Politici chtějí protlačit do zákona maximální povolenou výši úročení půjček
Třicetiletý muž z Pardubicka, klient splátkové firmy Provident Financial, nedávno podal kvůli finančním problémům žádost o oddlužení. Od Providentu získal dva úvěry. První činil 16 960 korun. Z nich však dostal jen deset tisíc. Zbytek byla provize poskytovateli. Počet týdenních splátek stanovil Provident na 53 a roční procentní sazba nákladů (RPSN) vycházela na 206,8 procenta. Druhý úvěr byl 32 800 korun. Provize činila 12 800 korun. Počet týdenních splátek byl tentokrát 40, RPSN se vyhoupla na 294,1 procenta.
Za klasický příklad lichvy to označila právnička Alena Doubková z Poradny při finanční tísni. Provident to odmítá. „Tyto půjčky rozhodně lichvou nejsou. Lichva totiž neznamená vysoký úrok, ale zneužití něčí tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení,“ řekl Ondřej Holoubek z Provident Financial. RPSN je dle něho zavádějící. „Nejdůležitějším ukazatelem je, o kolik žadatel přeplatí to, co si půjčil. V našem případě je to u první půjčky 69,6 a u druhé 64 procent,“ dodal Holoubek.
Čeští politici nyní chtějí pomocí novely několika zákonů podobným případům zamezit a „příliš drahé“ úvěry označit za lichvu. Ta se trestá pokutou nebo i vězením. Tak zásadní zásah do trhu s úvěry by se však nemusel vyplatit, a mohl by naopak situaci ještě zhoršit.
Sociální inženýrství
Se splácením půjček mají problémy statisíce Čechů. Politici hájí svou iniciativu tím, že chtějí lidem v problémech pomoci. Podle lidovců je lichva každé úročení úvěrů přesahující sedminásobek lombardní sazby ČNB, což v současnosti vychází na 19,25 procenta. ČSSD zase sestavila hitparádu úvěrů. Každá výše půjček má mít svou hranici úročení, nad kterou už jde o lichvu. Hranice jsou v závislosti na výši úvěru od dvaceti do necelých dvaatřiceti procent. Jenže definicí lichvy podle výše úroků se problém nevyřeší. Pouze se zhorší přístup k úvěrům a lidé se budou snažit peníze získat „jinak“. „Stanovení stropu výše úroku zavání sociálním inženýrstvím, kdy se zákonodárce snaží stanovit cenu peněz lépe než trh. Cena peněz se v čase rychle mění, stejně jako se mění úvěrové potřeby různých skupin obyvatel,“ varuje analytik společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka a dodává: „Jen stěží by to vedlo ke zlepšení životní úrovně slabších či středních příjmových skupin obyvatel, naopak nestandardním úvěrovým kanálům a lichvě by to jen pomohlo.“
Morální hazard
Půjčka poskytnutá za vysoký úrok sama o sobě není lichvou. Ta je zákonem jasně definována (viz box). Proti iniciativě poslanců už se ostře postavily banky, podle nichž se zhorší přístup k úvěrům. Pokud by totiž návrh prošel, řada produktů, jež v současnosti poskytují, by byla považována za lichvu. Třeba úvěry u kreditních karet hranici dvaceti procent přesahují běžně. Protestují i nebankovní poskytovatelé půjček. Zdůrazňují, že lichva souvisí s chováním poskytovatele půjčky a ne s tím, zda je drahá. „Lichvářské jsou půjčky, o nichž poskytovatel předem ví, že je klient nebude moci splatit. Vydělává tak na vysokých sankcích za nesplacení úvěru, což je metoda, proti které by se mělo zakročit,“ vysvětluje Eva Řimnáčová, mluvčí společnosti Home Credit. „Lichvu vnímám spíše jako soubor nekalých praktik a nátlakových přístupů ke klientovi než jako mezní cenovou hranici,“ řekl týdeníku EURO Martin Malý za společnost Cetelem.
S lichvou bojuje i novela občanského zákoníku z dílny ODS, kterou přichystal bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Předlohu, která nyní míří do Parlamentu, schválila ještě Topolánkova vláda na svém předposledním zasedání. Měla by umožnit soudům zrušit vyděračské smlouvy o půjčce a rovněž vymezuje lichvu jako úrok vyšší než dvojnásobek „obvyklé“ úrokové míry.
Ekonomové ale upozorňují, že by bylo lepší tlačit na větší obezřetnost těch, kteří si vysoce úročený úvěr chtějí pořídit. Jenže finanční gramotnost je problém. A pro politiky je jednoduší zatrhnout drahé půjčky než dělat finanční osvětu mezi lidmi a vysvětlovat, že není dobré si brát úvěry na cokoli.
BOX
Lichva podle zákona
(současná zákonná úprava)
*Kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
*Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 značný prospěch.
Pramen: Trestní zákon § 253 odst. 1 a 2
