Jako kolovrátek omílají představitelé zemí nejvíce postižených migrací svou mantru o nedostatečné solidaritě postkomunistických členů EU a o nutnosti pokrátit j im za trest unijní dotace. Hezky podle hesla, když vy nejste solidární s námi, není důvod, abychom byli my solidární s vámi.
Naposledy se minulý týden takto projevil dosluhující rakouský kancléř Christian Kern.
Pomiňme skutečnost, že to, co je považováno za solidaritu, žádnou solidaritou není. Je to, jako když se ožerete pod obraz, druhý den zvracíte a vyčítáte manželce, že není dost solidární, když nezvrací s vámi.
Nezvladatelnou vlnu uprchlíků si Němci, Švédové či Rakušané v prvé řadě způsobili sami svou dlouhodobou azylovou a sociální politikou přijímání ekonomických migrantů za velmi výhodných sociálních podmínek a dožadovat se podobného chování sousedů nemá se solidaritou nic společného.
Nicméně v případě tohoto sporu mezi evropským Východem a Západem nejde ve svém principu zdaleka jen o migraci, jakkoli ta nyní vzbuzuje zcela oprávněně největší vášně. Jde totiž o poslední a naprosto klíčovou suverenitu, jaká občanům členských států EU ještě zbyla. O suverenitu sám za sebe rozhodovat, koho, kdy, jak, na jak dlouho a z a jakých podmínek přijmu na své vlastní území. Dokud o t om rozhodují zástupci voličů v národním parlamentu, existuje národní stát. V okamžiku, kdy se o tom rozhoduje většinovým hlasováním na jakémsi fóru v Bruselu, které je fakticky ovládáno konkrétními mocnostmi, stává se z národního státu protektorát.
Je pravda, že už jsme si to zažili a ani jsme za to nedostávali sto miliard ročně, ale nejspíš si to nechceme zopakovat.
A ohánět se dotacemi v situaci, kdy z nich podstatná část mizí v různých ROP Severozápad, zbytečných akvaparcích a cyklostezkách a zbytek křiví podnikatelské prostředí a rozkládá disciplínu při správě veřejných financí? Jak už to z definice s dotacemi bývá, zaujme český volič k podobnému vydírání postoj: Strčte si ty dotace… 9
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
