Vicepremiér Vondra je pro jednotnou měnu, ale v pravý čas
Vicepremiér Alexandr Vondra nedávno v Litvě pozoroval frustraci tamních obyvatel, které rozladilo loňské nepřijetí jejich země do eurozóny. Když Vondra zkoušel v tamních obchůdkách zaplatit eurovými mincemi, setkal se s odmítavou reakcí ve stylu „strčte si ta eura někam“. „Byli to drobní podnikatelé v krámcích, ale byl v tom cítit mix ponížení a nenaplněného očekávání,“ řekl český vicepremiér pro evropské záležitosti před několika dny na setkání s podnikateli EURO Business Breakfast, kterou pořádá vydavatel týdeníku EURO. Pro Česko by nebylo dobré dostat se do takové situace, zdůraznil Vondra.
Evropská komise a Evropská centrální banka loni odmítly přijetí Litvy do eurozóny kvůli mírnému překročení limitu pro výši inflace. Skutečnost, že Litva prozatím nezískala možnost euro zavést, kritizovali komentátoři z řady členských zemí EU. A Vondra připomíná, že „apetit na přijímání nových členů v eurozóně klesá“. On sám je zvědavý na to, jak v červnu příštího roku dopadne hodnocení Slovenska, které by chtělo euro zavést od roku 2009. Předpoklad, že Bratislava dopadne stejně jako Vilnius, je stále pravděpodobnější. Otázkou spíše zůstává, zda budou Slováci odmítnuti kvůli nesplnění kritéria v oblasti inflace, či rozpočtového deficitu.
Chceme metu, nebo ne?
Diskuse v rámci EURO Business Breakfast se konala v době, kdy mnozí čeští exportéři upozorňují na příliš sílící korunu, která ohrožuje jejich zisky z vývozu. Žádají proto co nejrychlejší zavedení eura a stanovení přesného data pro vstup do eurozóny. Generální ředitel společnosti Ospap, velkoobchodu papírem, Václav Koukol připustil, že silná koruna má poněkud jiný dopad na české importéry. Přesto je posilování koruny nepříjemné i pro jeho společnost, která je součástí celosvětového řetězce. „Je to velmi nepříjemné i pro čistě dovozní společnosti, vezměte to, prosím, na vědomí,“ vyzýval Koukol.
Koukol zvláště ocenil všestrannou přípravu Slovenska na zavedení eura, byť souhlasil s tím, že je otázkou, zda tato země do eurozóny skutečně vstoupí v ohlášeném termínu. V soukromé sféře je podle něj zcela běžné, že se stanoví meta, k níž se nějakým způsobem postupuje. I když to nevyjde, je třeba následně zpracovat odchylkové analýzy, které ukážou, proč bylo, či nebylo možné určitý cíl splnit. Koukol naznačil, že právě Bratislava na rozdíl od Prahy tímto způsobem jednala, když stanovila datum pro zavedení eura v roce 2009.
Alexandr Vondra se ale domnívá, že podnikatelé především potřebují jistotu. Když vláda řekne, že euro bude zavedeno třeba v roce 2013 nebo 2014, pak je nutné, aby byl tento cíl skutečně splněn. „Bylo by pro vás mnohem horší, kdyby vám vaše vláda oznámila, že to bude v roce 2010, a pak to musela odtroubit, jak už se jednou vlastně tak trochu stalo,“ uvedl Vondra. V této souvislosti připomněl právě svou zkušenost z Litvy. Vondra předtím také upozornil, že v rámci drobnějšího, středního podnikatelského stavu jsou lidé, kteří si půjčují, berou úvěry, a pro ně ona kalkulace se zachováním koruny vychází jinak - příznivěji. Růst úrokové míry kvůli jejímu dorovnávání na úroveň eurozóny po zavedení společné měny v Česku by pro ně znamenal zdražení peněz, hypoték a tak dále.
Záchranné lano.
Alexandr Vondra nicméně zároveň zdůraznil, že si přijetí eura přeje. Tím se evidentně liší od některých jiných představitelů ODS, Hradu, či dokonce části Bankovní rady České národní banky. Zdá se však, že takový „Vondrův postoj“ dnes v kabinetu Mirka Topolánka převládá. „Přeji si euro, ovšem v momentě, kdy bilance výhod prokazatelně převáží nad bilancí nevýhod,“ řekl vicepremiér pro evropské záležitosti. V této souvislosti také připomněl potřebu reforem, pokud jde o nepružný trh práce a důchodový i zdravotnický systém. Vyslovil se v tomto ohledu pro velkou dohodu napříč politickým spektrem, jejíž součástí by bylo i rozhodnutí o euru. Na druhé straně Vondra soudí, že reformní étos je na levici menší, takže v této části politického spektra (v ČSSD) roste pokušení obhájit reformy právě potřebou zavedení eura. ODS přitom zdůrazňuje, že reformy jsou nutné především pro českou ekonomiku, nikoliv primárně kvůli euru.
Šéfa společnosti American Express pro Česko a Slovensko Michaela Fabiána zajímalo, jaké by byly případné politické důsledky zavedení eura na Slovensku pro ostatní středoevropské země. Vicepremiér v odpovědi na tuto otázku uvedl, že pro Česko není až tak důležité zviditelňovat se zavedením společné měny jako pro některé jiné státy. Země, které mají historii inflačních spirál - třeba republiky bývalé Jugoslávie či Polsko -, přistupují k euru jako k jakémusi záchrannému lanu. Česko je v jiné situaci. „Navzdory všem peripetiím, které jsme zažili, mělo Česko i bývalé Československo poměrně spořádanou fiskální a měnovou politiku,“ domnívá se Vondra. Výjimkou byla vnucená měnová reforma v roce 1953. Koruna bývala v historii stabilní, takže je tu historicky zabudovaná poměrně velká důvěra obyvatel k vlastní měně. Přesto moment zavedení eura podle Vondry nastane: „Nepochybuji, že ten moment nastane. Euro přijmout musíme. Ten, kdo by nechtěl, by byl pro porušování závazků, které jsme učinili v přístupových dohodách. O tom nemůže být žádný spor.“
Doba předsednictví není ideální.
Klíčovým úkolem pro Alexandra Vondru a jeho tým je příprava českého předsednictví v Evropské unii v prvním pololetí roku 2009. Místopředseda Topolánkovy vlády však nijak neskrýval svůj názor, že právě načasování není nejlepší. „Stojí za to otevřeně přiznat, že to není ideální doba,“ prohlásil na EURO Business Breakfast. S tím ale nejde už nic dělat. Chyba se prý stala před několika lety, kdy Praha souhlasila s tím, že bude předsedat právě v tomto pololetí.
A proč to není ideální doba? Za prvé bude Česko přebírat předsednictví po Francii, což je vždy „výzva sama o sobě“, jak by podle Vondry mohli potvrdit Švédové, kteří s tím mají zkušenosti. Za druhé se v době českého předsednictví uskuteční volby do Evropského parlamentu, což znamená, že poslanecký sbor EU bude od února března 2009 fakticky nefunkční. V té době se tedy nedá očekávat žádná legislativní činnost, takže Česko jako předsedající země bude buď „dojíždět to, co bylo designováno předtím a co bude zbytková agenda z roku 2008, nebo iniciovat různé věci spíše nelegislativní povahy“. Vondra tím měl na mysli kupříkladu takzvané bílé knihy, které slouží jako podklad pro budoucí legislativní kroky.
Motivace pro premiéra.
A konečně třetí důvod, proč první pololetí 2009 není ideální, spočívá v tom, že podle všeho bude vstupovat v platnost nová lisabonská smlouva. Tím také skončí současné pojetí předsednictví členské země, které trvá půl roku. Šéfa vlády předsedající země do budoucna nahradí předseda Evropské rady, který může být zvolen dvakrát po sobě - celkově až na pět let - a klíčovou roli ministra zahraničí předsedajícího státu zase převezme vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Tyto změny by se tedy týkaly více Mirka Topolánka a Karla Schwarzenberga (kdyby byla v Česku u moci stále stejná vláda) než přímo Alexandra Vondry. „Kdyby k těmto změnám docházelo v lednu 2009, bylo by velmi obtížné motivovat předsedu vlády a ministra zahraničí,“ řekl Vondra.
Vicepremiér pro evropské záležitosti nicméně předpokládá, že ratifikace Lisabonské smlouvy se do ledna 2009 nestihne. Zvládnout celý ratifikační proces tak rychle ve všech zemích EU se totiž nepodařilo ani v případě předchozích smluv - maastrichtské, amsterodamské a té z Nice. Ona změna na nejvyšších postech tedy pravděpodobně nastane až někdy v létě 2009.
Pařížští rybáři v Praze.
Alexandr Vondra dále připomíná rozdílné pozice Německa a Francie ohledně možného urychlování celého procesu. Paříž by si přála co největší vliv na výběr nových představitelů EU, a proto by chtěla s jejich výběrem začít už za svého předsednictví ve druhém pololetí roku 2008. Němci naopak nepospíchají. Rozpory mezi Paříží a Berlínem jsou ovšem ve skutečnosti mnohem širší a napětí mezi vládami obou zemí je jedním ze základních rysů současné evropské scény.
Vše, jak říká Vondra, souvisí s tím, že přijetím lisabonské smlouvy padne jeden z dosavadních pilířů Evropské unie, kterým byla parita mezi Německem a Francií. V novém hlasovacím mechanismu totiž bude zohledněn vyšší počet německých obyvatel, takže už nebude zcela platit, že Paříž má při rozhodování v Bruselu stejný počet hlasů jako Berlín (či dříve Bonn). Reakcí na tuto novou situaci je snaha Francie vyvažovat německý vliv, ať už užší spoluprací s Británií, celou středomořskou oblastí EU nebo třeba i Polskem, které bylo v posledních měsících za své postoje tolik kritizováno Západoevropany. Nový trend ve francouzské politice se projevuje o to více, že - slovy Alexandra Vondry - „přišel nový velice dynamický politik, jehož stopy jsou vidět všude“. Jde samozřejmě o francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Otázkou zůstává, zda pařížská administrativa bude opravdu schopná vydržet tempo, které nasadil její vojevůdce.
Zdá se, že z nového francouzského přístupu by do jisté míry mohli profitovat i Češi. I do Prahy totiž nyní francouzští politici přijíždějí jako „rybáři s návnadou na udičku“, tatam je jejich dřívější arogance a nafoukanost. „Celý podzim se v Praze střídají francouzští politici, snaží se být konstruktivní, přátelští a nabízejí kdeco,“ uvedl Alexandr Vondra.
Co stanoví kongres ODS.
Z hlediska přijetí nové lisabonské smlouvy v Česku je nutné překonat ještě jednu překážku. Alexandr Vondra připomíná, že bude třeba změnit usnesení kongresu občanských demokratů z minulého roku, podle něhož má ODS vystupovat proti jakémukoliv přenášení dalších kompetencí na evropskou úroveň a také proti rozšiřování okruhu témat, o nichž se v Bruselu rozhoduje kvalifikovanou většinou (tedy nikoliv jednomyslně). Nová reformní smlouva EU však jistý omezený posun tímto směrem obsahuje.
Přesto je výsledný kompromis o nové smlouvě podle Vondry přijatelný, neboť proti kritizované euroústavě se liší kupříkladu v symbolice a právní konstrukci. V tomto ohledu už lisabonská smlouva prostě nemá charakter ústavní. Úplně změnit nebo zredukovat se původní návrh nepodařilo a ani nemohlo podařit. Vondra zdůrazňuje, že ze sedmadvaceti členských zemí EU jich osmnáct ještě letos v lednu nechtělo změnit ani čárku. Jiný postoj zastávalo zhruba pět států - kromě Česka také Velká Británie, Nizozemsko, Francie a Polsko, přičemž určité změny si přáli také Švédové či Dánové. „Ostatní nové členské země mlčely a vyčkávaly,“ vykresluje situaci Alexandr Vondra. Zmínil se nicméně i o tom, že Česku se společně s Polskem podařilo odložit změny v hlasovacím mechanismu fakticky až do roku 2017.
Občanské demokraty každopádně ještě čeká debata, v níž část strany bude prosazovat referendum (zjevně ve snaze přijetí lisabonské smlouvy zablokovat - poznámka redakce). Vondra se domnívá, že k referendu není důvod. Nebude ostatně ani v Británii a vicepremiér očekává, že jedinou zemí, kde budou o nové smlouvě hlasovat přímo občané, zůstane Irsko. Pokud jde o ODS, je možné, že s odlišnými názory opět vystoupí představitelé středočeské organizace, jak se to již dříve stalo v případě daňové reformy.
