STŘEDNÍ EVROPA, která usiluje o vstup do Evropské unie, pomáhá dávat dohromady Němce a Francouze. Češi, Poláci či Maďaři si však tuto skutečnost nezapočítají mezi své zásluhy. V Paříži i Berlíně mají totiž obavy z toho, zda bude Evropská unie vůbec fungovat, když počet jejích členů stále poroste. Také proto nejvyšší šéfové Německa a Francie minulý týden usedli ke společnému stolu a shodli se na oživení užší dvoustranné spolupráce v rámci unie (str. 30).
„Rozšířená Evropská unie by mohla být příliš slabá na to, aby čelila odstředivým silám, prohlásil německý kancléř Gerhard Schröder. Podle této logiky Evropa potřebuje vůdce, kteří jí budou novými projekty ukazovat jasný směr. Kdo jiný by to měl být, když ne starý tandem Německo–Francie, byť ten se v poslední době více než zadrhával?
Není tedy sporu o tom, že Češi – podobně jako další Středoevropané – se již stali neopomenutelnou součástí debat o evropské budoucnosti. Zatím však spíše pasivně. Veškeré úsilí české zahraniční politiky směřuje k samotnému začlenění do unie vyjednání výhodných podmínek vstupu a splnění příslušných kritérií. Nastává čas, aby také Česko začalo vykládat na stůl jasnější představy. Mělo by zároveň hledat spojence s podobnými názory. Je nutné na tom začít pracovat co nejdříve už proto, že Praha zatím nemá žádnou jasnou evropskou vizi, jež by se mohla opřít o širší shodu na české politické scéně.
Pokud středoevropské státy přijdou s jasnějšími vizemi, je dost možné, že se zmenší obavy Západoevropanů z jakési vznikající neřízené centrifugy. Na druhé straně by se také Češi měli zamyslet nad tím, co vše může z nynějšího německo-francouzského sbližování vzejít.
Je pochopitelně nutné počítat i se scénářem, že se přes všechna hezká slova Berlínu a Paříži žádný velký průlom ve vzájemných vztazích nepodaří. Nasvědčují tomu nejen nedávné žabomyší spory o počet hlasů v Radě ministrů EU, ale rovněž zcela odlišné koncepce pro Evropu. Pak by bylo nutné připravit se na možnost, že uvnitř unie vzniknou zcela nové aliance států.
Jestliže se německo–francouzský motor podaří úspěšně nastartovat, je velmi pravděpodobné, že se razantněji prosadí koncept vícerychlostní Evropy. Část zemí by se pak pod vedením Berlína a Paříže mohla pustit do projektů, kterým ostatní nebudou stačit. Nebo prostě neprojeví zájem. Pro Českou republiku opět vzniká zásadní otázka, kam se bude chtít v těchto případech zařadit.
Ostatně: Která koncepce Evropy je Čechům bližší, německá, či francouzská? Navzdory všem pověrám o národní povaze jsou dnes Francouzi spíše pragmatiky, Němci vizionáři. Francie hájí Evropu národních států, Německu je bližší federace. Co by chtěli Češi, to snad neví ani pánbůh.
