Strach obchodního cestujícího

Čínská nemoc ukázala slabiny v celosvětovém zdravotnictví

Takového povyku pro nic. Oficiální počet úmrtí na syndrom akutního respiračního selhání (SARS) od loňského listopadu, kdy se nemoc poprvé objevila v čínské provincii Kuang-tung, nedosáhl ani tří stovek. Těžko hovořit o epidemii. Jen na evropských silnicích každý víkend zahyne při nehodách mnohokrát více lidí. Celosvětová panika přesto vypukla a nezdá se, že by se v brzké době dobrala konce. Jihovýchodní Asie kráčí vinou SARS rychlým tempem do hluboké krize, jejíž cena se bude počítat v desítkách miliard dolarů.
Paradoxní je, že hlavním viníkem obrovských finančních ztrát regionu je Čína, která se v poslední době stala jeho ekonomickým tahounem. Uvolněnější prostředí a velký prostor na trhu přilákal zahraniční automobilky, aby v zemi vybudovaly své závody, výrobu do Číny přesouvaly kvůli nižším nákladům menší firmy z okolních států, například z Indie, objem zahraničních investic do čínské ekonomiky se pohybuje kolem 52 miliard dolarů ročně. Větší ekonomická svoboda ale neznamená volnější tok informací. Čínská vláda tři měsíce před světem tajila, že byly identifikovány první případy onemocnění. Teprve pod nátlakem začala spolupracovat se Světovou zdravotnickou organizací a poskytla informace o počtu nakažených. Čísla však byla téměř desetkrát podhodnocena. Zkreslené údaje o výskytu nemoci a o množství postižených vedly zákonitě k tomu, že komunistickým funkcionářům, co se týče SARS, nikdo nevěří ani nos mezi očima.
Na řadě je proto nyní vylepšování mezinárodní image Číny. Prvním krokem v nápravě mělo být sesazení ministra zdravotnictví a pekingského starosty, což je všeobecně posuzováno jako překvapivě vstřícné gesto. Tažení proti nemoci je pochopitelně plně pod taktovkou komunistické strany. V každé provincii byla ustanovena řídící skupina pro boj s epidemií SARS a všechny ostatní státní orgány a instituce jsou této skupině podřízeny. Státem kontrolovaná média oznámila nové regule, na jejichž základě může být každý nekompetentní postoj v potlačování nemoci potrestán až deseti lety vězení. Snaha je tedy vidět. Není divu, pokud Čína chce, aby na olympiádu, kterou má pořádat v roce 2008, přicestovali diváci ze zahraničí, snažit se musí.
Opožděná opatření, která měla být zavedena nejpozději před čtvrtrokem, ale tím správným trumfem v boji za lepší obrázek Číny nejsou. Úředníci proto prý našli skutečného viníka odpovědného za epidemii. Je jím jeden druh mravenečníka, pocházející z Indočíny. Je otázkou, zda je nyní tak důležité, aby Peking ukázal prstem na cizáckého vetřelce šířícího pohromu na jeho území. Nejvíce na liknavost miliardové říše doplatil Hongkong, který měl před návratem pod čínskou svrchovanost v roce 1997 velmi efektivní zdravotnictví. Nyní se musel sklonit před praktikami komunistického režimu v Pekingu a stálo ho to zatím přes sto životů a kolem patnácti set nakažených. Časopis Far Eastern Economic Review předpokládá, že tato bolestná zkušenost s čínským aparátem bude Hongkong stát asi 1,7 miliardy dolarů. Mnohé analytiky by však nepřekvapila ani několikanásobně vyšší částka. Hongkong je stejně jako Singapur vyhledávaným místem byznysmenů pro konání různých sympozií a konferencí. Některé akce byly zrušeny nebo přesunuty jinam, jiné jenom změnily datum pořádání. Například summit asijských bankéřů by se měl v Hongkongu konat v červenci místo původního dubnového termínu. V hlavní roli je nyní čas. Jenže virus se svým pomalým tempem rozšiřuje poměrně vytrvale. Každý týden přibude několik stovek nakažených, lék neexistuje a panika, která se v jihovýchodní Asii proměnila v život s rouškou, neodchází.
Hysterie provázející první zprávy o nemoci přitom nebyla zdaleka adekvátní. Mlžení Číny podpořené pro svět novým šířením neznámého viru prostřednictvím leteckých linek vykonalo své a opatření byla zpočátku extrémní. Několikahodinové zadržování zdravých cestujících na palubách letadel jenom kvůli tomu, že přiletěli z Thajska či Tchaj-wanu, bylo běžné. Také proto má teď mnoho obchodních cestujících strach létat.
Koronavirus způsobující SARS je průkopníkem ve virovém létání. Je prvním, který se právě tímto způsobem rozšířil z ohniska nákazy do celého světa od Austrálie, přes Evropu, Kanadu či Kuvajt až do Brazílie. Naštěstí jeho nakažlivost ani nebezpečnost není taková, jako například u chřipky, jejíž epidemie v minulém století zabily miliony lidí. Poslední údaje Světové zdravotnické organizace uvádějí, že úmrtnost na SARS se pohybuje kolem šesti procent, přičemž téměř polovina obětí pochází z Číny, jejíž péče o zdraví obyvatel je v mizerném stavu. Není tajemstvím, že virem HIV je tam nakaženo kolem milionu lidí a velmi rozšířené jsou v zemi i nebezpečné nemoci, jako tuberkulóza či hepatitida B. O to větší pozornost ale bude muset být věnována podobně rizikovým epicentrům v budoucnosti. Pokud se totiž mechanismy chování v podobných případech nezmění a vypukne skutečná epidemie, svět bude mít vážný problém.