Specialitou postsovětského státu jsou krádeže elektřiny
Podle Ignacia Ibarrena se řízení gruzínské elektrárenské a distribuční pobočky síťového gigantu AES se sídlem v Arlingtonu ve Virginii hodí spíše pro boxery. Časté výpadky proudu a příděly změnily malou hornatou Gruzii v zemi, kde jsou všichni posedlí vedením, ne však politickým nebo firemním, ale elektrickým.
Všichni lidé bez ohledu na věk a zaměstnání, od školáků přes důchodce až po špičkové manažery, se stali mistry v oboru kradení elektřiny. Někteří si připínají stupadla, šplhají na stožáry, připlétají do rozvodných linek vlastní kabely a zdarma odebírají proud AES. Méně odvážné typy si jen doma hrají s elektroměry. „Je to země elektrikářů,“ stěžuje si Iribarren.
Tato národní vloha pro kradení elektřiny je pro AES nejhorší noční můrou. Jedná se zároveň také o ukázkovou lekci potíží, které musí západní společnosti zdolávat při hledání štěstí na Kavkaze. AES se daří vybrat platby pouze za 65 procent energie rozvedené po celé Gruzii, a to přestože nedávno instalovala monitorovací zařízení ke sledování míst, kde ke krádežím dochází.
Je pravdou, že dnešní situace je velkým krokem vpřed oproti deseti procentům v roce 1999, kdy firma ve veřejné aukci získala kontrolu nad distribuční společností a dvěma bloky jedné gruzínské elektrárny. V té době AES expandovala do mnoha zemí světa a velmi ráda sáhla po levných aktivech. Vedení ve Virginii však muselo investovat více než 250 milionů dolarů do modernizace a nyní již ztrácí trpělivost. „Gruzie se ukázala jako mnohem tvrdší oříšek, než jsme se původně domnívali,“ říká jednačtyřicetiletý Iribarren, který dříve pracoval pro AES ve Venezuele. Minulý rok gruzínská pobočka vykázala ztrátu 52 milionů dolarů při tržbách ve výši 44 milionů, což letos v dubnu přimělo výkonný výbor mateřské společnosti svolat poradu o možném stažení z gruzínského trhu.
Sotva se však vedení sešlo, přišla zpráva o vůbec prvním dosaženém zisku, a to ve výši 2,2 milionu dolarů za první čtvrtletí. Gruzie dostala prozatím milost a konečné rozhodnutí se odsouvá. Stejně jako ostatní energetické společnosti se však AES snaží pročistit svou rozvahu, protože se po kolapsu Enronu dostala pod drobnohled investorů, a k nevýnosným aktivům přistupuje velmi přísně. Dennis W. Bakke, generální ředitel a prezident korporace AES, přijel 14. května do Gruzie jednat o investici s Eduardem Ševarnadzem.
AES však není v problematických oblastech žádným nováčkem. Investovala už v Kazachstánu, Tanzanii, Indii a Latinské Americe. Minulý rok ji gruzínská vláda donutila uhradit daň z přidané hodnoty i z odcizené elektřiny za deset milionů dolarů. „Vláda nás úplně zničila. Byla to prostě krádež,“ říká Iribarren. Firmě se nakonec v listopadu podařilo vládu přesvědčit, aby daň zrušila. Zástupci AES tvrdí, že aby mohli v Gruzii zůstat, musejí sjednat s mezinárodními institucemi dohodu o rozložení splátek šedesátimilionové půjčky.
AES je největším zahraničním investorem v Gruzii a její odchod by pro Ševarnadzeho znamenal velkou ostudu. „Gruzínská vláda učiní všechny potřebné kroky, aby se AES rozhodla zůstat,“ tvrdí gruzínský ministr energetiky David Mirckulava a dodává, „Přítomnost AES je důležitá pro budoucnost našeho investičního prostředí.“ Hezká slova. Nyní jsou na řadě činy.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
Překlad: Kateřina Karásková
