O d š k o d n ě n í o b ě t í n a c i s m u
Další z obětí nacistického režimu se dočkají částečné satisfakce. Německá vláda se minulý týden dohodla se zástupci některých firem, které během druhé světové války využívaly otrocké práce milionů totálně nasazených, na společné iniciativě pro finanční odškodnění těch, kteří doposud žijí.
Spolková vláda kancléře Schrödera se odhodlala k razantnímu kroku a hodlá vytvořit spolu s významnými německými společnostmi, které během druhé světové války vzkvétaly díky neplacené práci milionů otroků z celé Evropy, dvojúrovňový projekt odškodnění. Na projektu se zatím kromě spolkové vlády podílejí automobilky Volkswagen, DaimlerChrysler a BMW, chemické a farmaceutické společnosti Bayer, Hoechst a Basf, Deutsche Bank, Dresdner Bank, průmyslové koncerny Degussa-Huels a Friedr, Krupp AG Hoesch-Krupp a pojišťovna Alianz.
Mělo by jít o humanitární fond na pomoc postiženým a nadaci zaměřenou na financování projektů budoucnosti. Fond by měl začít fungovat již počátkem září letošního roku. Definitivní výše prostředků, kterou bude disponovat, zatím nebyla určena, nicméně se uvažuje o přibližně třech miliardách marek.
Putovní Černý Petr
Německá vláda a některé velké společnosti této země (mělo by jich být ke konci celé akce asi 200) však nejsou první, kdo bude muset sáhnout hluboko do kapsy. Není tomu tak dlouho, co byla právě z podnětu dosud žijících obětí nacistického teroru otevřena kauza nevyplacených životních pojistek, ve které utržily celosvětovou ostudu některé velké evropské pojišťovny.
Na rok 1998 zase dlouho nezapomenou velké švýcarské banky. Nedlouho po prvních spekulacích o značných sumách, které by mohly existovat v těchto finančních ústavech jako takzvaná spící konta po židovských obětech nacismu, propukl skandál, který podle místních pozorovatelů nadlouho poškodil jméno švýcarských peněžních domů. Jistý noční hlídač totiž zabránil, aby vedení Union de Banques Suisses zlikvidovalo průkazné dokumenty o spících židovských kontech. UBS se mu za to odměnilo propuštěním, Spojené státy, kde Christopher Meili našel své útočiště, pak gloriolou hrdiny. Nedlouho poté Union de Banques Suisses a Credit Suisse podlehly dlouhodobému tlaku veřejnosti a zejména Světového židovského kongresu. Ve všech světových sdělovacích prostředcích se začala objevovat čísla spících kont i se jmény svých majitelů.
Nůž pod krkem
Další na řadě byly německé společnosti zaměstnávající totálně nasazené.
Ani tyto firmy, ani německá vláda rozhodně nemohou být podezírány, že by je přepadl záchvat samaritánství či neodolatelná chuť rozhazovat miliardy marek. Jak představitelé Schröderova kabinetu, tak i zástupci zúčastněných koncernů totiž stáli před poměrně jednoduchou volbou: Buď čelit statisícům individuálních žalob ze všech koutů světa (především z USA), nebo přijít s vlastní iniciativou. Kancléř Schröder v této věci nikoho nenechal na pochybách. Podmínkou pro poskytnutí finančního odškodnění z připravovaného fondu je totiž zřeknutí se jakýchkoliv budoucích nároků vůči zúčastněným firmám.
Oficiálně je společná iniciativa směřována především třemi základními směry. Na jedné straně jde o to, vyrovnat se s morální odpovědností německých koncernů využívajících během války práci totálně nasazených. Na základě uvědomění si vlastní nacistické minulosti podporovat humanitární projekty směřující do budoucnosti. Třetím a pravděpodobně nejdůležitějším cílem je zajistit takové podmínky, které by odradily poškozené od podání žalob proti SRN či jednotlivým společnostem. Posledně jmenovaný cíl se pravděpodobně podařilo splnit, neboť Světový židovský kongres v New Yorku se již o připravovaném fondu vyjádřil s tím, že podporuje tento „historický krok .
Však také Schröderův vedoucí úřadu Bodo Hombach vyrazil vše projednat nejprve do Spojených států. K jeho misi se připojil i výkonný ředitel Deutsche Bank, která bude pravděpodobně jedním z nejvydatnějších plátců. Není to tak dlouho, co spatřily světlo světa dokumenty svědčící o tom, že jedna z poboček banky se podílela na financování výstavby nacistického koncen-tračního tábora v Osvětimi.
Umírat levněji
Všeobecně opěvovaný projekt má několik much již ve svých plenkách. Ze strany obětí rozvířily hladinu spekulace o rozdílné výši odškodného pro bývalé nacistické otroky dosud žijící na území bývalého východního bloku a těmi ostatními. Na území baltských zemí, Polska, Ruska, České republiky, Maďarska a Ukrajiny jich čeká na odškodnění podle některých odhadů stále ještě asi 700 tisíc. To je příliš i pro spolkovou kasu. Podle informací týdeníku Der Spiegel se zatím uvažuje přibližně o odškodnění ve výši nejvíce jedné čtvrtiny sumy, která bude poskytnuta obětem žijícím v USA či Izraeli. Kromě počtu potenciálních žadatelů je pro německou stranu argumentem i rozdílná kupní síla a výše životních nákladů v zemích bývalého východního bloku a Spojených státech či Izraeli.
Určitou roli hraje i to, že německá strana své svědomí částečně utišila také stovkami milionů marek, které vyplatila ještě před koncem světové bipolarity. Jen do německo-polské nadace vlil Bonn do roku 1989 na 500 milionů marek. Pro oběti ruské, běloruské a ukrajinské byla již v dobách studené války vyčleněna suma ve výši přibližně jedné miliardy marek.
Světový židovský kongres se vzápětí po oznámení vzniku společné iniciativy německé vlády a soukromých firem nechal slyšet, že dalším na řadě jsou tentokrát Francouzi. Výzkum provedený Světovým židovským kongresem prý totiž dokazuje, že majetek zabavený francouzským Židům během druhé světové války, který jim nikdy nebyl navrácen, dosahuje hodnoty v řádu miliard francouzských franků. Žalovanými by tentokrát tedy mohly být francouzské banky.
