Argentina je nejostřeji proti USA z celé Latinské Ameriky
Rosendo Fraga (58) patří mezi nejvýznamnější politické analytiky v Jižní Americe. Vystudoval práva na Katolické univerzitě v Buenos Aires, kde později přednášel historii práva a pracovní právo. Vydal 33 knih, poslední The Argentine Default detailně rozebírá příčiny a průběh argentinské krize, která vedla až k vyhlášení státního bankrotu v roce 2003. Je členem vědeckých (historických) a zahraničněpolitických rad a výkonným ředitelem institutu Nueva Mayoria.
EURO: Ekonomické příčiny argentinské krize, která loni vyvrcholila vyhlášením státního bankrotu, byly mnohokrát popsány i v českém tisku. Ekonomika ale není osamoceným systémem, který by fungoval nezávisle na politickém a společenském uspořádání. Jaké vidíte hlavní politické a sociální kořeny poslední argentinské krize? FRAGA: Podívejme se krátce do historie. V roce 1810, když světadíl bojoval o svou nezávislost, Argentina představovala pouhá dvě procenta latinskoamerické ekonomiky. O století později, v roce 1910 již produkovala padesát procent hrubého domácího produktu Jižní Ameriky, velikost její ekonomiky byla vyšší než Mexika a Brazílie dohromady! Argentina zaznamenala v období 1880 až 1910 světový rekord v hospodářském růstu. Jenže ve třicátých letech minulého století vykazovala 40 procent HDP svého kontinentu, v šedesátých letech 30 procent, na začátku osmdesátých let již jen 20, a dnes dokonce méně než deset procent! Argentina tedy trpí dlouhodobým ekonomickým úpadkem, její dekadence začala ve třicátých letech. Ekonomickou krizi, která vyvrcholila v letech 2001 a 2002, musíme vnímat v kontextu tohoto dlouhodobého úpadku. Finanční krize státu v roce 2002 tak byla jen koncem této 70 let dlouhé dekadence. Přesto je třeba říct, že ekonomický propad o 25 procent HDP v letech 1998 až 2002 je největším v argentinské historii a v těchto letech asi také světovým rekordem.
EURO: Jaké jsou příčiny tři čtvrtiny století trvající argentinské dekadence? FRAGA: Pokud jde o důvody dlouhodobého úpadku, vidím dva hlavní. Prvním je, že Argentina nepochopila změnu světa, která od třicátých let nastala. Od roku 1880 byla velice těsně ekonomicky svázána s Velkou Británií, tehdejším světovým ekonomickým lídrem. Argentina však nikdy neakceptovala, že postupně se světovým hospodářským centrem staly Spojené státy americké. Z politického hlediska připomenu druhou světovou válku, kdy Argentina zaujímala nejsilnější protiamerické postoje z celé Latinské Ameriky. První kulturně-politickou příčinou argentinského úpadku tedy je, že tato země nikdy nepřijala fakt, že USA, a nikoli Británie jsou nejvýznamnějším a nejsilnějším hráčem světa. Druhou příčinou je institucionální nestabilita Argentiny. Měli jsme perfektně stabilní instituce mezi roky 1862 až 1930, Argentina tehdy byla nejstabilnější zemí regionu a můžeme v tomto období také pozorovat provázanost mezi institucionální stabilitou a ekonomickou prosperitou. Od čtyřicátých let minulého století, kdy poprvé v historii Argentiny musela civilní vláda vyklidit pozice vojákům po armádním puči, začíná dlouhá polická nestabilita země.
EURO: Proč se po tolika desetiletích úpadku krize ve finále natolik prohloubila? FRAGA: Mimořádně velkou roli sehrál politický faktor. V posledních pěti letech vedlo Argentinu pět různých prezidentů! Což je známka vysoké politické nestability. Můžete namítnout, že to byl až důsledek ekonomické krize, ale mezi těmito dvěma fenomény existuje spojnice a navzájem se ovlivňují. Politická nestabilita prohlubuje ekonomickou krizi a ta zpětně zvyšuje politickou nestabilitu. Podívejme se ale na celých dvacet let argentinské demokracie, od roku 1983 do současnosti. V tomto dvacetiletí pouze jeden argentinský prezident byl v úřadě po celé své funkční období, všichni ostatní byli donuceni předčasně skončit. Ani v Latinské Americe nenajdete tak nestabilní demokratický politický systém, jaký má Argentina. Demokracie v této zemi není v žádném případě v ohrožení, ale její instituce jsou velmi slabé. A když jsou instituce velmi slabé, je obtížné udržet výkonnou ekonomiku.
EURO: Jak jsou v Argentině silné nevládní neziskové organizace, v jakém postavení jsou vůči silovým hráčům politikům a byznysmenům? Je rozvoj občanské společnosti, jak je to nazýváno v Evropě, důležitým tématem i v Argentině? FRAGA: Sektor občanské společnosti, nevládní neziskové organizace jsou v Argentině velmi silné z hlediska zájmu a participace občanů. Z hlediska skutečného politického vlivu jsou však velmi slabé. Na začátku loňského roku byly v ulicích bojující davy, které demonstrovaly a křičely, že v Argentině probíhá revoluční sociální změna. A co se stalo? Nic. Když pak přišly volby, lidé volili ty samé politiky a ty samé politické strany. Problém je v tom, že kapacita organizací občanské společnosti něco změnit, je velmi malá.
EURO: Proč? FRAGA: Argentina má vážný kulturní problém. Lidé jsou skvělí a efektivní v debatách. Pokud je ale třeba něco zorganizovat a reálně udělat, jsou Argentinci naopak až neuvěřitelně neschopní a neefektivní. Každý jeden Argentinec je inteligentní a schopný, ale všichni dohromady jsou neschopní. Sociální kapitál nutný pro vzájemnou kooperaci je v zemi velmi nízký. V roce 1923 navštívil Argentinu filozof a sociolog Ortega Y. Gasset. Po několika měsících pobytu a cestování řekl: „Argentina je velmi dobrá země s úžasnými lidmi. Při rozhovorech s nimi jsem musel uznat, že jsou na vyšší kulturní úrovni než lidé v Evropě. Úroveň jejich novin je mimořádně vysoká. Zažil jsem tu fantasticky zajímavé intelektuální debaty. Argentinci ale mají jeden zásadní hendikep, neumějí řešit konkrétní problémy.“ Máme skutečně velmi malou kapacitu pro kooperativní jednání a právě to je potřeba v efektivní politice. Existuje spojnice mezi velmi neefektivní občanskou společností a politikou obecně a tímto charakterem argentinské společnosti.
EURO: Buenos Aires v mnoha ohledech působí spíše jako evropské než jihoamerické město… FRAGA: Ale není jím. Argentina právě v tomto ohledu čelí vážné krizi identity. Po celou historii jsme si říkali, že nejsme Latinoameričané, ale Evropané. Nyní si musíme přiznat, že nejsme Evropané a že nelze být Evropanem v Latinské Americe. Ve třicátých letech byla výše poměru hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele v Argentině třikrát větší než ve Španělsku nebo v Itálii. Logicky tedy Španělé a Italové v té době emigrovali do Argentiny. Dnes je mnohem vyšší životní úroveň v Evropě, tento ukazatel je v Itálii teď šestkrát a ve Španělsku pětkrát vyšší než v Argentině. Logicky se směr ekonomické emigrace obrátil – z Argentiny do Itálie a do Španělska. Situace se prostě změnila: Evropa zažívala po druhé světové válce několik desetiletí růstu a rozvoje, zatímco Argentina stejné období úpadku.
EURO: Za několika dnů pobytu v Buenos Aires jsem byl opakovaně konfrontován se vztahem Argentinců k pravidlům a zákonům. Lidé znají dopravní předpisy, vědí, že uplácet politiky se nemá. Přesto se ale nikdo nerozčiluje, že tato pravidla dodržována nejsou. Nejsem změkčilý chodec, od českých řidičů jsem patřičně vytrénovaný, ale přejít v Buenos Aires silnici je mnohem složitější. Stejně tak jsem několikrát viděl, že přednost v argentinském provozu má ten rychlejší. FRAGA: Tato otázka o vztahu společnosti k přijatým normám a přístup k jejich plnění či porušování je velmi důležitá. Přidržím se vašeho příkladu. Argentina drží světový rekord v počtu lidí zabitých při dopravních nehodách, pokud to číslo vztáhneme k počtu obyvatel a automobilů. Určitě více než polovina z nich by mohla žít, pokud by Argentinci respektovali pravidla silničního provozu. Když lidé nerespektují pravidla a ani jim to nevadí, znamená to, že společenské instituce jsou slabé.
EURO: Jaký problém představuje v Argentině korupce? Zpráva organizace Transparency International uvádí, že se situace v posledních čtyřech letech velmi zhoršila. FRAGA: Korupce je obecným problémem v celé Latinské Americe. V Argentině je nyní opravdu velmi rozšířená, ostře vnímáno je to zejména v politické sféře, kde je zvláště nebezpečná. Pokud jsou totiž lidé přesvědčeni o zkorumpovanosti svých vůdců, je to pro ně argument, že i oni se mohou chovat stejně. A také je to argument pro neplacení daní. Pokud jsem přesvědčen, že peníze ze státního rozpočtu rozkrádají zkorumpovaní politici, proč bych měl platit daně. Linka vedoucí k ekonomické krizi je zřejmá.
EURO: Proč je korupce v Chile nebo v Uruguayi menší než v Argentině? FRAGA: Lidé v těchto zemích mají jiný vztah k normám a k zákonům. Pojedete-li do Chile nebo do Uruguaye, zjistíte, že i dopravní předpisy se v těchto zemích mnohem více dodržují.
EURO: Říkal jste, že Argentina nikdy nepřijala fakt, že se světovým lídrem staly USA. Jaké jsou příčiny? FRAGA: Na počátku století byly Argentina a USA konkurenty, kdo bude rozhodující silou v této části světa. Argentina byla po celé dvacáté století ostře proti zahraniční politice Spojených států v Latinské Americe, proti jejich vojenským a politickým intervencím v třetích zemích. A to trvá doposud. Argentina byla nejostřeji proti americkému zásahu v Iráku ze všech zemí Jižní Ameriky, s válkou nesouhlasilo 90 procent Argentinců.
