Komentář
Komicky působí ODS při sněmovním projednávání novely zákona o České národní bance. Poté, co dostala přes prsty od mezinárodní komunity v případech, kdy se objevily celkem hrůzné návrhy na podřízení centrální banky Poslanecké sněmovně, našla alespoň dílčí zadostiučinění. Nový zákon by měl vymezit platy šéfů ČNB tak, aby guvernér nebral více než předseda vlády, viceguvernéři se musí přizpůsobit vicepremiérům a prostý člen bankovní rady dostane ministerský plat.
Vskutku dojemná péče o kapsu daňového poplatníka od poslanců, kteří se tak neradi zříkají prebend v podobě platů doplněných zcela nesmyslně nezdaněnými požitky či dalších netarifních výhod v podobě doživotní imunity.
Po pravdě nic proti tomu. Platy vedení ČNB jsou skutečně vysoké a měřítko navržené poslanci není až tak nelogické. Jenže vše má své jenže. Banka není státní úřad. Na její zaměstnance a jejich kvalifikaci jsou kladeny řádově vyšší nároky než na úředníky ministerstev, o ministrech a premiérovi nemluvě. Nejde nyní o nejvyšší představitele peněžního ústavu. Problém patrně vznikne v nižších patrech. Platy vysoce kvalifikovaných expertů v oboru měnové politiky se odvíjejí od platů jejich šéfů. Když dostane méně Tošovský, asi nebude žádný problém. Může se však stát, že se podstatně sníží kvalita týmu, který je odpovědný za hodnotu úspor obyvatel této země.
Po pravdě řečeno nejde o klíčový problém celého projednávání zákona. Regulace platů bezpochyby neovlivní nezávislost centrální banky. Ani zde se však ODS nevzdala a tlačí do hlasování požadavky zcela zásadní povahy. Patří mezi ně především záměr omezit pravomoci ČNB při krocích směřujících ke stabilizaci bankovního sektoru. Změny navrhované u předpisu zakazujícího bance obchodovat s jinými než veřejně obchodovanými papíry a omezení bankovních služeb pro podnikatelské subjekty do značné míry znemožní takové operace, při nichž byly v minulosti zachraňovány peníze střadatelů ve vytunelovaných bankách. I to je jistě ospravedlnitelné. Bylo by však třeba po A říci i B. Tedy dát odpovídající pravomoci k zásahům na udržení stability finančního sektoru někomu jinému, třeba ministerstvu financí.
Na stole jsou i záležitosti, které jsou obecně nepřijatelné pro mezinárodní finanční komunitu a patrně nezískají dostatečnou podporu. ODS nechce ustoupit od požadavku, aby ČNB přišla o suverenitu v rozhodování o kursovém režimu, za čímž je cítit strach z eura, k jehož rychlému zavedení se banka hlásí. Klausova strana navíc trvá na tom, že poslanci budou moci odmítnout zprávu o měnové politice a žádat její nápravu. Už asi nemáme jen profesora přes měnovou politiku, ale přinejmenším jeden poslanecký klub, který ví, o kolik má stoupnout M2 a klesnout úroky, aby jim všem bylo dobře.
