Stíny nad safari

Kořeny místních nepokojů tkví v bídě, korupci a diskriminaci „nevládních“ kmenů

Ještě koncem loňského roku se zdála být Keňa jednou z nejstabilnějších afrických zemí. Mikrobusy se západními turisty brázdily rozsáhlé savany rezervací Tsavo a Masai Mara, hotely na pobřeží obléhaly tisíce lenošících Italů. Indové a Číňané se bez zájmu o politiku věnovali velkému byznysu, zatímco Afričané svému malému každodennímu obchodu nebo dobývali základní obživu z malých políček s několika kusy dobytka. Jen několik hodin po prezidentských a parlamentních volbách na konci prosince se však tolik vychvalovaná keňská „demokracie“ a stabilita rychle proměnila v tvrdou africkou realitu, ze které se země neprobrala dodnes. Bída a nepokryté uzurpování moci vládnoucí klikou vzbuzuje silnou nelibost mezi většinou keňské populace. Pestrobarevné volební plakáty slibovaly na podzim 2007 i v nejzapadlejších vískách nejen férový mač o prezidentské křeslo. Vyzývatelé dosavadního prezidenta Mwaie Kibakiho - Raila Odinga a Kalonzo Musyoka – byli pro mnoho Keňanů šancí na změnu. Ta ovšem přišla v nečekané podobě stovek mrtvých a desítek tisíc lidí na útěku před násilím po pochybném výsledku voleb. Nepokoje a msty navíc pokračují i po dosažení dohody mezi hlavními politickými rivaly.

NADŘAZENÝ KMEN

V běžném styku s Afričany, z nichž naprostá většina žije v extrémní chudobě, byla patrná směs zlosti a naděje již dlouho před volbami. „Chceme jiného prezidenta, Odinga je naše šance. Musí skončit nadvláda Kikujů, kteří si bohatství a místa rozdělují jen mezi sebou,“ tvrdil čtyřiačtyřicetiletý Joseph z kmene Luo, se kterým týdeník EURO mluvil v září v Kisumu u Viktoriina jezera. Přestože makroekonomické ukazatele hovoří o rychlém růstu HDP a západní politici dávají keňskou „demokracii“ za vzor ostatní Africe, každodenní život v zemi je velice tvrdý. Nezaměstnanost se odhaduje na 40 procent a více než polovina populace živoří hluboko pod hranicí chudoby. Obrovské lidské i ekonomické ztráty působí nemoci, především malárie a AIDS, i když Keňa se svými čtyřmi procenty nakažených obyvatel HIV nepatří mezi nejhůře postižené africké státy.
Vládnoucí elita drží moc pevně v rukou a přes rituál občasných voleb nenechává nikoho na pochybách, že u moci jsou a budou pouze vyvolení. I „opoziční“ kandidáti Odinga a Musyoka jsou příslušníky vládnoucí kasty, nic na tom nemění fakt, že Odinga strávil šest let v žalářích za spolupráci na pokusu o puč proti prezidentu Danielu arapu Moiovi v roce 1982.

DYNASTIE KIKUJŮ

I když si Keňa vydobyla nezávislost před více než 40 lety, společenská nestabilita, kterou koloniální éra vyvolala, má přímé dozvuky dodnes. Angličané poté, co ovládli keňské území po Arabech a Němcích, podporovali usazování bílých farmářů na úrodných planinách centrální vysočiny. Mít farmu v Africe nebylo jen literární a filmovou fikcí, ale realitou pro 80 tisíc bílých rodin, jež ještě v padesátých letech hospodařily na úpatí Ngongských vrchů a v okolí jezera Naivasha. Kromě půdy, kterou farmáři blokovali kočujícím kikujským zemědělcům, omezovali Evropané Afričanům i jejich tradiční práva. Aby ochránili svoje zisky z kávy, zakázali kolonisté kávu domorodcům pěstovat a později zavedli „daň z chýše“. Přinutili tak především Kikuje k prodeji své pracovní síly a k masivnímu exodu do měst. Již ve třicátých letech začali Kikujové protestovat (jejich tehdejší vůdce Jomo Kenyatta se stal později prvním keňským prezidentem). V padesátých letech uzavřeli Kikujové tajné spojenectví s Masaji a kmenem Luo, ale hlavní podíl na rebelii známé jako hnutí mau-mau měli opět především oni sami. I když vojensky mau-mau ztroskotalo, Britové pod jeho vlivem předali moc v roce 1963 Kenyattovi. Po jeho smrti v roce 1978 držel nekompromisně po 24 let otěže moci Kenyattův viceprezident Daniel arap Moi. Jeho autokratický režim provázela korupce, cenzura a věznění politických oponentů. Z postu prezidenta jej odstavily až volby v roce 2002, ve kterých nemohl podle nové ústavy po dvou předchozích funkčních obdobích kandidovat. Vyhrál Moiův někdejší viceprezident (1978-1988) a současná staronová hlava státu Mwai Kibaki.
Navzdory obrazu, který má Keňa v médiích, se její ekonomika v posledních desetiletích potýkala s problémy. Krize v zemědělství a problémy v mezinárodním obchodě v osmdesátých a na počátku devadesátých let přivedly zemi do stagnace. Západ často zastavoval finanční pomoc kvůli nepřehledné situaci v zemi a jako způsob nátlaku na keňskou vládu. Keňa proto stále více spolupracuje s Čínou, která také v roce 2006 získala atraktivní smlouvu na výzkum ropných nalezišť. Ekonomické ukazatele se začaly zlepšovat po zvolení Kibakiho a v roce 2005 byla Keňa vyřazena z iniciativy na pomoc vysoce zadluženým chudým zemím. I přes zastavení rozvojové pomoci Světovou bankou růst HDP dosáhl v roce 2006 až 6 procent. Kibaki zrušil poplatky na základních školách, a během jediného roku se tak mohlo zapsat 1,7 milionu žáků. Mohlo by se zdát, že jeho politika i přes kmenový klientelismus nesla alespoň nějaké ovoce pro všechny.

DRSNÁ REALITA

Život běžného Keňana se však rozhodně nezlepšuje tak, jak by mohla napovídat ekonomická čísla. Nejen prudký populační růst způsobuje, že se snad i mění k horšímu. Ceny potravin stoupají, dopravní infrastruktura je zanedbaná. Kdysi frekventovaná železnice mezi Mombasou a ugandskou Kampalou funguje po privatizaci do rukou jihoafrického konsorcia jen částečně, vlaky končí u Viktoriina jezera, kde přemnožení vodního hyacintu a katastrofální stav lodí prakticky ukončily lodní dopravu do Ugandy a Tanzanie. Hlavní dopravní tepnou tak zůstává přetížená, nyní rekonstruovaná silnice mezi Mombasou, Nairobi a Eldoretem. Pětaosmdesát procent ostatních cest nemá zpevněný povrch. Nairobi, považované za dopravní a ekonomické centrum východní Afriky, bojuje s katastrofální zločinností. I v relativně bezpečném centru se hodinky nebo šperky prakticky okamžitě stávají objektem zájmu zlodějíčků bojujících krádežemi o přežití. Po setmění hotely a obchody zamykají a ulice se vyprázdní. Špatná bezpečnostní situace je i v jiných městech v keňském vnitrozemí, banditismus v severních částech země se daří jakž takž zvládat. Relativně bezpečné je převážně muslimské pobřeží. Bezostyšná korupce hraničící s vydíráním je všudypřítomná. „Jakýkoliv úřad v Keni se okamžitě stává obrovským zdrojem příjmů, místem, kde probíhá mohutná korupce, kde se dohazují zakázky a přes něž tečou státní peníze do kmenově spřízněných kapes,“ potvrdil týdeníku EURO v Nairobi jeden evropský diplomat. Především vládní úředníci tak hromadí ohromné majetky. Exprezident Moi po čtvrtstoletí vlády patří údajně k nejbohatším Afričanům. Jen v jednom ze skandálů, do nichž byl zapleten - takzvané Goldenbergově aféře - stát přišel při kšeftech se zlatem minimálně o jednu miliardu dolarů. Někteří z úředníků zapletených do špinavostí donedávna seděli v Kibakiho vládě, například ministr školství George Saitoti, znovu jmenovaný do ministerského křesla v listopadu 2006. Výrazné příjmy by mohly přinášet dolary od safarichtivých turistů, naprostá většina peněz však zůstává v kapsách státu, nadnárodních firem nebo hoteliérů spojených s vládnoucí klikou. Ani v turistických oblastech není životní úroveň o moc vyšší a šance na zlepšení jsou pramalé. „Potřebovali bychom značně velkou sumu na začátek nějakého byznysu, ani několik našich vesnic není schopno dát takové peníze dohromady,“ říká pětadvacetiletý Robert z masajské vesnice poblíž Sekenanské brány do vyhlášené rezervace Masai Mara, zatímco jeho druhové paběrkují prodejem korálků a suvenýrů. „I kdybychom takové peníze sehnali, žádný kikujský úředník v Nairobi nám povolení k byznysu nedá.“

POLITICKÉ ČACHRY

Prosincové klání o prezidentské křeslo tedy řada kmenů neponechala bez povšimnutí, o čemž svědčila sedmdesátiprocentní volební účast. Nejsilnější opoziční Pomerančové demokratické hnutí (ODM), které mělo proti současnému prezidentu Kibakimu (Strana národní jednoty, PNU) největší šance, se však v srpnu 2007 rozštěpilo, když se nebylo schopno domluvit na jediném kandidátovi. Odinga nakonec kandidoval za ODM a Musuyoka za jeho odštěpenou část Pomerančové demokratické hnutí-Keňa (ODM-K).
Tradiční kmenové vazby u obyvatel měst sice postupně slábnou, ale Keňané nadále volí na základě příslušnosti k některému ze svých 40 kmenů. Kmen je totiž to po rodině to nejbližší, na co se mohou spolehnout. Nejsilnější Kikujové tvoří asi 20 procent z 36 milionové populace. V jejich baště, Centrální provincii, také Kikuj Kibaki získal 97 procent hlasů. Odingova podpora mezi chudými a ne-Kikuji se zdála velmi silná, v říjnu ho přišlo do hlavního nairobského parku Uhuru podpořit 450 tisíc lidí. Jeho vlastní kmen Luo a spřátelení Luhjové mu zajistili 95 procentní preference v provinci Ňanza u Viktoriina jezera. Silnou pozici měl i u velkých kmenů Samburu, Kalenžin a u Masajů a porazil Kibakiho v šesti z osmi provincií. Podle oficiálních výsledků hlasovalo pro Kibakiho 4,6 milionu voličů, zatímco pro Odingu 4,4 milionu. Těsný výsledek vyvolal pochybnosti o regulérnosti prosincových voleb. Kibaki se nechal spěšně inaugurovat. V Centrální provincii Kikujové v barech oslavovali, v ostatních oblastech i v nairobských slumech dali zklamaní lidé průchod svému hněvu. Rozhořčení z bídy a z politických čachrů se od začátku ledna na mnoha místech změnilo v rabování nebo vyřizování kmenových účtů.
Po dvou měsících jednání přivedl v únoru „znesvářené“ politiky k dohodě bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan a politické nepokoje se zklidnily. Pro Odingu byla vytvořena dříve neexistující funkce předsedy vlády, ale dalších šest týdnů trvalo, než se v polovině dubna oba soupeři dohodli na rozdělení ministerských postů. Volbami rozdmýchané nepokoje stály život 1500 lidí a dalších asi 600 tisíc vyhnaly z domovů (část se již vrátila zpět). Politicky motivované násilí prakticky ustalo a nedávné hromadné vraždy jsou vyřizováním sporů mezi mafiánskými skupinami, především členy zakázané „sekty“ (spíše mafiánského spolčení) Mungiki. Přesto situace většiny populace zůstává - a ještě dlouho bude - bezvýchodná.

SITUACE - Nezaměstnanost v Keni se odhaduje na 40 procent a více než polovina populace živoří hluboko pod hranicí chudoby. - I přes zastavení rozvojové pomoci Světovou bankou růst HDP dosáhl v roce 2006 až šesti procent.
- Obrovské lidské i ekonomické ztráty působí nemoci, především malárie a AIDS.
- Keňa ale se svými čtyřmi procenty HIV nakažených obyvatel nepatří mezi nejhůře postižené africké státy.

BOX
prezidentské volby 27. prosince 2007 - Podle oficiálních výsledků hlasovalo pro dosavadního prezidenta Mwaie Kibakiho 4,6 milionu voličů, zatímco opoziční Raila Odinga získal 4,4 milionu hlasů; těsný výsledek vzbudil pochyby o regulérnosti.
- Kibaki se nechal spěšně inaugurovat hlavou státu již loni 30. prosince.
- Pro Odingu byla vytvořena dříve neexistující funkce předsedy vlády; stal se jím ovšem až letos 17. dubna. - Volbami rozdmýchané nepokoje stály život na 1500 lidí a dalších asi 600 tisíc vyhnaly z domovů (část se již vrátila zpět).