V roce 2050 bude v Česku připadat na 100 ekonomicky aktivních lidí 55 důchodců
Úvahy, podle kterých bude v drtivé většině evropských zemí kolem roku 2050 připadat jeden pracující na jednoho důchodce, jsou fascinující. Samozřejmě, tyto úvahy se pořád na věc dívají staticky, pořád nediskutují o tom, kdo bude důchodce v roce 2050. To bude pětadevadesátiletý člověk. Myslím, že do devadesáti bude povinná pracovní docházka. To jsou slova prezidenta Václava Klause vyřčená před třemi lety na předvánočním setkání předních manažerů s politiky Prague Opinion Exchange Meeting (EURO 1/2004). Výrok profesora ekonomie mohl být mnohými považován za utopii, avšak současné demografické analýzy mu dávají za pravdu.
Zatím 2:1.
V České republice dnes na sto lidí v produktivním věku připadá dvacet důchodců. Tento poměr se bude v nejbližších letech dramaticky přesouvat ve prospěch důchodců. V roce 2050 jich na stovku pracujících bude připadat již 55. Vyplývá to z čerstvé analýzy společnosti Allianz Global Investors, kterou má týdeník EURO k dispozici. Ještě pesimističtější pohled nabízí předseda Asociace penzijních fondů Jiří Rusnok: „Demografické trendy jsou jasné a v České republice je to horší než obecně. Pokud zahrneme i nezaměstnané a invalidní, poměr platících a pobírajících je dnes 2:1 a v budoucnu bude tento poměr 1:1,“ říká bývalý ministr financí.
Analýza Allianz potvrzuje, že Česká republika je zemí, kde ve srovnání se zeměmi OECD a EU dojde k největším demografickým změnám. Hůře než my na tom bude ve středovýchodní Evropě jen Slovinsko a Bulharsko, kde v roce 2050 připadne na sto pracujících lidí 61 důchodců. Podobný názor sdílí i Vladimír Bezděk, někdejší šéf expertního týmu k důchodové reformě. „Pravdou je, že zhruba v polovině tohoto století bude česká populace patrně jednou z nejstarších v tomto regionu. Rozdíly oproti Polsku, Slovensku či Maďarsku však nebudou nijak výrazné. Všechny země střední a východní Evropy čeká proces stárnutí populace. Z tohoto pohledu následuje demografický vývoj v ČR podobné trendy jako ve vyspělých zemích, například země EU15, avšak se zhruba desetiletým zpožděním,“ vysvětluje současný generální ředitel společnosti Aegon Penzijní fond.
Tento vývoj souvisí zejména s prudkým poklesem porodnosti a nárůstem střední délky života. Výpočty Allianz říkají, že v roce 2050 bude v České republice 8,9 milionu lidí oproti současným 10,2 milionu, což je propad o třináct procent v průběhu pouhých 43 let. Zároveň se během posledních patnácti let díky zkvalitnění zdravotní péče a změnám životního stylu zvýšil průměrný věk u mužů až o 5,3 a u žen o 3,7 roku.
O čtvrtinu méně dětí.
Rapidní pokles porodnosti je rovněž nejvíce patrný v regionu středovýchodní Evropy, kde je spojen se zvyšováním životní úrovně a stoupajícím HDP. Průměr zde nedosahuje ani 1,5 dítěte na ženu. Pro zachování stejně velké populace je přitom zapotřebí, aby každá žena měla v průměru alespoň dvě děti. Výzkum Borise Burciny a Tomáše Kučery z katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty UK potvrzuje, že během let 1991 a 2002 klesl podíl dětí na celkovém počtu obyvatel o jednu čtvrtinu. „Za pouhých pět let, mezi roky 1991 a 1996, se hodnota ukazatele úhrnné plodnosti v České republice doslova propadla z 1,89 na 1,19 živě narozeného dítěte na jednu ženu za celé její reprodukční období (15-49 let) a od té doby se trvale drží pod úrovní 1,2 dítěte,“ píší ve stati Perspektivy demografického stárnutí České republiky. Tento trend nezpomalí ani současný baby boom, kdy se v loňském roce narodilo 105 800 dětí oproti například roku 1999, kdy jich bylo pouhých 89 471. Na základě prognóz Českého statistického úřadu můžeme počítat s tím, že v roce 2010 porodnost poklesne pod sto tisíc a v roce 2020 dokonce pod devadesát. Pokud tedy Češi nechtějí odcházet do důchodu po sedmdesátce, je změna penzijního systému v nejbližší době nevyhnutelná. Přestože je v Česku důchodová daň jednou z největších v Evropě, na financování penzistů nebude brzy stačit. Počty jsou jednoduché: „Pokud je dnes daň přibližně 28 procent a na jednoho důchodce se skládají dva pracující, je výsledný důchod 56 procent z průměrné mzdy. Za situace, kdy bude jeden pracující platit jednoho důchodce, bude důchod jen 28 procent z průměrné mzdy,“ komentuje matematiku Jiří Rusnok. Úkolem politiků by mělo být podle něj tyto informace zveřejňovat. „Politici se mají zabývat tím, jak dlouhodobě úspěšně vést zemi a demografické údaje jsou poměrně dobře předvídatelné.“
Reforma v nedohlednu.
Ministerstvo sociálních věcí ubezpečuje, že o problému ví, a odkazuje na své tiskové zprávy. V nich uvádí, že první etapa penzijní reformy již probíhá a v září by o ní měla jednat vláda. Vzhledem k rozložení sil v Parlamentu však lze soudit, že schválení reformy penzijního systému nebude jednoduché. Těm, kteří v roce 2050 nebo i dříve budou oněmi důchodci, tedy nezbývá nic jiného, než si na své důchody našetřit sami. „Všechny životní pojišťovny a penzijní fondy musí proces stárnutí populace pozorně sledovat a analyzovat, zejména co se týká jedné z jeho komponent – a to zvyšování střední délky života. To má úzkou souvislost s úmrtnostními tabulkami a podmínkami anuit, které pojišťovny a penzijní fondy nabízejí ve svých finančních produktech klientovi,“ vysvětluje Vladimír Bezděk. Stárnutí populace netrápí jen politiky, ale také firmy, kterým v budoucnu mohou chybět zaměstnanci. Touto otázkou se rovněž zabývá americká poradenská firma The Boston Consulting Group (BCG). „Podniky se budou muset v budoucnu mnohem lépe a systematičtěji zabývat plánováním lidských zdrojů, a to především v oblastech, které již dnes patří mezi rizikové. Jedná se například o oblasti informačních technologií, specializovaného prodeje a řadu technicko-inženýrských profesí,“ upřesňuje manažer pražské pobočky BCG Martin Buchar. „To bude mít dopad nejen na zvyšující se nároky na nábor nových pracovníků, kde bude dále přibývat konkurence na trhu, ale též na postupné zvyšování úsilí podniků udržet klíčové zaměstnance a jejich know-how. S tím bude v konečném důsledku nevyhnutelně souviset růst mezd, a to v první fázi především u úzkoprofilových profesí.“
Byznys se stářím
Stárnutí populace bývá chápáno jako negativní trend, ale pro některé podnikatelské subjekty by mohl být v budoucnu finančně zajímavý. Na trhu je totiž stále velký prostor i poptávka po produktech zaměřených na starší generaci. Především oblast bydlení pro seniory je zajímavou podnikatelskou příležitostí, jelikož stát kapacitou ani kvalitou služeb nebude moci poptávku zcela uspokojit.
Jak spočítal Český statistický úřad za rok 2006, v Česku je 381 domovů důchodců s kapacitou 38 023 míst, která jsou až na malé výjimky zcela zaplněna - obsazenost je 98 procent - a žádné větší projekty tohoto typu kraje neplánují. „Spíše než na výstavbu nových zařízení pro seniory se kraj v současné době zaměřuje na rekonstrukce a modernizace existujících zařízení, aby podmínky v nich odpovídaly poskytování sociálních služeb v souladu se standardy sociálních služeb,“ tvrdí Dagmar Steinbachová z Krajského úřadu Plzeňského kraje. Ředitel domova důchodců v Sedlčanech Antonín Pešek týdeníku EURO řekl, že jejich domov s kapacitou 300 lůžek obdrží přibližně 120 žádostí ročně. „Vyhovíme průměrně osmdesáti žadatelům a počet žádostí se postupně zvyšuje. V současné době máme osmdesát nevyřízených žádostí. Průměrná doba pobytu klienta v domově je dvanáct let.“
V současné době vznikají různé developerské projekty, které jsou zaměřeny právě na seniory. Například luxusní Residence Classis v Průhonicích, kde se ceny za bydlení a služby pohybují mezi čtyřiceti a sty tisíci měsíčně (v běžném domově důchodců se cena ubytování i jídla vejde do 300 korun denně). V ceně je ovšem zahrnuta i nadstandardní péče, kromě nonstop zdravotnické služby i rehabilitační zařízení, bazén, vířivka, wellness studio nebo internet.
