České firmy ztrácejí kvůli nedokonalé komunikaci
Téměř každá firma na světě má potenciál, který může být teprve objeven, tvrdí mezinárodní poradenská společnost Proudfoot Consulting. Tvrzení se týká úspěšných podniků i těch, jež právě procházejí krizí. Poslední velká studie skupiny Proudfoot ukázala, že průměrná firma vykáže ročně 97 „neproduktivních“ dnů, během nichž nevytváří žádnou hodnotu – oproti 128 produktivním dnům. To znamená, že takto vyčíslená produktivita se pohybuje kolem 57 procent, přičemž autoři studie považují za ideální úroveň 85 procent.
Tento stav má na svědomí řada nedokonalostí, s nimiž se společnosti potýkají: nedostatečné plánování a kontrola, neodpovídající management, špatná pracovní morálka, potíže spojené se systémy IT, neefektivní komunikace či neadekvátní kvalifikace pracovníků. Pokud jde o celkovou úroveň produktivity, výsledky českých firem se světovému průměru nijak výrazně nevymykají. Výkonný ředitel pražské pobočky Czipin & Proudfoot Klaus Harrer odhaduje, že produktivita českých společností se pohybuje na úrovni 50–58 procent, což je méně než v Německu, Rakousku či USA, ale o něco více než ve Velké Británii. Je však nutné dodat, že Czipin & Proudfoot má v Česku zkušenosti především s dcerami a pobočkami nadnárodních firem.
Česká léčba.
Martin Prokop, který má v Czipin & Proudfoot na starosti komunikaci s klienty, považuje příčiny problémů v českých firmách za podobné těm, jež přidělávají vrásky na čele zahraničním podnikatelům. Rozdíl je v tom, že české manažery trochu více trápí neefektivní komunikace a obtíže spojené se systémy IT. Ale i v případě, že česká a zahraniční firma čelí podobným potížím, způsob jejich léčby může být rozdílný. „Nelze zcela přebírat řešení ze západních zemí,“ zdůrazňuje Prokop.
Klaus Harrer to dokládá na příkladu cukrovarnického průmyslu v Rakousku a Česku. V obou případech toto odvětví mělo – obecně řečeno - problémy s nedostatečným plánováním a kontrolou. (Podle zmiňované studie rakouské podniky prokazují právě v této oblasti nejslabší výsledky ze všech sledovaných zemí.) To ovšem může znamenat leccos: stagnace v pracovním procesu, dublování práce či třeba zpožděné dodávky surovin.
Zkoumáme-li vše více do hloubky, zjistíme, že mezi Rakouskem a Českem jsou velké rozdíly. Harrer zdůrazňuje, že v Rakousku měli na zavádění produktivních postupů třicet let, zatímco v Česku se začalo před pěti, šesti lety. V Rakousku se mohou pochlubit zautomatizovanými procesy výroby, v nichž však lze nalézt chyby. Náprava si žádá vysoce sofistikované řešení.
V Česku, kde se výrobní postupy ještě automatizují, jde spíše o návrat k samotným „kořenům“. Náprava mnohem více souvisí s „lidským faktorem“. „Lidé musí dostávat jasné úkoly, mají mít dokonalou představu o své pracovní náplni,“ zdůrazňuje Klaus Harrer. Každý pracovní den by měl díky efektivnější komunikaci ve firmě přinést konkrétní výsledky, pracovníci musí vědět, co chtějí během jednotlivého dne dosáhnout a jak toho dosáhnout.
Příliš rychlé změny.
Uvedené potíže českých firem jsou pochopitelné v době, kdy celá země a její podniková sféra prochází transformací. „Často se zde mění standardy, lidé nemají vše dostatečně zažité, nevypěstovali si potřebné návyky,“ vysvětluje Martin Prokop. Velkým problémem je kupříkladu plánování práce. V českých společnostech se spíše sleduje výkon, zisk a obrat, nikoliv to, zda se plní dohodnutá předsevzetí. „Než plán dopadne z nejvyšší úrovně řízení úplně dolů, tak se mezitím ještě několikrát změní, přizpůsobí,“ upozorňuje Prokop. Pak je opravdu těžké zjišťovat, jak se vlastně plní.
Podobné nedokonalosti se týkají i informačních systémů. Často s nimi efektivně pracuje jen část zaměstnanců firmy. Martin Prokop dodává, že sdělení managementu společnosti pak ani „nemá schopnost projít celý firemní kruh“ a vrátit se - třeba v podobě reakcí, připomínek – zpět.
Žádné další náklady!
Skupina Proudfoot vychází z předpokladu, že cestou k vyšší produktivitě není zvyšování nákladů, ale ani nepromyšlené úspory. Nejvyšší šéf Proudfoot Consulting Kevin Parry je skeptický vůči snaze podnikatelů na celém světě řešit krizi či konkurenční boj tím, že zmrazí platy či přestanou přijímat nové pracovníky. Firmy by podle něj měly lépe prozkoumat své aktivity. „Je zde dostatek prostoru pro zvyšování produktivity bez kapitálových výdajů,“ napsal Parry.
Klaus Harrer tvrdí, že to platí i v českých podmínkách. „Investice nejsou tím, co české podniky postrádají,“ říká. „Technologicky jsou zdejší firmy naopak v pořádku. Dodatečné investice znamenají dodatečné fixní náklady - a tady už začíná nebezpečná hra,“ domnívá se šéf české pobočky Czipin & Proudfoot.
Pokud však jde o perspektivy českých podniků, je Harrer optimista. Rozhodující podle něj není samotný údaj o současné produktivitě, ale o jejím růstu. Ten už je dnes vyšší než v mnoha západních zemích a očekává se, že po vstupu Česka do EU bude tento rozdíl ještě výraznější.
Úroveň produktivity (v procentech)
Česká republika: 50-58
USA: 61
Německo: 61
Rakousko: 60
Francie: 54
Maďarsko: 53
Velká Británie: 48
