Fakta jsou taková, že NBP v inkriminovaném snižovala základní sazby kontinuálně, a začala dlouho před inkriminovaným rozhovorem.
Pokud jde o fiskálně-monetární mix, tak MMF jej hodnotí jako adekvátní dobovým podmínkám, a není tam ani s použitím dekodéru patrná nějaká podstatnější výhrada, což si můžete přečíst zde.
Je důležité připomenout, že Polsko mělo s MMF dojednánu obrovskou dispoziční úvěrovou linku už od začátku světové finanční krize, kterou pravidelně prodlužovalo a navyšovalo její objem. Jenže polská ekonomika šla počátkem loňského roku do poměrně rychlého útlumu, nikoli kvůli zahraniční poptávce (čistý export se zlepšil a Polsko dosáhlo obchodního přebytku), ale kvůli poklesu domácí spotřebitelské poptávky a investiční aktivity a zásob.
V důsledku toho se nedařil výběr DPH a rostl rozpočtový schodek, což muselo ministra financí Rostowského silně znervózňovat s tím, jak se dluh blížil kvůli jejich fiskální brzdě hranici, kdy bude nutné brutálně škrtat. Takže asi na nezávislou centrální banku hodně nevybíravě tlačil a dělal potíže s legislativou, která se NBP přímo týkala, což naznačuje centrální banka ve svém komuniké k celé nešťastné události.
Musel vedení NBP ale hodně nazlobit, což asi vysvětluje ten slovník a popravdě řečeno i tu personální podmínku. To tedy hezké není, ale kdo říkal, že nad makrem se nedá do krve pohádat?
Pomiňme, že v našem kontextu je poměrně obtížné si představit, jak se kterýkoli z recentních guvernérů ČNB vybavuje s kterýmkoli z recentních ministrů vnitra o jemných zákrutech makroekonomické politiky, a nastavení správného měnového a fiskálního mixu, případně o zřízení Výboru pro systémové riziko. O tom prý v té varšavské hospodě šla řeč především.
Zkuste drásat svojí představivost, jak by asi tahle konverzace vypadala mezi takovým Zdeňkem Tůmou a Stanislavem Grossem, řečeným „Bejby“alias „Koloťuk“. Ostatně hluboké porozumění nad tématem mohlo být poměrně obtížně dosažitelné i v relaci guvernérů s některými z českých ministrů financí.
Takže když se to vezme kolem a kolem, tak za předpokladu, že NBP nemlží a v zemi našich severovýchodních sousedů skutečně unese ministr vnitra dvouhodinovou debatu o makroekonomické situaci, tak tomu Polsku v zásadě musíme dost závidět.
Berte to jako poznámky od člověka, který o Ferenci „lhali jsme ráno, v poledne i večer“ Guyrcsányiovi vždy s respektem hovořil jako o jediném pravdomluvném premiérovi ve střední Evropě. Přečtěte si tu celou inkriminovanou pasáž z jeho slavné řeči z května roku 2006, a nemůžete dospět k jinému závěru.
Takhle brutálně nalévat svým spolustraníkům pravdu po kýblech, to je opravdu mimořádné. Ale ono Maďarsko tehdy také bylo v mimořádném svrabu, a tehdejší koalice se musela odhodlat k něčemu, na co nebyla veřejnost, ukolébávaná lhaním, připravena. Gyurcányi mobilizoval, jak uměl, a pokud si odmyslíte místy hodně tvrdé vulgarismy, je to pozoruhodné dobře argumentovaná řeč o jedné zemi a době.
Používal přitom slovníku, který v Maďarsku, kde vyšší vrstvy zejména ze starší generace hovoří jazykem, který je oproti běžné hovorové češtině až beznadějně archaicky obřadný (oni si tam opravdu v jisté společenské situaci dovedou dodnes onikat), musel šokovat a odpuzovat. I v podstatně plebejštějším Česku by premiér, který sice říká správné věci, ale používá slovní zásoby hodně nenaloženého dlaždiče, musel jít.
Polský ministr zahraničí Sikorski také říká pravdu, a nesrovnatelně méně vulgárně, ale možná také půjde. Tady ve střední Evropě holt platí to, co radí „Ovoce stromů rajských jíme“ od nebožky Věry Chytilové: „Nechtěj znát pravdu, jakož ani já jí nechci znát.“
Čtěte také:
Polský ministr Sikorski: Za odposlechy stojí organizovaný zločin
