Možná se vrátím do Beskyd a budu pást ovce, říká aktér kauzy Kořistka
Je pondělí 25. října, v pražské kavárně Slavia se scházíme s Janem Večerkem. Sotva dosedneme ke stolku, zvoní Večerkovi nový mobil (ten starý byl policisty odeslán do Kriminalistického ústavu). Obsahem telefonátu je Jan citelně rozhozen: „To není možné, to opravdu není možné! Ten člověk se už definitivně zbláznil,“ reaguje na informaci, že poslanec Zdeněk Kořistka (US-DEU) při poslední návštěvě vyšetřovatele ukázal prstem na něj. Měl to tedy být právě Večerek, kdo se koaličního politika pokusil v ostravském nákupním centru uplatit nabídkou deseti milionů korun a místem velvyslance v Bulharsku, pokud se v parlamentu postaví na stranu opoziční ODS. Jan se chytá za hlavu a po chvíli odchází na toaletu. „To je absurdní. Nemám na to peníze ani motivaci…“ opakuje dokolečka. Není už schopen ze sebe vysoukat kloudnou větu. Končíme rozhovor. Zbytek dne si pak čistí mysl s nejmenovaným kamarádem v nejmenovaném baru. Druhý den, v úterý, je již daleko klidnější. Ukázalo se, že zpráva o Kořistkově dodatečné výpovědi nemusí být pravdivá. Se stejnou informací a ve stejný čas byl prý konfrontován i druhý „korupčník“, Marek Dalík, tajemník šéfa ODS Mirka Topolánka.
EURO: Jak se u pana Kořistky ukázalo, detektor lži umí naznačit nepravdy, ale odhalit pravdu nikoliv. Řada lidí možná více věří čestnému chlapskému slovu než přístrojovému měření. Jste schopen výroky o své nevinně zopakovat pod přísahou? VEČEREK: Jsem schopen dát čestné slovo, jsem schopen odpřisáhnout na své svědomí, na svou čest, že jsem panu Kořistkovi nic nenabízel. O deseti milionech jsem se dočetl z novin až 20. srpna (inkriminovaná schůzka se uskutečnila 29. července - pozn. red.) a o nabídce místa velvyslance v Bulharsku, teprve když mě policie zatkla. Vzhledem k tomu ,jak se pan Kořistka chová, viděl bych pro něj spíše post velvyslance v Mongolsku.
EURO: Všude se o vás píše, že jste lobbista. Co jste ve svém životě už prolobboval? V Praze vás až do tohoto případu vlastně nikdo pořádně neznal. VEČEREK: Titulování „lobbista Večerek“ bych označil za velmi výraznou mediální zkratku, kterou jsem si vysloužil hned v první fázi této kauzy, když jsem ještě pobýval na dovolené v Tunisku. S lobbingem nemám vůbec nic společného. Zabýval jsem se spíše oblastí public relations, mediálním poradenstvím, komunikací s médii. V této sféře jsem dříve působil výhradně pro velké nadnárodní společnosti, nepracoval jsem pro žádnou českou firmu. Spolupracoval jsem také s jednou nadnárodní reklamní agenturou jako její mediální konzultant.
EURO: Máte asi na mysli agenturu Grey, jíž šéfoval vlivný lobbista Vladimír Johannes, dnes poradce ministra průmyslu Milana Urbana. Naše informace říkají, že jste právě s ním byl v poměrně úzkém kontaktu. VEČEREK: Ano, šlo o Grey. Dostali jsme se do styku, když agentura Grey spolupracovala s některými hutními podniky na severní Moravě. To bylo zhruba před čtyřmi lety.
EURO: Pan Johannes dělal hlavně pro Třinecké železárny. Takže jste spolupracovali v Třinci? VEČEREK: Třeba tam. Například šlo o výběr tiskových mluvčích Třineckých železáren, jejich školení, výběr některých témat, která by měla být medializována. To ale skončilo. V poslední době jsem pracoval pouze pro tři velké nadnárodní společnosti, raději je nebudu jmenovat, abych tím někoho nediskreditoval. Paradoxem je, že u všech těchto společností mám smlouvy vázány přísnými antikorupčními podmínkami. O to více mě mrzí tato obrovská bublina.
EURO: Víme že jste pracoval například pro Philip Morris. VEČEREK: Má spolupráce s Philip Morris se vázala k projektům, které mají návaznost na neziskovou sféru. Šlo například o problematiku domácího násilí. S podporou tabákového koncernu jsme založili Alianci proti domácímu násilí. Iniciátorem projektu byla prezidentka Bílého klubu bezpečí paní Petra Vitoušová. Podařilo se mi pro myšlenku získat několik význačných politiků - Stanislava Grosse za ČSSD, Miroslavu Němcovou z ODS, Jana Kasala z KDU-ČSL a hejtmana Moravskoslezského kraje Evžena Tošenovského. Kompletní změna ve vnímání problematiky domácího násilí, vyjádřená v novele trestního zákona, byla pouze jednou z částí projektu. Šlo také o práci v oblasti mediální a marketingové. Také jsem se podílel na projektu „Paragraf 11/55“ v rámci „Aliance Zákon 18“. Cílem bylo zvýšit hranici pro prodej tabákových výrobků z 16 na 18 let. K tomu se připojila i vědomostní soutěž pro žáky základních škol v zájmu zvýšení právního vědomí mladé generace. Mezi podporovateli této aliance byla rovněž řada politiků, třeba i pan Kořistka. Podílel jsem se i na vzniku iniciativy „Právo na straně myšlenky“, jejímž cílem je boj se softwarovým pirátstvím. Tato práce souvisela s mým kontraktem s nadnárodními firmami působícími v oblasti informačních technologií. Hrozně se mě dotýká, že je s mým jménem spojována profese lobbisty, navíc s velmi pejorativním a negativním akcentem. Jako by šlo o něco zavrženíhodného, něco zlého, ač lobbing může být i něčím, co je prospěšné celé společnosti.
EURO: Zapřísaháváte se pravdomluvností, ale Petr May, majitel agentury Eurokonsult, v jejíchž kancelářských prostorách jste od loňského roku v Praze působil, o vás řekl, že jste „trochu baron Prášil“. Že často zveličujete své vlastní kontakty v politice a byznysu (viz EURO 35/2004). To vám moc dobrou vizitku nedělá. VEČEREK: Myslím si, že jsem měl a mám řadu velmi dobrých nápadů. Někdy potřebujete, pokud chcete s tímto dobrým nápadem uspět, trošku nadsadit svůj vliv a zdůraznit svou úlohu více, než odpovídá realitě, někdy i trochu mlžit. Já jsem ale žádných přímých kontaktů nevyužíval.Vždycky jsem kontaktoval osobnosti z politiky pouze prostřednictvím svých projektů a na základě toho jsem se s nimi seznamoval. Nikdy jsem nedělal to, co někteří jiní lidé, kteří říkají - toho znám, toho ovládám, tohle dokážu přes něj zajistit. Já jsem tyto věty nikdy nevypouštěl z úst a nikdy jsem se takto nechoval. Vždy to bylo obráceně: představil jsem projekt a záleželo pouze na daném politikovi, zda se ho chce zúčastnit. Když jsem třeba chtěl, aby záštitu nad Aliancí proti domácímu násilí převzal i Stanislav Gross, napsal jsem mu dopis na ministerstvo vnitra a schůzka byla domluvena přes mluvčí paní Bártíkovou. Představil jsem mu projekt a on souhlasil.
EURO: K jakým osobnostem v české politice vás vážou těsnější vazby? VEČEREK: Lidí, ať už ze současné vládní koalice nebo z opozice, znám řadu, ale znova říkám: s nikým jsem nekomunikoval na bázi lobbingu.
EURO: Co byste řekl o panu Topolánkovi? VEČEREK: Je to kamarád.
EURO: Na severní Moravě lze zaslechnout, že vás pojí silné osobní pouto především k jeho dceři Petře. Dokonce jste prý měli být spolu na dovolené v Tunisku. VEČEREK: S Petrou jsme jen velmi dobří kamarádi. Známe se z golfu, který je naším společním koníčkem. V době, kdy já byl v Tunisku, byla Petra se svým přítelem v Jihoafrické republice. Mimochodem její přítel je také mým kamarádem. Celé je to absurdní mystifikace, ale já jsem už slyšel i řadu jiných pomluv.
EURO: Nazval byste i vztah k panu Kořistkovi kamarádstvím? VEČEREK: Teď už rozhodně ne, dříve rozhodně ano. Zdeňka jsem znal deset let a posledních pět let jsme se setkávali velice často. Znám jeho rodinu, jeho rodiče, jezdili jsme společně na chalupu, slavili spolu narozeniny. Troufám si říct, že to byl jeden z mých nejbližších přátel. Když v roce 2002 neuspěl jako lídr kandidátky Čtyřkoalice na severní Moravě a nedostal se do Poslanecké sněmovny, tak jsem se mu snažil všemožně pomoci. Když odešel pracovat do Prahy, tak u mě přes dva měsíce bydlel v bytě, potkávali jsme se ráno v koupelně. I po té slavné ostravské schůzce, ještě předtím, než se to všechno objevilo v novinách, jsem ho několikrát zval na fotbal, a vůbec se mi v hovoru nezmínil o nějaké problematické věci. Vůbec nerozumím tomu, proč lhal. Teď s údivem sleduji, jak říká, že jsem s ním měl jenom účelové přátelství. To není pravda. Stále jsme se spolu bavili, stále komunikovali, chodili na pivo a rozebírali své malé a velké starosti. To je tak kolosální lež, že už nevím, co k tomu říci.
EURO: Jak se s tím vším chcete vnitřně vypořádat? VEČEREK: Chystám se napsat knihu, už jsem vlastně začal. Myslím si, že tato kauza si zaslouží důkladně zmapovat. Dělám si poznámky, píšu deník. Zpětně si vybavuji slova mnoha lidí, kteří mě v průběhu času potkávali a oslovovali, takže soudím, že to bude docela zajímavé čtení. Až to všechno skončí, kniha se zcela jistě objeví na pultech. Bude to pohled jednoho z hlavních aktérů této kauzy. Sám se ale přiznám, že v současnosti již tomu všemu téměř nerozumím, protože se to vyvíjí způsobem, který jsem vůbec nečekal, a stává se z toho velké politikum. Myslím si ale, že to dává určitou zprávu o stavu naší země a o tom, jak funguje policie, jak funguje nezávislé soudnictví, jak je zacházeno s nevinným člověkem, proti němuž neexistuje jediný důkaz.
EURO: Panu Kořistkovi jste letos přenechal slevu na dovolenou, kterou jste jako bonus získal od cestovní kanceláře. Co vás k tomu vedlo? VEČEREK: V posledních letech jezdíme já a moje rodina na dovolenou pouze s jednou cestovní kanceláří. Nebudu jí jmenovat. Mám tam poměrně výraznou slevu, mám klientskou kartu, a jelikož jsem věděl, že do konce roku už nebudu moci kvůli nové práci dovolenou čerpat, tak jsem Zdeňkovi u oběda na začátku léta navrhl - protože jsem věděl, že uvažuje o rodinné dovolené, zda nechce můj slevový kupon využít, že se v cestovní kanceláři zeptám, jestli může být uplatněn také na další osobu. Kancelář mi sdělila, že to lze, tak jsem tak učinil. Sleva činila 28 140 korun. Zdeněk shodou okolností na Mallorku odlétal druhý den po inkriminované schůzce, o níž dnes v novinách tak škaredě hovoří.
EURO: Ještě před tím, než vypukla kauza Kořistka, se hodně psalo o jiném severomoravském unionistickém poslanci, Marianu Bieleszovi, který se nečekaně vzdal mandátu, přičemž byl proti trvání současné vládní koalice. Bavili jste se o tom s Kořistkou? VEČEREK: Pan Kořistka mě během našeho ostravského setkání poměrně překvapil. Hrozně otevřeně hovořil o tom, že není tak naivní, aby nevěděl, že pan Bielesz něco dostal.
EURO: Ať už všechno dopadne jakkoliv, jména Dalík, Večerek a Kořistka vejdou do našich dějin, stejně jako Lizner či Lájos Bács a Mr. Sinha. Nikdo už časem nebude vědět, o co konkrétně v těch kauzách šlo, zda se prokázala vina, ale všichni si to budou pamatovat jako jedno velké „politické svinstvo“. Nebojíte se toho? VEČEREK: Obávám se, že to stigma mi už zůstane napořád.
EURO: Co teď vlastně děláte? Čím se živíte? VEČEREK: V tuto chvíli se neživím ničím, protože všechny kontrakty, které jsem měl, byly ukončeny nebo dobíhají.
EURO: Někde snad pracovat budete muset, pokud neoplýváte velkým majetkem? VEČEREK: To asi ano, ale zatím prostě nevím. V tuhle chvíli se zabývám jedinou věcí, a to je tato kauza. Nepřemýšlím nad tím, co budu dělat, čím se budu živit. Třeba se vrátím do Beskyd a začnu žít tak, jak jsem si vždycky idealisticky přál - na chalupě, budu pást ovce, chodit do lesa a žít přírodním stylem života. Hodně se mi změnil pohled na svět a na to, co je v něm důležité.
EURO: Kdysi jste učil děti ve škole, tak byste se k tomu mohl vrátit. VEČEREK: I to je jedna z variant, ale nevím, zda člověk, který má vypálený kriminálnický cejch, bude schopen najít adekvátní práci.
EURO: Jaký největší balík peněz jste v životě viděl? VEČEREK: Největší balík? Jeden a čtvrt milionu korun. To když jsem prodával jeden dům nebo spíše takovou halu v Opavě. Pokud se ptáte, kolik jsem nejvíce jednorázově vydělal, tak 480 tisíc. Bylo to v roce 1999 a peníze jsem dostal od Philip Morris za práci v oblasti public relations. Podařilo se mi velmi dobře mediálně zvládnout uzavření jejich závodu v Novém Jičíně.
EURO: Nyní jste už měl podepsaný pracovní kontrakt se společností ČEZ. Co jste tam měl dělat? VEČEREK: Někdy na konci května či na začátku června jsme se s vedením firmy ČEZ dohodli, že k 1. srpnu nastoupím do pozice manažera obchodního rozvoje pro celou skupinu. Do konce roku, než ukončím ostatní aktivity, jsem tam měl působit jako externista na živnostenský list, posléze mezi kmenovými zaměstnanci.
EURO: Nepomohl vám k této práci právě Vladimír Johannes? Ke společnosti ČEZ má přece z ministerstva průmyslu hodně blízko. VEČEREK: Já nevím, jak blízko k ní má, protože o této věci jsem s ním nekomunikoval. Mě v květnu přímo oslovil generální ředitel Martin Roman, s nímž se znám z golfu. Mezi obchodní ředitele jednotlivých regionálních distribučních firem a mezi mé kolegy na centrále ČEZ mě pak uvedl obchodní ředitel a místopředseda představenstva Alan Svoboda.
EURO: Co jste měl mít v popisu práce? VEČEREK: Měl jsem být partnerem obchodních ředitelů jednotlivých distribučních společností a kolegů z prodejní skupiny při řešení obchodních případů, marketingových případů, řešit vztahy s významnými zákazníky, přípravu na tendry v souvislosti s deregulací trhu s elektřinou. Hrozně jsem se na tu práci těšil, ale bohužel jsem to musel skrečovat. Na můj návrh byl kontrakt po měsíci ukončen. V této atmosféře nejsem schopen pracovat a plnit úkoly.
EURO: Jaký máte nejbližší program? VEČEREK: Jedu domů k rodičům. Zítra půjdu s tátou na ryby, chytat štiky.
Od katedry až do P. R.
Jan Večerek (31) pochází z Kravař na severní Moravě. Vystudoval nejdříve Střední pedagogickou školu v Krnově. Když jej napoprvé nevzali na vysokou školu, učil (v osmnácti letech) na základní škole v Opavě dějepis a literaturu. Po roce zkusil přijímací zkoušky znovu a byl přijat na Filozofickou fakultu Ostravské univerzity, kde studoval historii. Po třech letech přešel do Prahy na Univerzitu Karlovu (filozofie a historie). Loni zahájil kurz MBA na Open University. Jak uvádí, hovoří německy, polsky, rusky a anglicky.
Už během studií filozofie přispíval do regionálního tisku, posléze se stal členem Občanské demokratické aliance. Byl jejím severomoravským manažerem, měl na starosti regionální volební kampaň roce 1996. V roce 1997 se stal tajemníkem předsedy ODA Michaela Žantovského, spolupracoval s ním i v Senátu. Po „Sarajevu“ ODA opustil. V roce 1998 byl součástí volebního týmu senátora za ODS Mirka Topolánka, usilujícího tehdy o znovuzvolení. Posléze začal pracovat v oblasti public relations a jako marketingový poradce. Asi dva roky byl spolumajitelem agentury R. P. A. (zakládal ji s někdejším severomoravským lídrem ODA Miroslavem Tošerem), ale jak neopomene dodat, když agentura v roce 2001 začala pracovat pro nechvalně proslulého sociálnědemokratického ministra Petra Lachnita, už v ní nebyl.
