Paroubkova vláda se zřejmě pokusí prosadit zákony, které technaře odradí
V jednom má premiér Jiří Paroubek pravdu: kdyby v Česku platily podobně přísné „hudební“ zákony jako v západní Evropě a USA, nemuselo by k tvrdému zákroku proti účastníkům CzechTek 2005 vůbec dojít. Technaři by sem totiž vůbec nepřijeli a zřejmě by se přesunuli někam na východ od našich hranic.
Na ostrovech se s tím nemazlí.
Podobná akce by například ve Velké Británii neměla šanci. Tamní policie může podle platného trestního zákoníku vykázat kohokoli z jakéhokoli pozemku, pokud se domnívá, že připravuje hudební produkci s hlasitou dunivou hudbou a s účastí více než stovky lidí. Stejně tak může donutit k odchodu skupinku více než deseti lidí, domnívá-li se, že na takovou party jen čeká. V případě neuposlechnutí nebo když se někdo z vyvedených vrátí na „místo činu“ v příštích sedmi dnech, riskuje účastník akce tříměsíční vězení nebo pokutu 2500 liber. Až jeden tisíc liber mohou uniformovaní policisté chtít po lidech, které zastaví v okruhu pěti mil od místa konání a o kterých má důvod si myslet, že jedou právě tam.
Zato v Česku zákony, které by se týkaly přímo technoparty, neexistují. Proti organizátorům má policie šanci zakročit v případě porušení hygienických norem, třeba hluku, nelegálního vstupu na soukromý pozemek, blokování veřejné komunikace… Nebo, což se zřejmě stalo právě u letošního CzechTeku, na základě politické objednávky. Náměstek policejního prezidenta Vladislav Husák totiž ještě den před začátkem party tvrdil, že policii taková akce - pronajmou-li si organizátoři pozemek a dohodnou se s majiteli na pravidlech, která budou později dodržovat - v podstatě vůbec nezajímá. Pozemek byl řádně pronajat, pak ale premiér Paroubek veřejně prohlásil, že policie má být co nejrazantnější… A byla.
I na britských ostrovech, kde zákony proti technoparty platí, se přesto podobné divoké několikadenní „večírky“ konají. Jejich organizátoři vymýšlejí nejrůznější triky, jak legislativou prokličkovat. Své tipy si vyměňují na internetových stránkách urban75.com: „Nejdůležitější je nalézt správné místo… pomůže vám, když bude v průmyslové zóně, poblíž železniční tratě nebo u rušné silnice. Pak budete potřebovat jeden mobilní záchod na každých osmdesát lidí a jednoho bodyguarda na sto´padesát návštěvníků… Také si pořiďte hasicí přístroje. A hlavně si zapamatujte, že nepořádáte veřejnou akci, ale přísně soukromou party. Nevyvěšujte nikde žádné plakáty. Poté, co dorazí policisté, je musíte přesvědčit o tom, že jde o soukromou akci, a předveďte jim, že je řádně připravena. Přesvědčíte-li je, že se chováte odpovědně, je šance, že vás nechají na pokoji.“
Británie začala technoparty vytlačovat jako první v Evropě, na počátku devadesátých let minulého století. V současné době obdobné hlučné akce reguluje většina západoevropských států. Ve Francii třeba od roku 2003 platí nařízení, podle kterého musejí mít pořadatelé hudební akce povolení od místních úřadů, a to minimálně třicet dní předem. Kdyby organizátoři o takový souhlas nepožádali a party přesto zahájili, může jim policie zabavit veškerou hudební techniku.
Již dvakrát po sobě byla zrušena i berlínská Love Parade, které se účastnilo více než milion lidí. Úřady už nehodlaly platit astronomické účty za následný úklid.
V Americe jdou po drogách.
Přísná opatření neplatí jenom na starém kontinentě. Kvůli tvrdému potírání hudebních produkcí pod širým nebem se v létě do Evropy sjíždí i řada mladých Američanů. Jejich úřadům nevadí ani tak rušení „veřejného pořádku“ jako to, že účastníci masových hudebních akcí užívají kvůli lepším zážitkům nejrůznější drogy. V USA platí od roku 2003 zákon umožňující represivním složkám potrestat pořadatele hudební party nebo majitele pozemku či objektu, kde se akce koná, pokud „věděli nebo mohli vědět, že její účastníci budou požívat zakázané látky“.
Spoluautor zákona, demokratický senátor Joe Biden by chtěl ještě přitvrdit. V dalším legislativním návrhu, tentokrát jde o speciální normu o droze extáze, navrhuje, aby byl potrestán každý, kdo „má finanční profit z hudební party a přitom ví nebo by měl vědět, že někteří z účastníků mohou užívat drogy“. Až na devět let do vězení může jít ten, kdo pořádá „jakoukoli hudební, taneční nebo podobnou zábavnou akci za okolností, kdy ví nebo by měl vědět o tom, že tam budou používány nebo distribuovány kontrolované substance“. Tento návrh zákona, který vyvolal velké protesty hudebníků, hudebních producentů a majitelů klubů, zatím neprošel.
Premiér Paroubek o západním přístupu zřejmě velmi dobře ví. Jeho poradci mu připravili důkladný podkladový materiál. „…ve všech západoevropských zemích policejní sbory proti těmto divokým party nekompromisně a velmi tvrdě zakročily a vytlačily je ze svých území,“ napsal minulý týden v reakci na kritiku policejního zásahu premiér a pokračoval:. „…proto začaly technoparty směřovat k nám, a v minulých letech byla naše policie příliš tolerantní a nedokázala jim zamezit.“
Dá se předpokládat, že Paroubkova vláda se v nejbližší době, do voleb zbývá už jen několik málo měsíců, pokusí navrhnout takové úpravy českého Trestního zákoníku, který policii umožní proti technařům výrazně přitvrdit. Po vzoru Británie zřejmě už v přípravné fázi akce. Ministr vnitra František Bublan přišel s tím, aby pořadatelé technoparty museli požádat o svolení obec, na jejímž území by se měla konat. A obce by měly dostat možnost technoparty na svém území jednou provždy zakázat. Paroubkovi by se podle všeho ještě více zamlouval represivnější severoamerický model. Český předseda vlády má totiž technaře za „…feťáky, alkoholiky a anarchisty. …S tvrdým jádrem inspirátorů technoparty jsou trpké zkušenosti v celé Evropě. Žádné tančící děti to nejsou… Toto jádro tvoří nebezpečně posedlí lidé s anarchistickými sklony, přitom mezinárodně propojení. Provokují masivní, alkoholem a drogami přiživované silácké demonstrace proti pokojné společnosti.“
A tak technaři, požadující hlavu ministra vnitra Bublana, si mezitím vybírají nový cíl: spekuluje se o tom, že se přesunou na Slovensko, kousek za Bratislavu. Potom zřejmě vyrazí do Maďarska a Rumunska.
