Nechte si poradit od místních expertů - vědí, kde se skrývá nebezpečíAdrenalin se rozlévá po těle, boj se strachem je stále těžší, tělo spojují se životem jen špičky nohou opřené o malé výstupky a konečky prstů zaklesnuté do trhlin ve skále.Pomalu se šinu vzhůru po kolmé pískovcové věži, pevnou zem vidím desítky metrů pod sebou.
Nechte si poradit od místních expertů - vědí, kde se skrývá nebezpečí
Adrenalin se rozlévá po těle, boj se strachem je stále těžší, tělo spojují se životem jen špičky nohou opřené o malé výstupky a konečky prstů zaklesnuté do trhlin ve skále.
Pomalu se šinu vzhůru po kolmé pískovcové věži, pevnou zem vidím desítky metrů pod sebou. Nejtěžší úsek mne ovšem čeká až na konci. Zatímco nohy stojí někde pod převisem, zoufale šmátrám rukama po hladkém vrcholu. Hledám sebemenší výčnělek, za který bych se zachytil. Docházejí mi síly, ale spadnout nesmím. Ač ode mne dolů vede jisticí lano ke spolulezci, čekal by mě nejméně desetimetrový let do údolí, a kdo ví, jestli by mě při něm zachytily malé uzlíky, které jsem zaklínil do skalních spár. „Seber se!“ přikazuji si, když se mi začínají chvět nohy. Stoupám jako po skle centimetr za centimetrem. Nohy kladu na drsný pískovec a balancuji na pokraji pádu. Díky bohu nespadnu. Dolézám na vrchol, tíha obav ze mne padá a dobírám partnera. Podáme si ruce. Oba je máme krvavé od boje s pískovcem.
Odvážné lezení
Podobné zážitky mají ve své paměti všichni lezci, kteří se kdy odvážili na pískovec. Lezení je tu daleko odvážnější a nebezpečnější než na běžných skálách zajištěných spoustou skob a nýtů. Pokud se ve čtyřicetimetrové stěně najdou více než dva kruhy, už se o ní říká, že je dobře zajištěná. Přesto v případě nehody může lezec počítat s třicetimetrovým pádem. A to není ani s moderním vybavením nic bezpečného a příjemného.
Přežili, a tak se prali
O tom, jak se s přebytečným adrenalinem vyrovnávali okolo roku 1900 průkopníci pískovcového lezení v Českosaském Švýcarsku Němec Oskar Schuster a Američan Oliver Perry Smith kolují legendy. Oba malí a šlachovití muži (prý každý sám) dokázali vybílit po úspěšném prvovýstupu jakoukoliv hospodu. Není divu, protože s tehdejším vybavením se prostě nesmělo spadnout. Provaz od krávy uvázaný okolo pasu sloužil místo lana, klobouček nahrazoval přilbu a stoupalo se naboso.
Průvodce je nezbytný
Zatímco na umělých stěnách můžete lezení zkoušet po přečtení nějaké příručky „Jak na to?“, ve většině vápencových oblastí stačí pár rad od zkušených kamarádů a dostatek opatrnosti, na horách jde o zkušenosti s přírodními silami, na pískovci potřebujete dobré vedení. Jen místní experti totiž vědí, který výstup je opravdu nebezpečný, který záludný, kde se dá v pohodě zajistit, případně jaké triky je potřeba využít. Kdo tohle neví, může se dostat do neřešitelných problémů. Pokud tedy nemáte za kamarády znalce místní oblasti, zkuste si najmout někoho z komerční horoškoly. Po republice jich působí dost, jejich instruktoři chtějí za den jen několik stovek korun a vylezou si s vámi nejkrásnější výstupy s ohledem na vaše schopnosti.
Kam zajet a co vylézt
Oblastí, kde se zrodilo pískovcové lezení, je Saské Švýcarsko v Německu podél Labe u hranic s Českem. Tady se najdou nejtěžší výstupy, nejpevnější skála, vysoké věže a tisíce cest vhodných pro rekreační horolezce. Srovnatelně legendární pro Čechy je Hruboskalsko u Turnova. Pískovec je tu sice měkčí, ale za to se leze na mohutné osamělé věže. Výbornou pověst mezi lezci má i nedaleký Prachov u Jičína a Křížový vrch u Teplic nad Metují. Velmi tvrdý pískovec a mnoho kratších výstupů střední obtížnosti nabízí Tiské skály nedaleko Ústí nad Labem. Odstrašující dlouhé spárové cesty s minimem jištění jsou známy ze dvou sousedících oblastí Adršpachu a Teplického skalního města. Vysoké a nebezpečné cesty se najdou i v Labském údolí, které ovšem zvláště na levé straně skrývá i moderní supertěžké relativně dobře zajištěné výstupy. Za horšího počasí se jezdí na tvrdý pevný písek Suchých skal u Železného Brodu.
Co je na pískovci zakázáno
* Lézt na mokré nebo vlhké skále (na měkkých pískovcích obvykle dva dny, na tvrdých jeden den po dešti).
* Stoupat na podzim a v zimě (v té době jsou povoleny např. Suché skály nebo Kokořínsko).
* Dřít skálu a kruhy lanem (lézt s horním jištěním, nechávat se spouštět)
* Vysekávat nebo vyškrabávat do skály chyty.
* Přidávat do staré cesty nové kruhy k jištění.
* Používat magnézium na vysoušení prstů.
* Zajišťovat bezpečnost kovovými pomůckami (např. vklíněnce a friendy).
* Obouvat si pohorky nebo boty s tvrdou podrážkou.
Internet
Výběr skalních průvodců: www.lezec.cz
Pískovcové oblasti: www.vrcholky.cz
Český horolezecký svaz: www.horosvaz.cz
Tištěné průvodce
Aktuálně vydávané průvodce po pískovcových skálách lze koupit v turisticko-horolezeckých specializovaných prodejnách. Jejich největší sítě jsou Hudysport (www.hudy.cz) a Alpinus (www.alpinus.cz). Veškerý dostupný sortiment průvodců najdete v internetových prodejnách Kiwi Praha (www.kiwick.cz) a Montana Brno (www.horokupectvi.cz).
