Jak stockholmská, tak londýnská arbitráž konstatovala porušení povinností ze strany České republiky, a to konkrétně regulačního orgánu Rady pro vysílání. V arbitrážním rozsudku se jasně říká, že „Česká republika porušila Smlouvu o podpoře a vzájemné ochraně investic mezi Nizozemským královstvím a Českou republikou činností a nečinností Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, což vedlo k naprostému kolapsu investic CME“.
Rada se opakovaně hájí, že spor o Novu nemohla řešit, protože jí to neumožňoval zákon. Podobně vyznívá i článek zveřejněný v týdeníku EURO pod titulkem Stockholmské stéblo. K tomu lze uvést následující fakta, která dokazují, že Rada mohla spor o Novu včas řešit, a předejít tak nebezpečí škody pro stát.
Někteří členové rady tvrdí, že rada do sporu mezi Vladimírem Železným a ČNTS jako servisní organizací nemohla zasáhnout, protože na základě novely, jejíž jsem byla hlavní autorkou, došlo ke zrušení všech neprogramových licenčních podmínek. Skutečnost však byla jiná. Byla jsem v roce 1995 společně s poslanci M. Přibáněm, J. Kasalem, O. Zeminou spoluautorkou novely, která se však týkala registrace provozovatelů satelitního a kabelového vysílání a přidělení dvou kanálů veřejnoprávní ČT. Součástí našeho návrhu (tisk č. 1821) nebyla jakákoli úprava licenčních podmínek. Až v průběhu projednávání byla do zákona zařazena ustanovení týkající se licenčních podmínek, jak o tom svědčí společná zpráva výborů hospodářského a kulturního (tisk č. 1957). Podotýkám, že jsem v té době nebyla ani členem hospodářského, ani kulturního výboru. Stejně jako výrazná většina poslanců jsem s návrhem zákona jako celkem souhlasila. Nicméně opakované tvrzení, že jsem osobně prosadila do novely zákona zrušení licenčních podmínek, je nepravdivé. Navíc jsem vždy prosazovala jiný systém udělování licencí, než je ten stávající - buď prodej licencí obálkovou metodou, nebo udělování licencí na základě veřejné obchodní soutěže, kdy budou jasně vypsány podmínky, které vítěz musí po celou dobu vysílání plnit. Bohužel takovou změnu udělování licencí nikdy většina poslanců ve sněmovně nepodporovala.
Naprosto jednoznačně však zmíněná novela zákona neznemožnila radě řešit včas spor o vysílání Novy, a předejít tak hrozbě prohrané arbitráže. Rada měla i po roce 1996 řadu nástrojů: například hrozbu správního řízení o odnětí licence CET 21 v případě trvání právních sporů mezi držitelem licence a servisní organizací.
Hana Marvanová,
poslankyně Parlamentu ČR (US-DEU)
