Vládu s důvěrou nemáme a hned tak mít nebudeme, ale zato budeme mít zákon o všeobecném referendu. Ten by mohl pomoci, protože jako první se hned nabízí referendum s otázkou „Chcete, aby byl premiérem člověk neoprávněně čerpající dotace na kozy?“. A národ by se krásně rozdělil na milovníky koziček a ty, co jak slyší kůzle, jdou vyndat z mrazáku špenát.
Ale bez legrace. Na jednání ANO, Okamury, komunistů a Pirátů o referendu se spíše rýsuje možný obrys nějaké mocenské spolupráce protisystémových stran, které nyní drží státní moc pevně v rukou, a my, kterým se to nelíbí, s jejich ústavní většinou nic nenaděláme.
Máme se ale děsit, že nám zde vznikne systém referend, který rozvrátí zastupitelskou demokracii a nahradí parlament rozdáváním koblih na náměstí před lidovým hlasováním? Referendum znají v našem blízkém okolí třeba na Slovensku a v Maďarsku a jejich systém parlamentní demokracie to zatím vůbec nepoznamenalo, a to nejen proto, že referenda vesměs nebyla platná. A třeba ve Švýcarsku je umějí používat celkem dobře a demokracii to tam nijak nenarušuje.
Jasně že řízení státu pomocí lidového hlasování má svá rizika. Například před pětadvaceti lety při dělení Československa četní intelektuálové a politici, včetně současného prezidenta, požadovali referendum.
Přečtěte si také: Čtvrtstoletí od Tugendhatu a jiné bilance očima ekonoma
Co by se asi dělo, kdyby Češi rozdělení odmítli a Slováci odsouhlasili, což bylo více než pravděpodobné? Řešili bychom to podle bosenského scénáře? Zastupitelská demokracie je brzdou emocí a vytváří lepší předpoklady pro racionální rozhodování, což má v našich zeměpisných šířkách svůj význam.
Pokud se ale nyní spousta lidí obává, že se uzákoněním referenda otevírá cesta k budoucímu tragickému czexitu, tak to se dost mýlí. Jestli si něco vynutí hlasování o našem budoucím členství v EU, tak to nebude zákon o referendu, ale skutečnost, že náklady na členství převýší jeho přínosy. A nejde přitom jenom o ekonomiku. Ačkoli se to dnes zdá racionálnímu člověku prakticky nemožné, nemusí dosažení takové situace při zvoleném postupu evropské integrace nereflektujícím příčiny brexitu trvat příliš dlouho. A to zdaleka nejenom v Česku.
Čtěte další komentáře Pavla Párala: