Zní to jako hláška od vedlejšího stolu v žižkovské čtyřce, ale není to hláška, nýbrž citát z přednášky jednoho z předních kardiologů MUDr. Miroslava Pšeničky.
Myšlenky toho druhu zněly na Prvním českém semináři o vlivu alkoholu na lidské zdraví, pořádaném firmou Medica Publishing spolu s Rodinným pivovarem Bernard. Přítomni nebyli psychiatři, a tak se událost obešla bez obvyklého skandálu. Ti totiž soudí, že k získání závislosti stačí již sklenice denně (viz E8, prosinec 2003). Přítomni naopak byli kardiolog, onkolog a gastroenterolog, jejichž závěry ve stručnosti uvádíme.
Kardiolog MUDr. Miroslav Pšenička
V kardiologii najde asi alkohol nejvíce příznivců, všechny studie prokazují jeho účinnost při prevenci kardiovaskulárních chorob. „Příznivý vliv na tyto choroby je přesvědčivý a je dán samotným požitým alkoholem, to znamená, že je v podstatě jedno, co pijeme. Jde o celkové množství zkonzumovaného alkoholu,“ míní Miroslav Pšenička. S určením optimální míry je ovšem obtíž. Vztah mezi konzumací alkoholu a rizikem ischemické choroby srdeční lze popsat jako křivku ve tvaru U. „Stejně jako u jiných léků, i u alkoholu je potřeba dodržet správné dávkování. Problém alkoholu jako léku je v tom, že přímo svádí k předávkování. Neznám osobu, která by po požití tabletky Vasocardinu dostala nutkavou potřebu dát si ještě jednu.“ Jako minimální protektivní dávku lze stanovit 20 mg čistého alkoholu denně, v přepočtu na piva jsou to asi dvě desítky nebo jedna dvanáctka. Maximální denní dávka by rozhodně neměla překročit 80 mg a u žen je zapotřebí uvedená množství vydělit dvěma. „Důležitá je i pravidelná konzumace bez výrazných excesů a věk, kdy s alkoholem začínáme. U mužů by to mělo být mezi dvacátým a třicátým rokem, ženy by měly začít až po čtyřicítce.“
Primář kardiologického oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze posluchačstvo definitivně přesvědčil citováním Leninovy agitky „Lihoviny vedou zpět ke kapitalismu, ne vpřed k socialismu“. A co se srovnání alkoholu a léků týče, nezapomněl poukázat na pestrost nabídky i nápaditost balení piva.
Onkolog MUDr. Václav Pecha
Onkologie je z hlediska vlivu alkoholu problematičtější. „Neexistuje jediná zmínka o přímém pozitivním vlivu alkoholu při prevenci či léčbě onkologických onemocnění,“ říká Václav Pecha. Na vlastní kůži zažil, co to obnáší být onkologickým pacientem. „Po aplikaci chemoterapie jsem zcela přišel o chuť k jídlu. Po radioterapii pak bylo pivo to jediné, co jsem byl schopen konzumovat. Minimálně to byl výborný zdroj tekutin a energie. Současná léčba oklešťuje kvalitu lidského života. Já osobně bych žádnému pacientovi pivo nezakázal.“
Gastroenterolog MUDr. Petr Mareček
Z pohledu gastroenterologie, lékařské disciplíny věnující se trávicímu ústrojí, bylo provedeno několik výzkumů. Zabývají se vlivem alkoholu na výši rizika kolorektálního karcinomu, neboli zhoubného nádoru tlustého střeva a konečníku. „Například ve studii Gurvindera Sethiho se prokázalo, že u těžkého konzumenta alkoholu se riziko výskytu karcinomu v porovnání s abstinenty zvyšuje 3,3krát, zatímco u mírného konzumenta se naopak o 66 procent snižuje.“ Kromě toho je k dispozici dánská studie zaměřená přímo na konzumaci piva. Zde se žádný pozitivní vliv prokázat nepodařilo. „Vzhledem k metodice a původu této studie je nutný kritický přístup,“ říká Mareček, „nebyly zohledněny další faktory jako nikotinismus a sociální zařazení.“
Z gastroenterologického hlediska je ale pivo jednoznačně nejzdravějším alkoholickým nápojem. Obsahuje přes 90 procent vody, dále nejrůznější minerály, sacharidy, aminokyseliny a flavonoidy, je to iontově vyvážený, izotonický nápoj. Zároveň je v pivu množství vitaminů, jedná se vlastně o koktejl ze všech vitaminů skupiny B. Vyšší obsah vody v pivu zabraňuje dehydrataci organismu, k níž jinak obecně vlivem alkoholu dochází. „Bezpečná hranice denní konzumace se pohybuje okolo 30-40 mg, což obnáší tři desítky nebo dvě dvanáctky. Při 60 mg na den už riskujeme poškození zdraví,“ říká Mareček.
NTAK (Nohavicova teorie alkoholického kopce)
Jak ji autor osobně přednesl během semináře
(Ihned v úvodu semináře vypeskoval Jaromír Nohavica účastníky, které nazval humpoleckými opilci. Vzápětí jim předestřel proslulou Nohavicovu teorii alkoholického kopce na nezapomenutelném grafu. Přítomným dámám poradil, že tato teorie platí i pro ženy, ale výška kopce se musí podělit třemi.)
NTAK
Vypadá to jako sranda, ovšem není to sranda.
Kopec.
Na úpatí toho kopce - normální průměrný Čech - chlastá jak duha a jde nahoru.
Dokud jde nahoru, je všechno v pořádku. Absolutně všechno v pořádku.
Kde je průšvih?
Tento bod - vrcholek - to znamená bod zvratu - break point.
Tady poté „finýto“. Tam ti nepomůžou doktoři, tam ti nepomůžou psychologové, tam si nepomůžeš sám, prostě úplný konec.
O co jde?
Někdo chlastá celý život a nic se mu nestane!
Proč?
Protože ten jeho kopec je strašně vysoký!
On prostě celý život popíjí a furt leze nahoru.
Bohužel nikdo z nás neví, jak ten kopec máme vysoký…
