O c e l á ř s k ý d u m p i n g
Producenti oceli, kteří museli čelit v minulosti už několikrát nařčením Evropské unie z dumpingových dodávek na její trh, mají nyní na krku podobné nařčení od největších amerických oceláren.
Země, které už mají své zkušenosti s ochranářskou politikou Bruselu, se nyní možná dočkají protekcionistických opatření i od Washingtonu. Skupina amerických ocelářů totiž v polovině února podala stížnost k ministerstvu obchodu USA a k americké komisi pro mezinárodní obchod na některé zahraniční producenty oceli, že do USA dodávají ocel za dumpingové ceny, tedy za ceny nižší, než jsou na jejich trhu běžné. Jde o Japonsko, Jižní Koreu, Francii, Indii, Indonésii, Itálii, Makedonii, ale také o Českou republiku.
Zatím jen bububu
Oceláři v USA tvrdí, že země obviněné z dumpingu prodávají některé výrobky až o 120 procent pod běžnou cenou na americkém trhu. Proto pohrozili, že budou vyvíjet na americkou vládu tlak, aby zavedla dovozní kvóty. Je to zatím jen hrozba výrobců, kteří se snaží ochránit svou produkci oceli a její ceny. Neznamená ještě žádné sankce, protože vláda USA se oficiálně zatím nevyjádřila.
Nařčení zahraniční vývozci (včetně českých) obvinění odmítají. Příslušné orgány USA budou muset podle nich - než přistoupí k rozhodnutí o případných omezeních - nejdříve upřesnit sortiment dováženého ocelářského výrobku, prodávaného údajně na trhu USA pod cenou. Pak teprve bude moci své stanovisko zaujmout nařčená strana.
Stížnost amerických oceláren na dumpingové dodávky ocelových plechů do USA důrazně zpochybnil zejména přední japonský výrobce oceli firma Nippon Steel, která obvykle v mezinárodních sporech mluví za celý japonský ocelářský průmysl (který je mimochodem v důsledku finanční krize v Asii ve značných potížích). Firma snížila odhad svého zisku za letošní finanční rok (končí 3l. března) na polovinu, to jest asi na 44 milionů USD, a přičítá to mimo jiné právě potížím s exportem oceli do USA.
Nippon Steel se ostře ohradila, že japonský vývoz ocelových plechů nepůsobí americkému ocelářství škodu, podle jejího názoru je za podáním stížnosti zřejmě něco jiného. Uznává, že se export ocelových plechů z Japonska do USA loni zvýšil na 278 tisíc tun (z pouhých pěti tisíc tun předloni), ale tento prudký nárůst prý byl způsoben většími dodávkami pro stavbu nových ropovodů a plynovodů, jež si vyžádali samotní američtí oceláři, kteří neměli dost vlastních kapacit. Od loňského listopadu japonský vývoz zase prudce klesá, což zhoršuje situaci v japonských ocelárnách.
Na vině je nabídka
Všechny spory a protesty mají příčinu v nadbytku oceli. Té bylo loni přespříliš v Evropě i v USA a světový trh pociťuje i dnes výraznou převahu nabídky nad poptávkou, a to i přes opravdové snahy některých předních světových producentů své výrobní kapacity omezit. I když v loňském roce celosvětová výroba surové oceli klesla proti roku 1997 o 2,5 procenta, v zemích Evropské unie vzrostla o jedno procento a v USA zůstala podle nejnovějších údajů Mezinárodního institutu pro železo a ocel (IISI) téměř beze změny.
Právě tito dva významní světoví producenti mají tedy dostatek oceli a levné dovozy jen zhoršují cenovou situaci na jejich domácím trhu. Průměrná cena tenkého plechu válcovaného za tepla na západoevropském trhu letos v lednu klesala z loňských 390 USD za tunu na pouhých 215 USD.
Tento cenový propad samozřejmě nezůstal bez následků. Evropské firmy považované za nejrentabilnější v oboru - britská British Steel, německý Salzgitter či belgická Arbed - hlásí za loňský rok značné finanční ztráty.
Velmi těžký rok má za sebou hutnictví ve Společenství nezávislých států (SNS). Loni tam klesla produkce oceli proti roku 1997 o deset procent na 43,6 milionu tun, přitom v Rusku o 10,1 procenta a na Ukrajině o 9,5 procenta. Nicméně tyto země musí vyvážet, aby si zajistily nezbytné devizové příjmy. Proto je pro ruské ocelárny velkou ranou americké ochranářské opatření, kterým si USA už loni na podzim vynutily snížení exportu plechů válcovaných za tepla. Uzavřelo se tak pro ně po asijském trhu další důležité odbytiště, a tím i přísun deviz.
Hrozba světovému obchodu
Ochrana domácího trhu proti levným dovozům je dnes dost častým jevem a ohrožuje světový obchod. Antidumpingová cla na levnější ocelářské výrobky z Ruska, Kazachstánu a Ukrajiny zavedla loni například Indie. Snahu ochránit domácí trh před cizí ocelí už projevily Chile, Brazílie, Kanada a Mexiko. Dokonce i středoevropské země, které loni snížily produkci oceli v průměru o 7,3 procenta, se pokouší chránit svůj ocelářský trh. Například Maďaři už zavedli kvóty na dovoz ocelářských produktů z ČR a podobný krok chystají i proti Polsku. ČR zase nyní pečlivě zkoumá například dodávky oceli z Polska.
V těchto dnech se však největší hrozbou světového obchodu ocelí stávají aktivity Washingtonu. Clintonova administrativa po bouřlivých loňských diskusích ocelářských kruhů v lednu oznámila sedmibodový plán boje s rostoucím dovozem oceli. V jeho rámci mimo jiné přislíbila domácím ocelářům, že uzavře dohodu s Ruskem na omezení dodávek oceli, a Japonsku navrhla, aby dobrovolně snížilo svůj export oceli do USA. Nejnovějším krokem vlády možná budou - pokud vyslyší protesty svých ocelářů - ochranná opatření také proti České republice.
Za postojem USA vůči levnějším dovozům je jejich silná ekonomická pozice. USA jsou momentálně jedinou světovou ekonomikou, která se otáčí na- plno a její trh je pro země postižené krizí, tedy především asijské státy, Rusko a Brazílii, dobrým odbytištěm - a nejen levné oceli. Ovšem USA také produkují spoustu oceli - loni vystrnadily z prvního místa světového žebříčku Japonsko, když vyrobily 97,5 milionu tun, zatímco Japonci jen 93,5.
Přičtou-li se k vynikající domácí produkci i zvýšené dodávky, přicházející na trh Spojených států z Japonska, Ruska, Ukrajiny a dalších zemí, je nabíledni, že američtí oceláři protestují.
