Europoslanci oškubali návrh Evropské komise
Na první pohled se nic změnit nemůže. Volný pohyb služeb v Evropské unii formálně funguje už dávno. Když Evropský parlament před několika dny schválil v prvním čtení návrh nové směrnice o službách, projevil ochotu přijmout další zákon, který potvrzuje existenci jednotného vnitřního trhu. Jistě, členské státy vytvářejí živnostníkům a podnikatelům z ostatních zemí EU bariéry, které jsou v rozporu s duchem či přímo literou v minulosti schválené legislativy. Je ale vůbec možné tomu čelit tím, že se připraví další direktiva?
Odpověď přinese čas. Bude záležet i na tom, v jakém znění nakonec poslanci (Evropský parlament) a zástupci členských států (Rada EU) směrnici přijmou. Ambice návrhu, který prošel ve štrasburském poslaneckém sboru, spočívají ve stanovení jasnějších pravidel pro hostitelské země a ve zjednodušení byrokratických procedur. Stát, který by pokračoval ve stavění hrází pro podnikatele a živnostníky, bude muset počítat s rizikem, že ho někdo obviní z porušování nové - a jasněji formulované - směrnice. Jeho šance uspět v soudních sporech s poškozenými poskytovateli služeb se sníží. Je pravděpodobné, že přinejmenším část bariér proto raději odstraní. Belgie se možná vzdá své praxe, podle níž od zahraničního podnikatele vyžaduje, aby používal auto s tamní poznávací značkou. Snad odpadne vyplňování různých formulářů ohledně pojištění, vedení bankovních účtů či kvality poskytovaných služeb. Právě na takové bariéry před časem poukázala Evropská komise ve své studii.
Ráj právníků.
Zástupci firem a živnostníci budou mít také zajištěno, že v zemích, kde chtějí poskytovat služby, nebudou muset běhat po různých úřadech. Vše by se mělo vyřídit na „jednotném kontaktním místě“. A to elektronicky.
Podnikatelé se dosud museli často domáhat svých práv u evropských soudů. Takovéto řešení však volí vždy jen malá část poskytovatelů služeb. Ostatní to raději vzdají. Zvláště malé a střední podniky si mnohdy nemohou vedení soudních sporů dovolit. Nová směrnice by jim proto měla vše ulehčit.
Potíž je v tom, že ani nynější návrh nemusí být vždy jednoznačný. Už před prvním čtením se v europarlamentu objevilo více než půldruhé tisícovky pozměňovacích návrhů. „Vylepšování“ směrnice bude pokračovat i na půdě Rady EU, pak se bude znovu hlasovat v parlamentu. Právníci zřejmě budou mít i nadále dost práce při vykládání kompromisních pasáží směrnice, bude-li nakonec opravdu přijata.
Bolkesteinova revoluce.
Původní záměr Evropské komise byl ovšem mnohem ambicióznější. Úředníci, kteří byli podřízeni bývalému nizozemskému komisaři Fritsi Bolkesteinovi, přišli s revolučním návrhem. Ten spočíval v pravidlu „země původu“, které nakonec zástupci dvou největších klubů v Evropském parlamentu, tedy lidovců a socialistů, odstranili. Princip „země původu“ spočíval v tom, že podnikatel by se řídil pravidly a normami země, ze které pochází, i když poskytuje služby za jejími hranicemi. Ani toto pravidlo nemělo platit stoprocentně. Od počátku bylo kupříkladu jasné, že poskytovatel služeb bude muset respektovat pravidla pro zaměstnávání pracovníků v hostitelské zemi. Nikdo nemohl počítat s tím, že bude dávat zaměstnancům plat pod úrovní minimální mzdy v tom či onom státě. Ve schváleném pozměňovacím návrhu europoslanců se však uvádí, že hostitelský stát navíc bude mít nadále právo „požadovat splnění takových podmínek, které jsou nezbytné z důvodu veřejného zájmu, veřejné bezpečnosti, ochrany zdraví nebo životního prostředí.“ Šance, že původní návrh Evropské komise projde v nepozměněné podobě, však nikdy nebyly z politického hlediska reálné. Odpůrci volnějšího pohybu služeb začali démonizovat Bolkesteina a někteří ho dokonce označili za Frankensteina. Bolkesteinova směrnice a strach z polských instalatérů či stavařů přispěly k odmítnutí evropské ústavní smlouvy v referendu ve Francii. Odboráři varovali před sociálním dumpingem a sjeli se z celé Evropy do Štrasburku ještě dva dny předtím, než o směrnici hlasoval parlament. I když už bylo jasné, že europoslanci direktivu pěkně okleští, v ulicích francouzského města se stále protestovalo proti „necitnému“ Bolkesteinovi. Mezi demonstranty zavítal přední francouzský politik Laurent Fabius, který loni vedl tábor socialistických odpůrců evropské ústavy. Europoslanec a bývalý český odborářský boss Richard Falbr pak po štrasburském hlasování zdůrazňoval, že odboráři mohou být s výsledným kompromisem spokojeni. Bolkesteinova „liberální revoluce“ byla poražena.
Pod tlakem ulice.
Diskuse o direktivě však byla plná mýtů. Výstižně na to upozornila česká lidovecká europoslankyně Zuzana Roithová. Odpůrci původního návrhu podle ní totiž vnutili odborářům falešné představy. „Není totiž vůbec pravda, že směrnice zasahuje do pracovního práva, stejně tak nemění pravidla pro vysílání pracovníků a ani nesnižuje jejich ochranu,“ uvedla Roithová. Poslankyně připomněla, že odboráři bojují proti ztrátě pracovních příležitostí, ačkoli směrnice (pokud by zůstala v dřívějším znění) měla odstranit diskriminaci a přispět k vytvoření nových 600 tisíc pracovních míst ve službách.
Také díky „tlaku ulice“ dosáhli Bolkesteinovi odpůrci toho, že dále omezili okruh služeb, na něž se směrnice vztahuje. Nad rámec původního návrhu Evropské komise byly vyloučeny také služby sociální, audiovizuální, přístavní, některé právní, bezpečnostní a také agentury, jež zprostředkovávají dočasnou práci. Vypadly kupříkladu také loterie či zdravotní služby, byť Zuzana Roithová si mohla oddechnout, že v návrhu směrnice zůstalo soukromé zdravotnictví. Zdůvodnění pro vyřazení toho či onoho druhu služeb byla různá: Někdy převládl názor, že určitá oblast je z hlediska veřejného zájmu příliš citlivá na to, aby podléhala neomezenému působení tržních sil, jindy hrála rozhodující roli skutečnost, že konkrétním druhem služeb se již zabývá jiná směrnice.
S odvoláním na existenci zvláštní direktivy o vysílání pracovníků pak ze znění směrnice o službách, jež schválil parlament, zmizely i klíčové články týkající se právě této problematiky.
Jezděte vlevo.
Jestliže začátky direktivy jsou spojeny se jménem Fritse Bolkesteina, v nynější fázi projednávání zářila europoslankyně Evelyne Gebhardtová za německé sociální demokraty (SPD). Právě ona vystupovala v roli zpravodajky a právě její návrhy se staly hlavní alternativou k Bolkesteinově pojetí. Gebhardtová si vysloužila pověst ženy, která buď otočila původní návrh vzhůru nohama, nebo ho naopak z této polohy obrátila nohama na zem. Výběr správné varianty záleží na ideologických postojích pozorovatele.
Za vzrušenou iracionální debatou o údajném sociálním dumpingu se nicméně skrývala také smysluplná diskuse o principech, jimiž by se měla Evropská unie řídit. Socialisté v čele s Gebhardtovou tvrdili, že není možné vytvářet konkurenci národních systémů. Konkurovat si mohou podnikatelé, ale ne státy v boji o jejich přízeň. Socialistka to nedávno demonstrovala na konkrétním příkladu: Všichni Evropané by měli mít právo řídit auto ve Velké Británii, pokud v kterékoliv zemi EU získali řidičský průkaz. Neznamená to ale, že by v Británii měli jezdit po pravé straně vozovky. Socialisté pak prosazují spíše evropskou harmonizaci pravidel, zatímco jejich názoroví odpůrci hledají různé způsoby, jak protlačit liberalizaci. Třeba i díky principu „země původu“…
Byl to ten správný princip? Bolkestein pravděpodobně vycházel z přesvědčení, že dnešní Evropě pomůže větší pružnost, nikoliv další sociální ochrana. A z tohoto hlediska už vlastně nejde o ideologický spor, nýbrž o správné posouzení evropských potřeb.
