Vláda má obavy z nízké účasti v referendu
Referendum o vstupu do Evropské unie čeká Polsko ve dnech 7. a 8. června. Aby bylo závazné, musí odevzdat hlasy nejméně 50 procent oprávněných voličů. A právě tato podmínka vzbuzuje obavy. Ty ještě podpořily výsledky nedávného plebiscitu na Slovensku, kde se sice většina hlasujících vyslovila pro členství země v unii, účast ale jen těsně překročila požadovanou polovinu. Zkušenosti ukazují, že Poláci hlasují velmi neradi, účast ve volbách bývá tradičně velmi nízká.
Města versus vesnice.
Teoreticky by polští politici mohli sedět se založenýma rukama. Výsledky průzkumů veřejného mínění nepřetržitě po řadu měsíců ukazují, že Poláci se tentokrát k volebním urnám nejen chystají, ale dokonce chtějí přijít v již dlouho nevídaném množství. Dokládají to rovněž výsledky aktuální sondáže společnosti PBS, uvádějící, že hlasy v referendu hodlá zcela jistě odevzdat 59,1 procenta obyvatel země. Další nad účastí sice ještě přemýšlejí, ale spíše se chtějí zúčastnit. Téměř 87 z nich chce vstup své země do unie podpořit. Polští sociologové však upozorňují, že k podobným předpovědím je lépe přistupovat se značnou rezervou; ještě nikdy v polských demokratických volbách nehlasovalo tolik obyvatel, kolik předpovídaly průzkumy předvolebních preferencí. „Hlasovat rozhodně půjdeme,“ říkají zhruba třicetiletí obyvatelé Varšavy Grzegorz a Agnieszka. Žijí společně, peněz nemají nazbyt, o politiku se nezajímají a voleb se zásadně neúčastní. „Politikům nevěřím, hrabou jen pro sebe,“ zdůvodňuje to Grzegorz. Referendum však považuje za něco zcela jiného. „Máme poprvé šanci rozhodnout sami o svém osudu, myslím, že členství v unii je dobrá volba,“ dodává Agnieszka. Zcela jiné jsou ale reakce starších lidí a rovněž mimo hlavní centra. Nejvíce se evropské integrace obávají obyvatelé polského venkova. Jejich nedůvěru k nadcházejícím změnám ještě zvyšují radikální politická uskupení, často napojená na zemědělské odborové organizace, a rovněž mezi obyvateli polského venkova mimořádně populární katolická rozhlasová stanice Radio Maryja. Ta vstupu do unie vůbec nepřeje, přestože hlava katolické církve, papež Jan Pavel II., členství Polska opakovaně a jednoznačně podpořil.
Vlastenecká povinnost.
„Nyní je již skutečně vše v rukou obyvatel Polska,“ komentoval osud mnohaletého polského úsilí o členství v unii před nedávnem polský premiér Leszek Miller, když zahajoval oficiální vládní kampaň na podporu vstupu země do společenství. Sám prý pevně věří ve vítězství plánů na evropskou integraci. Občany tak nabádá především k účasti v referendu. „Nechci vám radit, jak máte hlasovat. Ale přijďte odevzdat hlas,“ připojil se k šéfovi levicové polské vlády unijní komisař Günter Verheugen. Zašel přitom ještě dál: soudí, že pro Poláky je hlasování v referendu nejen demokratickým právem, ale především vlasteneckou povinností. Obavy před příliš nízkou účastí jsou znát rovněž z výpovědí odpůrců polského členství v unii, když své příznivce k účasti v referendu vyzývají i reprezentanti krajně pravicové Ligy polských rodin a nacionalistické Sebeobrany, tedy uskupení, která evropskou integraci spojují se ztrátou národní identity a s rozprodejem země „cizákům“.
Pojistka.
Jsou ale v Polsku, které dokázalo ve srovnání s dalšími kandidátskými zeměmi vyjednat nejlepší podmínky budoucího členství, obavy z nízké účasti opodstatněné? Polští sociologové se shodují, že rozhodně. Jak upozornil Marcin Palade ze Střediska pro volební výzkumy (OBW), nezájem o účast v referendu je možné pozorovat především mezi obyvateli polského venkova. Tedy paradoxně v té skupině, která má v případě vstupu země do unie zajištěný okamžitý přístup k bruselským dotacím. „Vstup do unie venkov vnímá jako projekt politických elit, k nimž cítí nedůvěru,“ zdůvodňuje Palade. Upozorňuje, že dosažení požadované padesátiprocentní hranice účasti v referendu bude v této souvislosti vyžadovat mimořádnou aktivitu obyvatel středních a větších měst. „To přitom není reálné,“ říká Palade.
Polská vláda proto přichystala pojistku. Ústavní soud v úterý (27. května) podpořil zákon, který povoluje obou komorám parlamentu ratifikovat vstup do unie, pokud by referendum nebylo platné vinou nízké účasti voličů. O dalším osudu země by tak hlasovali poslanci a senátoři, ke vstupu by stačilo jejich třetinové „ano“.
„Bylo by ale vhodné, aby tak historicky závažné rozhodnutí učinili sami Poláci,“ konstatoval vysoký představitel nejsilnější vládní strany, Svazu demokratické levice, Marek Dyduch.
Na polském venkově v současnosti žije na 38 procent obyvatel téměř čtyřicetimilionové země. Značná část je přímo závislá na zemědělské produkci, která se na tvorbě hrubého domácího produktu podílí pouze zhruba třemi procenty. Zbytek je většinou dlouhodobě bez práce. Život na venkově je velmi skromný, často daleko pod hranicí bídy. O obnově výrobních prostředků nebo dobrém vzdělání pro děti si statistický polský rolník může nechat jen zdát. Právě pro ně se ale do poslední chvíle polští vyjednávači s bruselskými úředníky bili o přímé zemědělské dotace a podporu z fondů na rozvoj venkova. „Rolníci čekali na konkrétní informace, jak se jejich život po vstupu do unie změní,“ přiznala polská ministryně pro evropskou integraci Danuta Hübner.
Nepočítat se zázrakem.
Většina Poláků bez rozdílu místa bydliště se vstupem své země do unie spojuje především naději na změny k lepšímu. Rychlé změny. Polský Businessman magazine v posledním čísle shodně s prognózami předních polských ekonomů předpověděl, že Polsko v roce 2013 jako člen unie bude zcela jistě bohatším státem, než pokud by zůstalo mimo sjednocenou Evropu. Jak ale upozorňují analytici, očekávání na bruselskou manu se může pro Varšavu stát prokletím. Stejným, jakým bylo pro bývalou Německou demokratickou republiku astronomických 900 miliard eur, které během dvanácti let od sjednocení obdržela ze spolkového rozpočtu. Omezení vlastní iniciativy pouze na očekávání pomoci může napáchat daleko vetší škody než čtyři desetiletí komunistické vlády, varoval týdeník Wprost. Že nemusí jít pouze o předčasný pesimismus, dokládají výsledky březnové sondy společnosti CBOS. Uvádějí, že Poláci očekávají radikální zlepšení svých životních podmínek buď bezprostředně po vstupu země do unie, nebo jen krátce poté. Příslovečné mávnutí kouzelného proutku, které by ze dne na den změnilo Polsko ve kvetoucí zahradu, by měl zařídit Brusel, respektive unijní fondy. „Mám pocit, že počítáte se zázrakem,“ zchladil ale v týdeníku Wprost polská očekávání John Bradley, poradce Evropské komise pro otázky strukturálních fondů a střední Evropy. Říká, že země má na začátku svého členství šanci využít nanejvýš 40 procent z dostupné pomoci. „Aby bylo možné přijmout více, je třeba disponovat efektivním hospodářským systémem, který Polsko nemá,“ dodal. Polský prezident Aleksander Kwaśniewski ale ujistil, že Varšava bude usilovat o využití veškeré pomoci, kterou z Bruselu může získat.
Bolestné dopady.
Polská levicová vláda premiéra Leszka Millera přes kritiku špatné připravenosti země na přijímání finanční podpory z Bruselu neskrývá plány počítající s tím, že by unijní fondy měly být jedním z impulsů, které v nejbližších letech mají polskou ekonomiku vytáhnout ze současného stavu lenivé ospalosti. S evropskými dotacemi Polsko počítá mimo jiné v oblasti infrastrukturních projektů a ekologických investic. Unijní peníze mají hrát významnou roli rovněž při obnově polského venkova. Jak vyplývá z argumentace v rámci kampaně před unijním referendem, sami Poláci by s evropskou pomocí rádi dosáhli podobných výsledků jako Irsko nebo Španělsko. Země se ale i po třinácti letech transformace své ekonomiky potýká s příliš silnou rolí státu v hospodářství při umělém udržování při životě státních molochů, s neefektivním zemědělským sektorem a daňovým systémem, který tlumí hospodářské aktivity. „Změny budou muset být radikální a neobejdou se bez bolestných dopadů. K jejich provedení bude ale třeba politická odvaha,“ konstatovali experti polského Centra Adama Smithe.
