poměrně těžkopádná (to je případ Kypru či Malty).
I když úspory vznikající z rozdílů mezi jednotlivými státy ve zdanění příjmů mohou vypadat lákavě, na řadu těchto zdánlivých drobností podobných těm výše popsaným se v honbě za nižším zdaněním často zapomíná. Tak se může docela snadno stát, že výsledkem několikaměsíčního komplikovaného a drahého právního procesu je struktura, která je těžko řiditelná, drahá na provoz, nečitelná pro obchodní partnery a podezřelá úřadům.
Pokud ještě navíc její konstruktér přehlédne nějaký detail a ukáže se, že nepřináší ani ty na papíře slibované úspory, nemá celá operace valného smyslu. Zatímco formální sestavení struktury společnosti je proces relativně jednoduchý, zpětně restrukturalizovat skupinu a „očistit“ ji od nadbytečných procesů je dosti náročný proces, s nímž už řada „stavitelů“ nedokáže pomoci.
Z minima maximum
Snaha podnikatelů minimalizovat své nákl
ady – a daně jsou v ekonomickém smyslu také náklady – je pochopitelná a legitimní. Provoz řady českých podniků skutečně ukazuje, že je možné hledat úspory i v daňové oblasti. V rámci podnikových restrukturalizací nacházíme často prostor pro významné snížení daňové zátěže. Pro mnoho klientů je pak překvapivé zjištění, že k tomuto účelu poskytuje nečekaně bohatou paletu prostředků český právní řád.
Založení holdingové struktury využívající české společnosti – včetně těch, které mají zvláštní daňový režim – přináší bezmála stejné výhody, jako zakládání složitých mezinárodních struktur. Mnoho cílů vytyčených vlastníky společností již bylo dosaženo za použití prostředků českého práva – bez více či méně umělého nastavování přeshraničních skupinových vztahů.
Použití českých společností pro holdingovou strukturu znamená finanční úspory, vylučuje potřebu zkoumat – ať přímo nebo zprostředkovaně – zahraniční předpisy, umožňuje využívat již existující podnikatelské infrastruktury a v neposlední řadě vzbuzuje znatelně méně otázek ze strany správců daně. Zároveň značně minimalizuje rizika spojená s nastavováním cen ve skupině.
Na první pohled to nezní jako moc objevné doporučení, ale před každým závažným podnikatelským rozhodnutím je dobré zvážit veškeré alternativy. Je vhodné mít konkrétní a realistické cíle a po případné poradě se zkušenými odborníky zvolit variantu, která nezlepší fungování vašeho podnikání jen na papíře, ale také ve skutečnosti.
