Pupulační bomba není třaskavá kvůli počtu obyvatel....
(dokoncení podtitulku)
…nýbrž pro jejich socioekonomické rozvrstvení
(text)
Miliardy nových obyvatel, vysychající zdroje pitné vody a nedostatek potravinových zdrojů. Pozoruhodně fatální planetární vize. Demografové se jich báli několik desetiletí a hle, prý se nenaplní. Ani tak se však lidstvo změnám nevyhne a jejich dopad – zvlášť žijete-li v Evropě nebo v Severní Americe – nebude dvakrát příjemný.
V americkém magazínu Foreign Affairs to konstatoval Jack Goldstone z George Mason School of Public Policy. Změny, k nimž během čtyř desítek let dojde, je možné shrnout do čtyř bodů:
- Rozvinuté země přijdou o velkou část své populace, což vychýlí ekonomické kyvadlo ve prospěch rozvojových států.
- V bohatých zemích podstatně ubude lidí v produktivním věku. Ti, kteří zůstanou, budou navíc starší. To v těchto státech omezí ekonomický růst a zároveň vyvolá zvýšenou poptávku po imigrantech, kteří volné pracovní pozice zaplní.
- Počet lidí vzroste v nejchudších zemích s převážně mladou populací, kde se vyznává islám a kde nefunguje zdravotnictví, vzdělávání a pracovní příležitosti dostupné v západním světě.
- Poprvé v historii bude žít více lidí ve městech než na venkově.
Co s touto vizí svedou politici ze zemí, jejichž globální dominance byla až donedávna neoddiskutovatelná?
Západ na ústupu Rozeberme si jednotlivé změny postupně. Podíl Evropy na světové populaci se v historii výrazně měnil. Zatímco na začátku 18. století žilo na evropském kontinentu včetně Ruska dvacet procent všech obyvatel planety, před první světovou válkou se tento počet více než zečtyřnásobil. V Evropě žilo více lidí než v Číně, což je dnes už poměrně těžko představitelné. Starý kontinent však záhy začal náskok ztrácet, jakmile začaly být zdravotní péče a hygienická opatření dostupné i v chudších částech světa. To v Asii, Latinské Americe nebo Africe umožnilo lidem žít déle. Zároveň si tyto země zachovaly vyšší porodnost než bohaté státy. Výsledkem je skutečnost, že v roce 2003 tvořili obyvatelé Evropy, USA a Kanady pouze 17 procent globální populace. Za čtyřicet let to má být pouze 12 procent, což jsou ještě značně optimistické odhady. S menším počtem lidí v bohatých zemích se bude neoddělitelně pojit i ekonomické oslabení. Zatímco v roce 1950 vyprodukovala Evropa spolu se severoamerickým kontinentem 68 procent globálního HDP, před sedmi lety to už bylo méně než 50 procent a trend se nezmění. V roce 2050 by měl být podíl jen třicetiprocentní, což je méně než v roce 1820. Ekonomický motor se přesune do Brazílie, Číny, Indie, Indonésie, Mexika nebo Turecka.
Kam se poděli pracující? Mezi bohaté regiony nepatří pouze Evropa a Severní Amerika, ale například také Japonsko nebo Jižní Korea. Všechny tyto regiony brzy pocítí neúnosně vysoký podíl obyvatel v penzijním věku. Pokud jde o Evropu, za čtyřicet let by měla přijít o zhruba čtvrtinu populace v produktivním věku, což představuje 120 milionů lidí. Počet šedesátníků a starších vzroste o téměř padesát procent. To by vedlo k ekonomické anémii samo o sobě, podle Goldstona se však přidají i další faktory. Pravděpodobně skončila doba zvýšené produktivity kvůli kvalitnímu a rozšířenému vzdělání. Ani počet žen, které se v západním světě zapojily do pracovního procesu, asi dál neporoste. Stejně tak se oslabí technologické výhody. Rovnice pokračuje: méně obyvatel rovná se méně spotřebitelů a domácností, neboli opět slabší ekonomický růst. Zato nároky se zvýší – třeba na zdravotní péči, kterou bude potřebovat více lidí a po delší dobu. V mnoha zemích nastanou i obtíže v personálním obsazení armády.
Více muslimů Stárnoucí bašty bývalé prosperity nahradí miliardy mladých lidí v Africe, Latinské Americe, na Středním východě a v jihovýchodní Asii. Opět stručná statistika: experti očekávají, že na růstu světové populace se ze 70 procent bude podílet jen čtyřiadvacet zemí na světě. A všechny dnes Světová banka řadí do kategorie nízkopříjmových nebo středněpříjmových států. Mnohé budou řešit přesně opačný problém než rozvinuté země, totiž najít pro armády obyvatel vůbec nějaké zaměstnání. Americký profesor proto předpovídá, že oba jevy povedou ke zvýšené migraci z chudých zemí do bohatých. „Mladí imigranti z okolních regionů s vysokou nezaměstnaností, jako jsou střední Amerika, severní Afrika a jihovýchodní Asie, budou přitahováni do základních a manuálních povolání, která podporují pokročilé ekonomiky: správci budov, zdravotnický personál, řidiči autobusů, instalatéři, členové ostrahy, pracovníci na farmách a podobně,“ domnívá se Goldstone. Nynější míra imigrace je prý jen odvarem proti tomu, co na nás číhá v budoucnu. A ještě jeden podstatný aspekt – chudé země, které se řítí do populační exploze, jsou většinou muslimské. Jen pro ilustraci: v roce 1950 měly Bangladéš, Egypt, Indonésie, Nigérie, Pákistán a Turecko dohromady 242 milionů obyvatel. Loni už šlo o 886 milionů. Proto je důležité, aby se vztahy, které s islámskými zeměmi udržuje Západ, zlepšily. Sám americký profesor připouští, že to nebude nic jednoduchého.
Teroristické líhně Posledním faktorem je urbanizace. Už letos bude pravděpodobně více světové populace žít ve městech než na venkově. Ještě před šedesáti lety to o sobě mohlo prohlásit jen třicet procent lidí na světě, v roce 2050 to má být podle odhadů OSN už sedmdesát procent. A opět se dá čekat, že urbanizace se bude týkat hlavně chudších a muslimských zemí. Ostatně většina nynějších megapolí, jako třeba Bombaj, Mexiko City, Káhira, Manila nebo Jakarta, vznikla v nízkopříjmových státech. To se může ukázat jako destabilizační prvek, protože příjem na hlavu v nově urbanizovaných zemích bude nižší, než když stejným procesem prošly rozvinuté regiony před několika desítkami let. Značně roste pravděpodobnost, že bude docházet k sociálním nepokojům a nevytvoří se demokratická struktura, jakou známe ze západních zemí. A čím větší míra urbanizace, tím spíše si chudé megapole protrpí „dickensovskou“ chudobu a anarchistické násilí. Jinak řečeno, velké části světa si v nedaleké budoucnosti dost možná projdou tím, co potkalo Evropu v 19. století, včetně revolucí. Obrovské chudinské čtvrti v nově urbanizovaných oblastech asi také budou bezednou studnicí teroristických rekrutů.
Nový světový pořádek
Řešení? Nynější „populační bomba“ není brizantní proto, že počet lidí na Zemi vzroste, ale spíše kvůli změnám v jejich věkové struktuře a rozložení po světě. Předně by se měl „narýsovat“ nový světový pořádek, jinak si experti se změnami neporadí. Starý řád zakořeněný ve studené válce, dělil země na „první svět“ s industrializovanými demokraciemi, „druhý svět“ s komunistickými státy a konečně „třetí svět“, do něhož patřily rozvojové země. Po skončení studené války se odborníci přikláněli k dvěma možnostem – buď zůstanou USA jedinou supervelmocí, nebo svět opanuje více hráčů najednou – vedle USA by hlavní roli hrála i Evropa a Čína. To je však podle Goldstona špatně. Třístupňové dělení by ponechal, ale obdařil by je jinými znaky: do první skupiny by zařadil stárnoucí rozvinuté země z Evropy, Severní Ameriky a části Asie. Do druhé kategorie náleží rychle rostoucí země se „zdravým“ mixem mladé a stárnoucí populace, jako třeba Brazílie nebo Irán. Třetí skupina by obsahovala výrazně mladé, většinou muslimské a potenciálně nebezpečné země. Západ si volně řečeno může zachránit krk tím, že se bude spojovat se zeměmi „druhé kategorie“ a společně budou působit na třetí skupinu. Právě „second world countries“ se prý stanou klíčem ke světovému pořádku. Důležité bude například přijmout Turecko do EU. „Nevpuštění Turecka do unie by mohlo vést k nepřátelství nejen ze strany Turků, kterých má být v roce 2050 sto milionů, ale i ze strany světové muslimské populace,“ myslí si Goldstone. V neposlední řadě se bude muset adaptovat i Severoatlantická aliance – třeba tak, že zváží členství Brazílie nebo Maroka.
Že je to nemyslitelné? Západ si bude muset nejspíše zvyknout.
