Kdysi mě velmi pobavil jeden podvratný „zamiňácký“materiál, který srovnával vývoj českého vývozu do Vietnamu s frekvencí nejrůznějších delegací a podnikatelských misí do této země, a dospěl k závěru, že čím víc se jezdí, tím méně se vyváží. O to víc potěší, když zjistíte, že konečně máme k dispozici dobře zpracovaný atlas obchodních příležitostí pro české exportéry.
Ministerstvo zahraničí spolu s MPO a agenturou CzechTrade totiž vytvořilo Mapu globálních oborových příležitostí, která je zdarma k dispozici na webu www.mpo.cz, a zamini jí vydalo velmi pěkně vypravenou i knižně.
Je to dělané podle seriózní metodiky vycházející z českých komparativních výhod, která je popsána, a odpovídá v podstatě nejlepší mezinárodní praxi. Super věc, a náměstek Martin Tlapa, který má s informační podporou exportérů jako bývalý ředitel CzechTradu zkušenosti a vedl tým zpracovatelů, si zaslouží velkou pochvalu.
Když propojíte všechny datové zdroje, které státní správa (kombinace CzechTrade, MPO, MZV a ČSÚ) mají mezi sebou k dispozici, můžete to posunout ještě o level výš, což je to, o čem jsem na konferenci mluvil.
Kupříkladu MPO sestavuje finanční analýzu podnikové sféry, z níž mimo jiné vyplývá, že jen necelá polovina firem vytváří ekonomickou přidanou hodnotu (mají rentabilitu vlastního kapitálu vyšší než benchmark 11%), přičemž tři čtvrtiny z nich jsou pod zahraniční kontrolou a pouhá jedna pětina jsou podniky kontrolované domácími subjekty.
Na koho by se měla podpora exportu zaměřit - má masírovat vítěze k ještě lepším výkonům, anebo tahat z bryndy losery.
Vzniká docela zajímavá otázka, na koho by se měla podpora exportu zaměřit - má masírovat vítěze k ještě lepším výkonům, aktivně je oslovovat s nabídkou spolupráce, anebo tahat z bryndy losery, kteří nezhodnocují kapitál, ba přímo (ve 12% případů) pracují se ztrátou?
Kontraproduktivní nátlak
Firmy pochopitelně, avšak kontraproduktivně často tlačí na to, aby agentury jako CzechTrade poskytovaly pokud možno všechny služby v prvotřídní kvalitě, ale zadarmo. To je drahý omyl a strategický nesmysl, protože CzechTrade přetížíte, aniž byste dosáhli vlastního cíle, tedy zvýšení exportu.
Filtr pro individualizované služby na zakázku je samozřejmě jednoduchý - za tohle se má platit (a pokrýt alespoň variabilní náklady sítě), zatímco zadarmo a online má být dobře zpracovaná a pravidelně aktualizovaná databáze typu Mapy globálních oborových příležitostí.
Stát muže instituce tohohle typu provozovat ve dvou extrémních módech - jako veřejnou bezplatnou službu, která nebude schopna nikdy uspokojit veškerou poptávku, protože by musela mít desetinásobný rozpočet, anebo co nejvíc kopírovat vztahy mezi klientem a privátními poradenskými firmami. Objednáte, dostanete, zaplatíte. A kde je pak ta podpora exportu?
Pro silné a střízlivé
No ta přichází na konci - když spolupráce vyústí v realizovaný obchodní případ, může se na základě podkladů refundovat celá firmou zaplacená částka, nebo nějaký podíl, vystavit kredit na další budoucí služby. Účel je dvojí - pomáhat již úspěšným k pronikání na nová teritoria, a dát celé české zahraniční síti jasnou zpětnou vazbu, že jejich práce má smysl.
„Dělám to pro ty silné a střízlivé“, řekl kdysi Pjotr Stolypin, zdaleka nejlepší premiér, jakého kdy Rusko mělo, když zaváděl na počátku minulého století zemědělskou reformu, která kdyby byla dokončena, udělala by z Ruska největšího vývozce potravin a světě, ale hlavně by jej uchránila před revolucí.
Tuhle ambici mít nemusíme, ale nastavit systém tak, aby motivoval jak příjemce, tak poskytovatele, a nemrhal vzácnými zdroji, potřebujeme v českém veřejném sektoru všude. A v informační podpoře exportu se už kus práce udělal, takže by se dalo posunout o stupeň výš docela rychle.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
Miroslav Zámečník: Největší tajemství
