Stephan Friedreich: Zlaté časy golfu jsou pryč

Rakušan Stephan Friedreich poprvé překvapil, když u Jaroměře otevřel před čtrnácti lety velký golfový areál. Byl v Česku první svého druhu. Nyní udivil znovu, když jedno ze tří devítijamkových hřišť proměnil na pastviny. „Byli jsme vždycky první,“ říká s úsměvem.

Hřiště Woodland patřilo v Česku k nejnáročnějším, bylo pýchou vašeho areálu Nová Amerika. Proč jste ho zavřeli?

Udělali jsme si analýzu a ukázalo se, že za posledních pět let bylo na Woodlandu odehráno v průměru jen 2,3 procenta her. Zbytek se odehrál na dalších dvou devítkách našeho areálu – na The Bohemian Garden a Maple Hills. Takže to mělo ekonomické důvody, jinak bychom ho nezavřeli. Woodland se vyznačoval obrovskými greeny, rozlehlými fairwayemi, byl designovaný jako naše vlajková loď. Postavili jsme ho v čase největšího rozkvětu golfu v Česku. Dneska už je ale všechno jinak, golf tolik netáhne.

Areál kvůli tomu ale ztratí na své reputaci, nemyslíte?

V golfové sféře samozřejmě něco ztratíme. Pořád však nabízíme 18 jamek, máme plnohodnotné hřiště, par 72. Na druhé straně si polepšíme ekonomicky. Musím prostě reagovat na reálnou situaci na trhu s golfovou turistikou.

Kolik máte členů?

Teď momentálně jich máme tři sta. To jsou ti, kteří zaplatili poplatky na hru pro letošní rok. Odhadujeme, že na jaře se jejich počet ustálí na pěti šesti stech.

To není špatné, co by za to jiné kluby daly…

Máte pravdu, na 18jamkové hřiště je takový počet členů dobrý. Přesto i tak poplatky, které zaplatí, ekonomicky nepokryjí ani zdaleka celoroční údržbu hřiště. Zbytek musíme získat od hráčů, kteří u nás zaplatí denní poplatek, něco dostaneme za pořádání komerčních turnajů a za další akce, které v areálu proběhnou.

Zmiňujete komerční turnaje. Na počátku století se jich v Česku ročně pořádaly stovky, v čase krize však téměř zmizely. Jak je to dnes?

Zatím jich moc není, přesněji v našem regionu. Možná někde kolem Prahy a Brna, tam už je povětšinou pojišťovny a banky zase začínají pořádat. Snad se to rozšíří i k nám do východních Čech, jsem ale spíše skeptický. Zlaté časy golfu jsou pryč. Sleduji to i v Rakousku, kde jsem začal hrát už jako malý kluk. Také tam komerční turnaje v poslední době téměř zmizely. Místo nich všechno drží klubové aktivity a jednotliví golfisté.

Komerční turnaje jsou výhodné pro majitele hřišť, firmy si pronajímají areál na celý den. Pomohly však podle vás i jinak k rozvoji golfu v Česku?

Takových turnajů bylo v minulosti tři sta čtyři sta za rok. Firmy si na ně zvaly svoje zaměstnance, partnery. Těm, kteří golf dosud nehráli, na doprovodných akademiích hru představovaly, někoho tak ke golfu přitáhly. Horší ale bylo, že samotných komerčních turnajů se účastnili povětšinou stále titíž lidé. Pepa pozval Frantu, Franta pak pozval Pepu, tak to bylo. A to nové golfisty negenerovalo.

Znáte rakouský golf. Jak si v porovnání s ním stojí ten český?

Rakousko má v současnosti 100 tisíc golfistů, Česko polovinu. Češi jsou ale větší sportovci, jsou aktivnější, vidím tu větší potenciál. Jenže problém je v tom, že na golf nepohlížejí jako na sport. Je pro ně stále něco nóbl. Sice se to v posledních letech měnilo, ale strašně pomalu. A chybí tu veřejná hřiště. To však není problém jen Česka, ale celé centrální Evropy. V USA si ve Walmartu koupíte za 17 dolarů hole a jdete za minimální poplatek hrát. Užíváte si hezký den.

Jako první jste v Česku zavedl, že členové klubu nemuseli platit vstupní poplatek. Ve většině klubů přitom vyžadovali desetitisícové částky, v některých s tím pokračují dodnes. Co vás k tomu vedlo?

Za co platit vstupní poplatek? V Rakousku se kolem golfu angažují hodně akciové společnosti. Když jim zaplatím, získám nějaké jejich akcie. V Česku je to jinak. Většinou jsou majiteli hřišť eséročka. Zaplatím jim a ony mohou vše během hodiny zrušit. A do toho mám dávat peníze? Co za to mám? Proto jsem rozjel reklamní kampaň: Členství za korunu! Ohlas byl ohromný. A máme to tak dodnes, prodáváme jen roční členství s mnoha výhodami pro členy.

Areál Nová Amerika leží tak trochu stranou. Golfisté, kteří ho navštěvují, tedy pocházejí zřejmě jen z Hradce Králové či Jaroměře.

Asi vás zase překvapím. K nám jezdí z celé republiky, přijíždějí hlavně na víkend. Je to proto, že tu máme menší hotel – mnozí ho berou s trochou nadsázky jako golfovou chalupu. Od pátku do neděle jsme proto téměř pořád plní. Je to dáno i tím, že naši členové mají padesátiprocentní slevu na ubytování. A od minulého roku sázíme na kvalitní gastronomii. Začali jsme opět provozovat sami restauraci, najal jsem špičkového kuchaře se zkušenostmi z Francie, Irska. Orientujeme se na domácí produkty, pečeme tu chleba, pečivo, děláme marmelády. Budeme mít vlastní chov krav, v oboře daňky, tam, kde byla kdysi devítka Woodland. Stavíme další skleníky. Sázíme i na bezlepkovou gastronomii. To je naše orientace pro budoucnost. A golfisté už na to reagují. Berou si od nás domů třeba bochník chleba, domácí paštiky, klobásy. Ženy zase třeba marinovaného lososa, domácí marmelády.

V současnosti golf v popularitě válcuje cyklistika. Zaměřujete se i na ni?

Je to tak, celé Česko teď obrazně řečeno běhá a jezdí na kole. Možná z toho budeme také těžit. Ležíme nedaleko cyklotrasy z Hradce Králové do Kuksu, tak jsme teď s místními starosty projednávali, zda by nešla prodloužit až k nám.

Kolik vás výstavba areálu Nová Amerika stála?

Celý golfový areál včetně hotelu a restaurace stál lehce přes 150 milionů korun. V hlavní sezoně v něm pracuje šedesát lidí.

Počítáte, že se vám ta investice vůbec někdy vrátí?

Samozřejmě že jsme si nemysleli, že se vrátí za šest sedm let. Byli jsme realisté. Návratnost takové investice se počítá na generace. Ale plán byl, že ještě za mne budou splaceny všechny úvěry. Zprvu všechno vypadalo nadějně, pak se to ale v krizi zhouplo. Teď už je zase lépe. I proto hledám nové cesty, jak areál využít. Například ve prospěch rodinné rekreace.

V Česku je momentálně 104 hřišť. Říká se, že jen deset procent z nich vydělává, třicet procent je na nule a zbytek prodělává. Takže vy nyní patříte do té největší skupiny?

Co se týká čistě golfového hřiště, říkám znovu na rovinu, proděláváme. A budeme asi i nadále, i když jsme golfový areál zmenšili. Stále počítáme s negativním výsledkem, ale už v jiné dimenzi. Nicméně hotel a restaurace díkybohu vydělávají.

Myslíte, že se golf v Česku zase nadechne?

Teď jsem skeptický. Za pět deset let tu ale bude podle mne zajímavá skupina – „porevoluční“ důchodci. Skončí ve svých firmách, budou mít hodně času. Snad to bude jako v Německu a v Rakousku. Kdo tam žije vedle golfových hřišť? Právě tihle lidé. Důchodci. To by snad mohlo českému golfu pomoci. A možná nějaká povedená marketingová akce České golfové federace. Na tu ale stále čekáme.

Autor je spolupracovníkem redakce

Čtěte také:

Golfový boom po 25 letech končí, hráčů je poprvé méně

Český golf finančně strádá i pod pěti kruhy