EUROGLOSA V Evropském parlamentu se předlouho vede debata, zda by sbor neměl mít místo dvou okázalých sídel jen jedno, to v Bruselu, kde sídlí další instituce Evropské unie. Většina aktérů se shodne, že zrušením štrasburského svatostánku by se šetřil rozpočet. Francie ale o prestiž v podobě sídla přijít nechce. A vzhledem k tomu, že ke změně je nezbytná jednomyslnost všech zemí, je zřejmé, že se na tom jen tak nic měnit nebude.
Ač pro konec „Štrasburku“ hovoří všechny logické argumenty, přesto můžeme být svým způsobem rádi, že pyšná Paříž zatím tlakům nepodlehla. Jinak by totiž parlament nemusel zasedat vůbec. V hlavním sále v Bruselu, v němž se odehrávají plenární zasedání, se před časem našly pukliny ve stropní konstrukci. Sál je uzavřen, opravuje se a zrušeno muselo být jedno loňské a čtyři plenární zasedání plánovaná na letošek.
Jedno mělo proběhnout minulý týden.
Opravy potrvají do konce roku, pak už by europoslanci mohli napochodovat zpět do lavic a začít se v nich hádat jako dříve. Do té doby snad štrasburské sídlo vydrží. Na první pohled by mělo, přece jen je relativně zánovní, třebaže se v něm před pár lety zřítila část stropu vážící stovky kil. Nikomu se nic nestalo, ovšem spíš jen zázrakem.
Rušení zasedání v Bruselu, kde jinak normálně fungují výbory i kanceláře poslanců, je nepříjemné, ale nikoli nepřekonatelné. Na rozdíl od štrasburských čtyřdenních zasedání jsou bruselská o půlku kratší a do roka jsou jen čtyři oproti dvanácti ve Francii. Navíc někdo by při pohledu na to, co vše nakonec z Evropského parlamentu přichází, možná řekl, že čím déle bez práce zůstanou, tím lépe.
O autorovi| TOMÁ PIRKL, spolupracovník redakce, Brusel
