Češí ministři by si měli uvědomit důsledky schváleného dokumentu
Ministři vlády Mirka Topolánka by si možná měli znovu přečíst dokument, který kabinet schválil na konci srpna. Jde o strategii přistoupení Česka k eurozóně. Jeho hlavním poselstvím totiž v tuto chvíli paradoxně není samotné zavedení eura, ale potřeba dalších rozpočtových a hospodářských reforem. Závazky, které ministři potvrdili, jdou přitom dále než třeba vládní prohlášení nebo reformní batoh. Zdá se, že si to v Česku zatím mnozí neuvědomují.
„Disciplínu potřebujeme zejména kvůli vlastní měně,“ říká člen Bankovní rady České národní banky Vladimír Tomšík. Reformy jsou podle něho potřebné nejen kvůli přijetí eura, ale i samy o sobě, neboť jsou podmínkou dalšího zdravého rozvoje českého hospodářství. Vláda se kupříkladu zavázala, že bude každý rok snižovat deficit veřejných financí minimálně o půl procenta hrubého domácího produktu. To znamená, že v roce 2012 by měl být tento schodek na úrovni pouhého jednoho procenta HDP. Jde přitom o takzvaný strukturální deficit, očištěný od vlivů hospodářského růstu. Při současném výkonu české ekonomiky by to znamenalo, že schodek by měl být ještě nižší. Podle Tomšíka někde v rozmezí maximálně půl až jednoho procenta HDP.
Vládní prohlášení a také plány ministerstva financí zatím počítají s tím, že se schodek bude snižovat pomaleji - na úroveň 2,6 procenta v roce 2009 a 2,3 procenta v roce 2010.
Chce to jinou debatu.
Česká média zatím informovala o tom, že podle nové verze eurostrategie není stanoveno žádné datum pro zavedení eura. Návrh ministra financí Miroslava Kalouska na vstup Česka do eurozóny v roce 2012 byl stažen. „Je velká škoda, že se celá diskuse o české eurostrategii zužuje na pouhé stanovení termínu,“ uvádí Tomšík. Diskuse by se totiž primárně měla týkat připravenosti české ekonomiky realizovat výhody spojené s přijetím eura a minimalizování rizik fungování české ekonomiky v eurozóně.
„Až uvidíme, že toto je splněno, pak by teprve měla začít debata o termínu vstupu Česka do eurozóny,“ dodává Tomšík. Ne všichni s tímto názorem souhlasí. Bývalý koordinátor zavedení eura Petr Očko se například domnívá, že stanovení kredibilního data zavedení eura zároveň znamená jasné přihlášení k pokračování reforem veřejných financí (více na straně 92). Podobnou strategii hájil v Polsku bývalý guvernér tamní centrální banky Leszek Balcerowicz. Čeští centrální bankéři nicméně mají o tomto postupu pochybnosti. V názorech na potřebu reforem se odborníci shodují. Představitelé ČNB však chtějí vidět, že vláda ze svého reformního úsilí nesleví.
„ČNB dlouhodobě a konzistentně tvrdí, že rozhodnutí o termínu zavedení eura je politickou záležitostí. Nicméně doporučujeme vládě přistoupit k eurozóně až ve chvíli, kdy pro to budou vytvořeny ekonomické podmínky,“ zdůrazňuje Tomšík.
Odřené uši.
Mnohé nasvědčuje tomu, že současný slušný růst české ekonomiky bude přece jen povzbuzovat reformní úsilí vlády. Jenže právě v tom může být také skrytý možný zádrhel. Co když se ekonomice nebude dařit tak jako dosud? To nikdy není možné vyloučit. „Realizace výhod či potýkání s nevýhodami ze zavedení eura by měly být nezávislé na aktuálním stavu české ekonomiky,“ říká Vladimír Tomšík.
V eurostrategii se například uvádí, že český finanční sektor je z hlediska struktury již relativně sladěný s eurozónou. Podle schváleného dokumentu platí i to, že český bankovní sektor v současnosti vykazuje stabilitu a odolnost vůči vnějším šokům. Je tu ovšem jedno velké „ALE“: Tuto odolnost dosud neotestovalo období nepříznivého ekonomického vývoje.
Podobná argumentace podle Tomšíka platí i pro ekonomiku jako celek: „Doufám, že nikdo nechce vstoupit do eurozóny s odřenýma ušima. Tedy rychle, dokud máme vysoký hospodářský růst. A následně být překvapen tím, co se s českou ekonomikou bude dít ve chvíli, kdy růst poklesne, a my navíc nebudeme mít vlastní měnovou politiku.“ V takové situaci by se Česko pochopitelně už řídilo úrokovými sazbami Evropské centrální banky ve Frankfurtu.
Stále živé problémy.
Hlavním poselstvím eurostrategie se tedy z tohoto pohledu prozatím stává potřeba vytvoření podmínek pro stabilitu a kredibilitu vlastní měny. „Jde o to, aby koruna nebyla vystavena výrazným fluktuacím, či dokonce krizím,“ vysvětluje Tomšík. Hlavním rizikem v tomto směru podle něho není neúčast Česka v eurozóně, nýbrž zaostávání v reformách. Třeba příklad Švédska ukazuje, že je možné úspěšně fungovat i s vlastní měnou, přestože většina ostatních starých členských zemí EU už euro zavedla. A také ekonomický úspěch členských států eurozóny je podle Tomšíka v první řadě závislý na jejich vlastních, tedy domácích hospodářských politikách. Člen Bankovní rady ČNB, který má v centrální bance na starost právě otázky spojené se zaváděním eura, považuje za klíčové zejména změny na výdajové straně veřejných rozpočtů. Česko se musí připravit na postupné stárnutí obyvatelstva, reformovat důchodový systém a zdravotnictví a bránit nepřiměřenému růstu výdajů na financování sociálních dávek.
Tomšík dále poukazuje na skutečnost, že deficit veřejných financí zdaleka není jediným problémem, s nímž se dosud česká ekonomika potýká. Část z těchto potíží souvisí s celkově „nepružným trhem práce“. Tento pojem je českým analytikům dobře známý, ale málokdy se vysvětluje, v čem všem se tato nedostatečná flexibilita projevuje. Tomšík, který se odvolává na eurostrategii, nabízí konkrétnější výčet: Je tu stále vysoká dlouhodobá a strukturální nezaměstnanost, nízká pružnost mezd, vysoké zdanění práce, platí přísná regulační opatření na ochranu zaměstnanosti. Celkové flexibilitě nenahrává ani rostoucí minimální mzda, byť ta podle eurostrategie může alespoň více motivovat nezaměstnané k hledání práce.
Co potřebují podniky?
Ani prostředí pro podnikání není vůbec ideální. Tomšík mluví o složité regulaci, byrokracii a zdlouhavých právních sporech. Podle vládou schváleného dokumentu mají i tyto problémy dopady na možnost zavedení eura a zároveň negativně ovlivňují pozici Česka v rámci Evropské unie či celé světové ekonomiky.
Na druhé straně právě z řad podnikatelů zaznívá silné volání po zavedení eura. O potřebě rychlého vstupu do eurozóny často mluví kupříkladu člen vedení Škody Auto Martin Jahn. Mezi zastánce společné měny v Česku patří především dceřiné společnosti nadnárodních firem a exportéři. Vladimír Tomšík k tomu uvádí, že není možné posuzovat výhody či nevýhody eura pouze z hlediska vnitropodnikového účetnictví. Rozhodující jsou celkové dopady na českou ekonomiku. Pro české exportéry zase může být zatím stále velkou předností flexibilnější domácí měnová politika díky existenci české koruny. Představitel ČNB připomíná, že v posledních několika letech byly nižší úrokové sazby v Česku než v eurozóně pro tuzemské vývozce nepochybně výhodné.
Daňové riziko.
Vláda by pak při svém budoucím rozhodování o dalších reformách měla vzít v potaz jinou důležitou pasáž schválené eurostrategie, jež zatím zůstávala stranou pozornosti. Jde o případný růst cen, který by mohl být způsoben dalším zvyšováním nepřímých daní nebo špatným načasováním uvolňování regulace - kupříkladu nájemného. Jelikož by v takovém případě šlo o jednorázový nárůst cen, musí vláda počítat s tím, že mu centrální banka nebude moci přizpůsobovat svou měnovou politiku a nebude jej uměle srážet. „Nebudeme kvůli tomu utahovat šrouby,“ zdůrazňuje Tomšík. Mohlo by se tedy stát, že Česko v takovém případě nesplní inflační kritérium pro vstup do eurozóny.
Co z toho vyplývá? Vláda by měla příslušné úpravy daní (ať už jde o daň z přidané hodnoty nebo spotřební daně včetně těch ekologických) učinit co nejdříve. Tedy, pokud bude chtít, aby Česko do eurozóny opravdu vstoupilo.
