Nejznámějším adrenalinovým sportem na světě je horolezectvíTaké jste v dětství milovali filmy Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny? Ano, hory opravdu dokáží vábit silným kouzlem... Skalní horolezectví, jedna z nejkrásnějších a nejznámějších adrenalinových disciplín - propojení pobytu ve volné přírodě a radosti z exponovaného pohybu na skále.
Nejznámějším adrenalinovým sportem na světě je horolezectví
Také jste v dětství milovali filmy Jak vytrhnout velrybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny? Ano, hory opravdu dokáží vábit silným kouzlem…
Skalní horolezectví, jedna z nejkrásnějších a nejznámějších adrenalinových disciplín - propojení pobytu ve volné přírodě a radosti z exponovaného pohybu na skále. Krása skalních útvarů a pocity touhy po překonání sebe sama se mísí s lidskou pokorou vůči hoře. Lezec většinou touží dostat se výš než kdykoli předtím a rychleji než kdy dřív. Horolezectví se během svého vývoje rozdělilo na několik samostatných oblastí. Mezi ty nejoblíbenější patří lezení po skalách a vysokohorské lezení. Sportovní lezci vyhledávají relativně krátké a velmi obtížné skalní úseky. Dokáží mnoho měsíců (ale i let) vymýšlet, jak je co nejelegantněji, a samozřejmě bezpečně, zdolat. Naproti tomu horolezectví ve vysokých horách bývá považováno za vrchol celé stupnice horolezeckých aktivit.
Co táhne lidi na vrcholy hor
Horolezectví je každopádně sport náročný, a to jak po fyzické, tak psychické stránce. Co ale vede lidi k tomu, vystavovat se takovému nebezpečí? Odpovědí může být například proslulý výrok polského horolezce Taudeusze Laukajtyse: „Pokud by se mě můj syn zeptal, zda vím, co to je štěstí, odpověděl bych mu takto: Štěstí je prvních deset vteřin na vrcholu Dhaulágiri.“ Technicky vzato, jde v horolezectví o to, dostat se na vrchol pouze s použitím vlastních sil a totéž ve zdraví zvládnout i cestou zpět. Podle způsobu dosažení vrcholu se dělí horolezectví na dvě základní kategorie - technické a volné lezení. Při volném lezení nepotřebuje lezec příliš mnoho speciálního vybavení. Stačí síla, obratnost, dobré boty s hrubou podrážkou. Při technickém lezení se posouvá horolezec vzhůru i dolů za použití některých speciálních horolezeckých pomůcek, jež mají jediný úkol více či méně vám usnadnit samotný výstup (hlavně zabránit tomu, aby se výstup nezměnil v nekontrolovaný pád). Samotné technické lezení lze rozdělit do mnoha dalších kategorií.
Pohled do horolezcovy skříně
Důležitou součástí horolezcova vybavení je lano. Jedná se o různě dlouhou část speciálního, dynamického provazu. Přeloženo do laické řeči, jeho úkolem je zmírnit následky pádu. Od ostatních lan a provazů, například tažných, námořnických a pracovních lan, se horolezecké lano liší především tím, že je dynamické. Znamená to, že má schopnost protažení, což právě zmírňuje následky případného pádu horolezce. Při koupi lana jsou důležité hlavně dva ukazatele - kvalita opletu, tedy horní povrchové úpravy lana, a velikost pádového faktoru. Ta prozradí, kolikrát do lana můžete spadnout, aniž by došlo k jeho radikálnímu porušení. Neméně důležitá je odolnost lana vůči prodření. Závisí především na kvalitě opletu, tj. na použitém materiálu a způsobu provedení horní povrchové úpravy lana, která ochraňuje hlavní prameny. Lana se prodávají v různých délkách, nejběžnější jsou dlouhá 50 m a 60 m. Další důležitou pomůckou je horolezecký sedací úvazek. Obepíná lezce kolem pasu a stehen, a tak ho jistí. Právě prostřednictvím tzv. sedáku se člověk přivazuje k lanu. Volba typu a provedení úvazku je věcí osobního výběru. Lehké (tenké) úvazky jsou oblíbené ve sportovním a závodním horolezectví. Na druhou stranu pohodlné, vypodložené, přijdou vhod při dlouhých výstupech. Při koupi úvazku je nutné dbát na několik zásad. Z nich nejdůležitější jsou v podstatě čtyři. Aby úvazek seděl pohodlně, aby byl dosti velký, aby se dal použít přes nezbytné a potřebné oblečení a přitom dokázal pevně obepínat příslušné partie těla. Na sedací úvazek se věší další jisticí prostředky: tzv. železo. Právě tak horolezci nazývají nejrůznější druhy karabin, například expresky. Železo přichytává lano, na němž jste přivázáni ke skále, a tvoří tak jisticí řetězec. Speciálním druhem železa jsou pak jisticí prostředky, které si horolezec nese při výstupu s sebou a v případě potřeby je umísťuje do skalních puklin a spár. Sem patří friendy, vklíněnce nebo smyčky.
Nebezpečný majestát velehor
Za nejobtížnější se v horolezectví považují výstupy na nejvyšší pohoří světa či jednotlivých kontinentů. Kromě rizik, která vyplývají ze samotného lezení po skalách, tam na horolezce číhají ještě další nebezpečí. Asi nejhůře se projevuje nedostatek kyslíku. Ale i extrémně nízká teplota, laviny či trhliny v ledovcích mohou z každého výstupu během okamžiku udělat drama. Ve vysokých horách je více než kde jinde důležité oblečení a především obuv. Horolezecké boty do sněhu a ledu musí být dostatečně pevné, aby se na ně daly připevnit stoupací železa „mačky“, ale zároveň musejí být velice pohodlné, aby se v nich daly absolvovat dlouhé pochody (není výjimkou, když v nich horolezec stráví celé dny). Také by takové boty měly být dosti vysoké, až nad kotníky, aby noze poskytovaly dostatečnou oporu (oceníte především při sestupu v uvolněné suti nebo balvanovým polem). Zároveň musejí být nepromokavé a velmi teplé. Pro běžnou vysokohorskou turistiku jsou ideální volbou plastové boty „duplexy“. Také kožené boty mohou, ale nemusejí, obsahovat tzv. tepelnou membránu. Není ale vždy pravda, že boty bez membrány jsou horší než ty, které ji mají. Kožené boty se při horolezectví používají od nepaměti. Jejich největší nevýhodou je, že mohou snadněji promoknout mokré pak hůře tepelně izolují. Nicméně při jednodenních a kombinovaných výstupech (sníh, skála, led) nebo na relativně snadných výstupech, je jejich malá hmotnost a pohodlnost velkou předností. Na správné kožené boty lze bez větších problémů nasadit mačky. Pozor na boty šité z kombinovaných materiálů, jako je kůže plus nějaký jiný měkčí materiál, většinou nejsou šité pro použití s mačkami.
Střípky zajímavostí:
OSN vyhlásilo rok 2002 „Mezinárodním rokem hor“. Český reprezentant Tomáš Mrázek získal letos na mistrovství Evropy stříbrnou medaili v lezení na obtížnost. V posledních dvou letech se vyhoupl mezi světovou horolezeckou elitu a v žebříčku Světového poháru střídá druhé a třetí místo. Horolezectví se ve volném čase věnuje také pražský primátor Pavel Bém. Mimo jiné vylezl i na nejvyšší vrchol Pamíru vysoký 7500 metrů. Chcete-li udělat svým blízkým radost zajímavým dárkem, popřemýšlejte o koupi knihy Dobývání nebe. Jedním z autorů je Radek Jaroš, muž, který zdolal tři nejvyšší vrcholy světa - Mount Everest, K2 a Kančendžengu.
Tip:
Pokud jsme ve vás vyvolali alespoň maličkou touhu po horolezectví, inspirujte se technikou profesionálů. Příležitost máte třeba na některém z nadcházejících závodů: 11. ledna - Berounský pohár 2003 12. ledna - Lety open 2003
(podrobnosti: www.horosvaz.cz)
Tab - Co budete potřebovat a kolik to stojí (v Kč)
Sedací úvazek cca 800
Lezačky 1500-3000
Lano 3200-4500
Karabiny (1 ks) 200-250
Ocelové skoby (1 ks) 250
Tlumič pádů 350
Samoblokující brzda 2000
Cepín 1800
Přilba 2000
Sněžnice 3500
Sáček na magnezium 250
Krabice magnezia 500
Čelová svítilna 1200
Výškoměr (do 5000 m) 2000
Lehký vařič 700-4000
Lehký stan 4500
Spací pytel 2000-6000
Batoh 2000-4000
