Stíny v ráji

Po sérii katastrof se všichni ptají, kde se strojek pokazil

Co se to se Švýcarskem děje? Na tuto otázku hledal nedávno u předních švýcarských byznysmenů odpověď nejrozšířenější bulvární deník Blick.
Zmíněné skandálůmilovné curyšské noviny stejně jako mnozí jejich čtenáři reagují na katastrofy v soukromém sektoru, politice a řízení, které rozprášily sebedůvěru nejúspěšnější evropské země. Loni na podzim to byl krach společnosti Swissair, letos na jaře spory ohledně řízení a správy v Zurich Financial Services Group a Credit Suisse Group, 11. července zatčení švýcarského velvyslance v Lucembursku, obviněného z praní špinavých peněz, a 1. července selhání nejtragičtější - výpadek v řízení letového provozu, který přispěl k neštěstí v Überlingenu, při němž zahynulo 52 ruských dětí a 19 dospělých. Všechny tyto události donutily Švýcary přiznat si, že jejich uzavřená země, kde žije něco přes sedm milionů obyvatel, už není tou baštou řádu a efektivnosti, jíž kdysi bývala. “Swissair i ty ostatní pohromy vyvolaly bouřlivou debatu,” komentuje situaci Bernd Schips, ředitel švýcarského Institutu pro výzkum hospodářských cyklů. “Lidi ohromilo, že k něčemu takovému může dojít i u nás.” Nyní přichází na řadu zpytování svědomí a s ním odpovědné úsilí o změnu systému.
Nejdřív je ovšem třeba zjistit, kde došlo k chybě. Švýcaři se pozvolna vyrovnávají s faktem, že řada manažerů, politiků a investorů se mylně utvrzovala ve správnosti a nadřazenosti svých metod. Není těžké pochopit proč. Hrubý domácí produkt přesahující 31 tisíc dolarů per capita, nezaměstnanost pouhá 2,1 procenta a aktivní saldo platební bilance ve výši takřka desetiny HDP staví švýcarskou ekonomiku na první evropskou příčku. Švýcarsko má mezi stovkou nejziskovějších podniků světa pět zástupců: potravinářský koncern Nestlé, giganty v oblasti finančních služeb UBS a Credit Suisse Group a farmaceutické společnosti Novartis a Roche Holding. Německo s desetinásobným počtem obyvatel jich má pouhých šest.
Právě tento úspěch však zřejmě inspiroval šéfy společností Swissair, Zurich Financial Services a Credit Suisse, aby se pustili do neuvážených expanzivních projektů a nevzdali se jich, ani když bylo zřejmé, že odporují zájmům investorů. Podobné usínání na vavřínech mělo své tragické vyústění i v selhání řízení letového provozu. Ve veřejném i soukromém sektoru nyní zavládl neklid. “Od manažerů nikdy nikdo nevyžadoval disciplínu. Nikdo jim nekladl ožehavé otázky,” prohlašuje Hans Geiger, ředitel Švýcarského institutu bankovnictví na Curyšské univerzitě a bývalý výkonný člen správní rady Credit Suisse.
Správní rady většiny švýcarských společností jsou jen na okrasu a většinou v nich zasedají sebevědomí příslušníci nepočetného konzervativního švýcarského establishmentu. Všichni se navzájem znají a jedni sedí ve správních radách firem, jimž šéfují ti druzí. Generální ředitel Nestlé Peter Brabeck-Letmathe je například místopředsedou představenstva Credit Suisse a čestný prezident Credit Suisse Rainer E. Gut je předsedou správní rady Nestlé. Pokud přední byznysmeni nenáleží ke stejné politické straně nebo stejnému curyšskému spolku, často se znají z armády. Mnohé kapitány průmyslu totiž spojuje důstojnická minulost.
Švýcarská vášeň pro přímou demokracii se prozatím netýká podnikové sféry a také institucionální investoři byli dosud příliš pasivní. Od bývalého předsedy představenstva a generálního ředitele skupiny Zurich Financial Rolfa Hüppiho například nepožadovali vysvětlení, ani když zklamal jeho růstový program a ceny akcií společnosti prudce poklesly. “O většině politických kroků v téhle zemi rozhodují občané v referendu. Ale velcí akcionáři se nikdy nesnažili podílet na řízení společností, které vlastní,” uvádí Geiger.
Série otřesů z poslední doby vyvolává v obyčejných Švýcarech obavy. “Vždycky jsem náš systém považovala za nejlepší na světě, ale teď vidím, že jsem se mýlila,” přiznává Anne-Marie Mudryová, bývalá bankéřka z hlavního města konfederace Bernu. Z obecného rozčarování těží Švýcarská lidová strana, namířená proti establishmentu. Podle průzkumů veřejného mínění se v současné době těší dvacetiprocentní podpoře, a je tudíž nejpopulárnějším politickým uskupením. “Političtí činitelé a někteří jedinci ve velkém byznysu se vyznačují malou výkonností a přehnaným sebevědomím zároveň,” tvrdí přední aktivista strany Christopher Blocher, syn nemajetného pastora a muž, který před vstupem do politiky vybudoval rozsáhlé chemické impérium.
Voliči, kteří stále méně důvěřují velkým společnostem a volnému trhu, jsou naladěni na odvetu. Obyvatelé Thurgau, kantonu severovýchodně od Curychu, minulý měsíc zamítli plánovanou přeměnu veřejné kantonální banky na akciovou společnost. Na privatizaci tak může místní vláda klidně zapomenout. V září pak s největší pravděpodobností přijde voličské veto plánu na otevření trhu s elektrickou energií. Také jednotliví investoři jsou neoblomní. Na valné hromadě 31. května podpořily tisíce lidí návrh liberála Hanse-Jacoba Heitze na odvolání předsedy představenstva a generálního ředitele Credit Suisse Lukase Mühlemanna. “Důvěra veřejnosti a akcionářů ve velké podniky se začala nebezpečně hroutit,” oznámila minulý měsíc ve svém projevu k průmyslníkům a obchodníkům ministryně spravedlnosti Ruth Metzlerová-Arnoldová. “Další pokles důvěry by narušil celé hospodářství.”
Vytržení z pokojné letargie donutilo autority švýcarského průmyslu vypracovat nový kodex řízení a správy společností (corporate governance). Společnosti budou muset zveřejnit výši příjmu svého nejlépe placeného manažera a údaje o peněžních částkách a výhodách poskytovaných členům správní rady. “Takové opatření Švýcarsko uplatňuje vůbec poprvé,” objasňuje Dominique Biedermann, ředitel sdružení akcionářů Foundation Ethos, které reprezentuje penzijní fondy.
Přibývá také případů krocení sebejistých manažerů. V Credit Suisse sílí tlak na Mühlemanna, aby po příští valné hromadě opustil funkci předsedy představenstva. Hüppi rezignoval, když se nejvýznamnější akcionáři Zurich Financial konečně obrátili proti němu. I politici jsou stále méně ochotní zasedat ve správních radách, odrazuje je totiž strach z podnikových skandálů. To napomůže tolik potřebnému oddělení politiky a obchodu. “Ze Švýcarska se stává normální země,” poznamenává Rudolf Ramsauer, předseda švýcarské obchodní federace Economiesuisse.
Tím však práce zdaleka nekončí. Země je sice bohatá, ale hospodářský růst stagnuje. Zvýšení produktivity je možné docílit otevřením dosud chráněných oblastí švýcarské ekonomiky, jako je zemědělství, stavebnictví nebo turistický ruch, vůči konkurenci ze zahraničí. Jde však o sousto, které by se voličům v dnešní době předkládalo velice obtížně.
Švýcarský model se dosud vyznačoval pozoruhodnou životaschopností. Hodinářský průmysl se úspěšně restrukturalizoval, poté co ho v 70. letech málem rozdrtila japonská konkurence. V 90. letech se podobně vzpamatovala i ostatní průmyslová odvětví, jejichž konkurenceschopnost nahlodal prudký vzestup švýcarského franku. Jak dalece však bude možné obnovit celou zemi? “Stále není jasné, jestli se Švýcarsko stane evropskou chloubou, anebo ostudou,” říká David Bosshart, ředitel curyšského Gottlieb Duttweiler Institutu, který se zabývá analýzami maloobchodu. Každé změně každopádně předchází náraz. A že Švýcarsko narazilo, je nepopiratelné.

David Fairlamb, Curych. BusinessWeek

[tabulka] Plusy a minusy

CO SE POKAZILO

Řada velkých společností se potýká s problémy s řízením a správou
Ve správních radách zasedá příliš mnoho politiků
V posledním desetiletí zaostává hospodářský růst
V mnohých odvětvích se přestala zvyšovat produktivita
Bankovnictví by mohl uškodit útok na bankovní tajemství

CO STÁLE JEŠTĚ FUNGUJE

Nejnižší míra zdanění podniků v Evropě
Stabilní politický systém
Vysoce pružný trh práce
Bezkonkurenční infrastruktura
Nejméně daňových úniků v Evropě

Pramen: BusinessWeek

[zvýrazněný text]

“Od manažerů nikdy nikdo nevyžadoval disciplínu. Nikdo nepokládal ožehavé otázky.”

Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc

[summary]

SWITZERLAND: UPHEAVAL
A series of political, corporate, and safety scandals has shattered the most prosperous European country’s complacency. Now, the soul-searching has started, and with it a serious quest to change the system.

Překlad: Naďa Randová