Komáři jsou otravní, nepříjemní a všude vlezou. Neplatí to jen pro samičky komára pisklavého, ale i pro komáří ryby. Podle krev sajících živočichů se totiž přezdívá i sladkovodní rybě gamusii komáří, která jakožto invazivní druh působí v australských vodách značný zmatek, jelikož decimuje místní živočichy. Proto se vědci rozhodli dát těmto rybám za vyučenou a vyděsit je přístrojem s podobou jejich přirozeného nepřítele.
Komáří rybu jen tak něco nerozhází. Klidně bude žít ve špinavé vodě a pochutná si na čemkoli. Larvy, jikry dalších ryb, odpadky… To všechno končí v jejím bezedném žaludku. Někdy dokonce tento hladový tvor potěru jiných ryb či pulcům žab ukousne ocas a pak je nechá pomalu umírat.
Austrálie se s invazivními druhy potýká dlouhodobě - ať už je řeč o králicích, potkanech nebo právě rybách. Vědci se posledních několik desítek let snaží přijít na to, jak jejich populaci udržet pod kontrolou, aniž by zničili celý okolní ekosystém. Teprve nyní ale přišli s nápadem, který by měl tyto vodní obratlovce bezbolestně, a přitom účinně, odhánět – řešením je zastrašovací robot ve tvaru jiné ryby, konkrétně okouna velkoústého.
„Je to jejich nejhorší noční můra,“ vylíčil webu New York Times behaviorální ekolog Giovanni Polverino ze Západoaustralské univerzity. Vedl studii, kterou v prosinci publikoval v iScience. Její závěr je vlastně úplně jednoduchý. Výzkumníci sestavili robota, kterého by laik od pohledu nejspíš zařadil do kategorie bazénových dětských hraček - neobyčejně věrně totiž imituje rybu.
Robot je naprogramován tak, aby se choval stejně jako nenasytný živočich při lovu. Pokud pod vodou detekuje gamusii komáří, zaútočí na ni, aby ji odehnal od kořisti, na kterou si ryba právě dělá zálusk.
Náplast na problém s komáry
Tato zdánlivě banální strategie funguje. Nejen že se ryby robota bojí, ale vyvolává v nich dokonce tak intenzivní dlouhodobý stres, že se přestávají rozmnožovat. Podle studie jde o důkaz, že technologie má dlouhodobý vliv na životaschopnost druhu. „Nemusíme je zabíjet,“ říká doktor Polverino. „Místo toho v nich můžeme vyvolat strach, který je pomalu požírá,“ dodal.
Gamusie komáří pochází původem ze Severní Ameriky, kde je známá svým apetitem při chytání larev tohoto hmyzu. Paradoxem je, že ve dvacátých letech minulého století se ryba schválně vysazovala všude možně na světě, aby se místní zbavili bodavých komárů a s nimi i zákeřné malárie.
A ze začátku se to dařilo – v ruském lázeňském městě Soči, kde kvůli vlhkému podnebí lidé trpěli nálety obrovských hejn bodavého hmyzu, dokonce postavili rybě pomník. Zpětně je ale dle studie Grahama H. Pyka vliv importovaných ryb na životní prostředí přinejmenším sporný.
V mnoha zemích si jejich zavlečením na sebe lidé upletli bič. Agresivní živočich se totiž bez přítomnosti svých přirozených predátorů začal nekontrolovatelně množit, jak uvedla Charlotte Hu pro Popular Science. Mezinárodní svaz ochrany přírody před 22 lety zařadil komáří rybu mezi nejhorší invazivní druhy světa. V Austrálii, kde byla studie uskutečněna, se gamusie živí několika ohroženými druhy vodních živočichů, včetně duhounka aramackého a hlaváče pustinného, kteří patří k nejvzácnějším rybám celého kontinentu.
„Daří se jim, protože sežerou prakticky cokoliv, co se pohne. S takovým přístupem nikdy nemají nedostatek potravy,“ vysvětluje biolog Francesco Santi, který působí v italské Vincenze. Na studii se nepodílel, ale vydal vlastní, v níž se zabýval trávicí soustavou komáří ryby. „Nemám ponětí o žádném místě, kde bychom se jich dokázali zbavit,“ dodal.
Hrůzou bez sebe
Nyní se ukáže, jak se při plnění této mise povede umělému okounovi s Polverinovy dílny. Robotické zvíře se ve vodě orientuje pomocí kamer. Jeho senzory jsou dokonce tak citlivé, že od sebe bezpečně rozpozná gamusie a pulce rosnice Mooreovy, jež tento dravec loví.
Komářím rybám se robot jeví asi jako terminátor lidem. Během testů ho vědci vypustili do akvária spolu se šesti divokými gamusiemi a šesti pulci. Kdykoli se rybka přiblížila k pulci, robot zpozorněl a vyrazil proti ní, jako kdyby ji chtěl ulovit. Výzkumníci takto experimentovali se dvanácti oddělenými skupinami po dobu pěti týdnů.
Zjistili, že vystresované ryby postupně začaly věnovat veškerou sílu vyhýbání se robotovi, takže na rozmnožování ani nepomyslely. Samci měli podle Smithsonian Magazine málo spermií a samičky produkovaly lehčí vajíčka. Predátoři také zhubli, a především samci se přizpůsobili životu na útěku a jejich ocasy zesílily, aby mohli plavat rychleji. „Nebyly jen vystrašené, ale také onemocněly,“ dodává doktor Polverino.
Ryby se držely v hejnu ve středu nádrže, odmítaly plavat do neznáma o samotě a pohybovaly se rychle a trhaně, při plavání často měnily směr. Často také zůstávaly přimrazené na místě v očekávání nebezpečí, více jedly a vykazovaly známky úzkosti i po vyjmutí robota z akvária. Veškerá jejich aktivita se soustředila jen na základní přežití.
Ale co pulci? Ti mají naštěstí velmi špatný zrak, takže si robota téměř nemohli všimnout. „Čekali jsme, že robot na ně bude mít stejný přirozený efekt jako na ryby,“ uvedl Polverino pro Echo. To se ale nestalo. Zatímco gamusie si s drobnou nadsázkou strachy okusovaly ploutve, pulci byli šťastní, že se nemusí obávat predátorů, a čile zkoumali okolí.
Odhalit slabiny
Při experimentu se Polverino inspiroval dřívějšími pokusy o napodobení zvířat roboty. V Británii výzkumníci používali umělého sokola k fiktivním útokům na městské holuby, během nichž studovali jejich reakce. V Německu zase včelí robot lákal skutečné opylovače ke konkrétním rostlinám předváděním příslušného tanečku. Nejdál však došli vědci z Kalifornie, když proměnili vycpanou samici tetřeva v robotickou nafukovací pannu, na níž pozorovali pářící návyky ohrožených druhů ptáků.
Okouna-robota chtějí každopádně vědci před vypuštěním do přírody ještě mnohokrát vylepšit. Mořský biolog Peter Klimley, který se na studii nepodílel, protože z Kalifornské univerzity nedávno odešel do důchodu, přesto proveditelnost jeho nasazení do divočiny zpochybňuje. Kdyby se poškodil, může znečišťovat vodu nebo ohrozit i jiné druhy zvířat. „Naše studie zatím není řešením problému, ale pouhým důkazem principu,“ brání se doktor Polverino a doplňuje, že v rámci dalších projektů hodlá roboty testovat ve velkých venkovních plochách, sladkovodních nádržích a na podobných místech.
I tak se ale podle něj jedná o daleko lepší scénář, než kdyby byli do vody vypuštěni skuteční okouni – stejným způsobem totiž vznikl problém s gamusiemi. Boj proti všem invazivním tvorům dohromady stál australskou ekonomiku v posledních 60 letech 389,6 miliard dolarů (šest bilionů korun).
Dodal rovněž, že na robota se kromě jiného musíme dívat také jako na nástroj k odhalení slabin tohoto invazivního predátora. I takové znalosti se vědcům v jejich snažení budou náramně hodit. „Teď víme, co je dělá zranitelnými, a to nám pomůže zlepšit nad nimi kontrolu a vyvinout účinnější typy boje proti invazivním druhům,“ vysvětlil webu New Scientist s tím, že strach, jak shrnul své poznatky, má obrovský efekt na celou populaci.
