Z top ten letos vypadl tapas a vinný gastro bar 1 Monarch Na Perštýně z impéria Martina Nejedlého.
Je to trochu ironie, protože ho pro letošek zalistoval průvodce Michelin. Monarch totiž na jaře krátce zavřel, aby nedlouho před uzávěrkou naší ročenky znovu otevřel jako Pohostinec Monarch zaměřený na středoevropskou kuchyni šéfkuchaře Grand Cru Jana Punčocháře a na rakouská, německá a tuzemská vína. Za rok se tedy možná do první desítky vrátí.
Na hipsterské Letné otevřel vinný bar a obchod 2 Brut., do jehož názvu ještě patří ústřice. To vám o podniku řekne zhruba vše, co potřebujete vědět: můžete se tu zastavit (nejen) na sklenku ocelově řízného suchého chablis a talíř čerstvých ústřic, což je v Praze jistě originální, velmi vítaný i záslužný koncept. Což platí i na vinohradskou vinotéku 3 V11 zaměřenou pro změnu na méně rozšířená libanonská vína. Na jedné jejich degustaci jsem slyšel starší dámu podivit se nad tím, že Libanonci dělají víno. Ano, fakt dělají! Sice jiné (netypické míchání převážně francouzských odrůd), ale zajímavé a mnohdy kvalitní. Ostatně právě Féničané ho kdysi nejspíš i vymysleli.
Via del Vino je zřejmě nejmenší vinotéka v Česku, malé ale bývá zajímavé, říká se. Podnik spoluvlastní pražský italský restauratér Riccardo Lucque, sídlí v Gurmet Pasáži v Dlouhé ulici a zaměřuje se na italská přírodní vína. Ta vždy chutnají trochu jinak, takže už jen proto se zde vyplatí zastavit. Jenou večer jsem si naproti v Našem masu koupil telecí steak a k němu ve Via del Vino přírodní Pinot Nero a vůbec to nebyl špatný večer.
A nakonec jedna zatím špatná zpráva, která ale špatně skončit nemusí.
Obchodník s italským nerezem a dovozce italských vín Lubomír Slezák, který zásobuje i nejlepší italské restaurace v Praze, v zimě uzavřel svou stylovou holešovickou Bibliotecu del Vino, můj domovský podnik (bydlím za rohem). Snaha je najít nového provozovatele s udržitelnou ekonomikou podniku, protože zlatým vinným dolem u nás bohužel pořád zůstává hezký český šenk s dobrým pančovaným moravským vínem z Moldavska.
