Měl se z něho stát emblém oživlého českého leteckého průmyslu. Měl být dalším z řady českých strojů, který bude slavit globální úspěch a jenž si díky referenční zakázce od české armády najde cestu i do vzdušných sil jiných zemí. K tomu měla pomoct moderní avionika a západní systémy v kokpitu. Právě tak nyní Aero Vodochody prezentuje svůj nový letoun L-39NG, stejný popis ale zdobil v polovině 90. let i podzvukový bitevník L-159 Alca. A bez nadsázky lze říct, že historie se opakuje.
V polovině 90. let byl vývoj nového letadla finančně a personálně tolik náročný, že tehdy ještě státní Aero dostal do existenčních potíží. Do velice riskantní hry by se podnik nepustil nebýt 52miliardové objednávky od českého státu. A že to stejně bylo málo – v Aeru vzniklo 72 strojů L-159 a po jejich výrobě se hospodářská situace firmy rychle zhoršila –, dokázaly následující roky. Vláda hledala pro výrobce vhodného strategického zahraničního partnera tak dlouho, až se nakonec v roce 2006 rozhoupala k privatizaci a přiklepla tradiční společnost investorům z Penty.
Dnes žádná podpora od státu jako před dvaceti lety reálná není. Aero Vodochody se do vývoje vlastního letounu L-39NG pustilo jako soukromá firma a veškerá rizika nese samo. V kritickém bodě, v němž nyní uvízlo po ukončení zakázky na vrtulníkové kokpity pro firmu Sikorsky, mu pomůže jen další finanční injekce od akcionářů a co nejrychlejší podpis kontraktů a zahájení dodávek letadel L-39NG prvním zákazníkům.
Pořád je to možné. Kondice Aera se sice několik let po sobě zhoršuje a krize vyvrcholila odchodem prezidenta Giuseppa Giorda, ale Penta Investments nechce (zatím) svůj podnik prodat. „Není to varianta vývoje, o které bychom dneska uvažovali,“ říká Ivo Mravinac z Penty.
Příchod světového manažera
Na nelichotivou realitu, kdy Aero osekalo výrobu komponentů pro jiné letecké výrobce a od roku 2017 končí jeho hospodaření v záporných hodnotách, se zadělalo před třemi lety. Skupina Penta Investments se tehdy rozhodla obsazovat vedení svých firem světovými manažery. Do Prahy přišel Giuseppe Giordo, bývalý ředitel italské Alenie. „Aby se Aero mohlo mezi globální hráče zařadit definitivně, vidíme jako účelné, aby ho v dalším období vedl manažer, který je ve své profesní historii mnohem více svázán s globálním leteckým odvětvím,“ vysvětlil Giordovo angažování v květnu 2016 Zdeněk Kubát, tehdejší investiční ředitel Penty.
Strategie italského manažera byla jasná. Aero Vodochody vedl k tomu, aby se plně soustředilo na výrobu kompletního vlastního letounu a produkci komponentů pro jiné firmy omezilo na minimum.
| Penta a její prezidenti Aera |
|---|
| Peter Ondro (leden 2007 až květen 2008) |
| Igor Hulák (květen 2008 až srpen 2009) |
| Ladislav Šimek (září 2009 až květen 2016) |
| Giuseppe Giordo (květen 2016 až březen 2019) |
| Dieter John (od března 2019) |
Zatímco se tedy fabrika stále víc orientovala na vývoj L-39NG, upozaďovala ostatní dodávky. Skončila výroba kanonových dveří pro stíhačky F-18, komponentů pro dopravní letouny Airbus 320 a 321 či nosníky pod křídla supersoniků JAS-39 Gripen. „Vývoj vlastního letounu byla jedna ze dvou možných variant a určitě ta odvážnější. Rozhodli jsme se pro ni po zvážení veškerých rizik a projektu L-39NG věříme. Bez určité míry rizika není skutečný úspěch možný,“ hodnotí Ivo Mravinac cestu vytyčenou Giuseppem Giordem.
Plán se zprvu vyplácel. Po oznámení prvních zájemců o nový letoun - ať už jde o vzdušné síly afrického Senegalu, portugalskou firmu Skytech, nebo americké RSW Aviation - a úspěších do Iráku vyvezených L-159 Alca v boji s Islámským státem Aeru stoupl apetit. Kromě L-39NG tedy začalo znovu ve světě nabízet i alky a navrch se spolu s izraelským průmyslem pustilo do projektu víceúčelového bojového letounu F/A-259 Striker.
Jenže loni se začala Giordova strategie drolit. Přestože už v roce 2018 chtělo Aero uzavřít s prvními zákazníky závazné smlouvy na L-39NG, doteď má přes prostředníka definitivně zasmluvněny pouze čtyři letouny pro Senegal. „Naše oddělení sales momentálně intenzivně pracuje na přípravě a uzavření finálních kontraktů s novými zákazníky,“ dozvěděli se nedávno zaměstnanci Aera z interního věstníku firmy.
Letadlo jak od Itala. Aero i Penta mají kvůli Giordovi problémy
Další zádrhel se vyskytl při jednání s nevyzpytatelnou bagdádskou vládou. I když Aero Vodochody usiluje o dlouhodobý kontrakt na údržbu iráckých L-159 a chtělo jej - podle informací z výroční zprávy - uzavřít loni, nakonec se podařilo domluvit jen dvouletou smlouvu. „Nejedná se o jednoduchý projekt, a proto se v tuto chvíli ještě upřesňují realizační detaily,“ vysvětluje Tobiáš Tvrdík, mluvčí Aera.
Navíc přišla nečekaná rána. Společnost Sikorsky Aircraft Corporation se nedávno (zřejmě i pod tlakem administrativy Donalda Trumpa, jež se snaží přimět americké firmy, aby vyráběly hlavně doma) rozhodla, že kokpity pro vojenské vrtulníky Black Hawk si už nechá montovat pouze v americké továrně Kaman. Vodochody tak předčasně přišly o dlouhodobý projekt plánovaný minimálně do roku 2023. Zastavení zarazilo i samotnou Pentu. „Neplánované ukončení subdodávek pro Sikorského způsobilo podniku obtíže. Ten by tak mohl být v lepší kondici, nicméně jde o přechodný stav,“ říká Ivo Mravinac.
Podle Tobiáše Tvrdíka však nelze mluvit o žádných fatálních zásazích do existence Aera. Dříve i později utlumené programy prý firma nahradí. Čím konkrétně? „Nárůstem výroby na strategických aerostructures programech A220 (pevná náběžná hrana křídla), KC-390 (dveře, nákladní rampa, zadní část trupu a náběžná hrana křídla) a ST Aerospace (vývoj a produkce skořepinových konstrukcí pro přepravní airbusy), dále novými zakázkami na generální opravy stávajících letounů a postupně také náběhem sériové výroby letounu L-39NG,“ tvrdí Tvrdík.
Trpělivost ještě je
Penta Investments dnes očekává, že se hospodaření Aera vrátí k zisku ke konci příštího roku. Proto dosadila do čela firmy nového manažera Dietera Johna, od něhož kromě jiného očekává další závazné kontrakty na L-39NG. Právě to je v současnosti zřejmě jediný způsob, jak tradičnímu českému leteckému výrobci zajistit relativně klidnou budoucnost.
Přečtěte si rozhovor:
Aero ztratilo schopnosti i šikovné lidi, tvrdí její bývalý prezident Šimek
Podle zjištění týdeníku Euro banky a investoři projektu stále věří a o své peníze vložené do Aera se nebojí, úspěchy L-39NG ovšem musejí přijít co nejdřív. Podle několika zdrojů z trhu by prý situaci razantně uklidnily dva zásadní momenty.
Prvním je co nejrychlejší dohoda se státním podnikem LOM Praha o prodeji čtyř letounů L-39NG za 1,1 miliardy korun. Vláda měla důležitou referenční zakázku posvětit už v lednu, nakonec si ale od ministerstva obrany vyžádala další dokumenty a obchod stále nedostal zelenou. A druhou metou je dojednání nového výrobního programu, který by alespoň částečně vykryl výpadek po kokpitech blackhawků. V té souvislosti se už delší dobu zmiňují třeba vyjednávání Aera s americkou společností Bell Helicopter. Dosud však výrazný posun nenastal. „S firmou jsme v obchodním kontaktu, nicméně žádné detaily k možné spolupráci nebudeme zveřejňovat,“ reaguje mluvčí Aera Tvrdík.
V relativním klidu zatím přes ohlášené propouštění 180 lidí prý zůstávají i zaměstnanci. Podle šéfa firemních odborů Jana Borýska firma nadále funguje v normálním režimu a s nastavenou cestou všichni souhlasí.
| Jak Penta k Aeru přišla |
|---|
| O privatizaci leteckého výrobce rozhodla vláda Mirka Topolánka na podzim 2006. O firmu a letiště ve Vodochodech tehdy projevilo zájem osm uchazečů. Kromě společnosti Oakfield patřící Pentě to byla i konsorcia skupin PPF a J&T, Český letecký průmysl (Omnipol + CA IB Corporate Finance), Benson RPG, Slovácké strojírny, HTC Holding, Eco-Investment a Aero Kilcullen Consortium. Penta nakonec Aero, které tehdy hospodařilo s roční ztrátou 1,38 miliardy korun, získala 4. ledna 2007 za 2,91 miliardy. |
Pokud je v této letadlové rovnici o několika neznámých něco jasného, pak postoj Penty. Úvahy o tom, že by se Aera zbavila, nepřipouští. Od svého vstupu do podniku v roce 2007 v něm proinvestovala osm miliard. Že současná kritická situace firmy dopadá na další části byznysu Penty, dokreslují informace o možném prodeji Letiště Vodochody. Jak už týdeník Euro napsal minulý týden, Penta má jednat s několika možnými investory. Podle informací serveru Neovlivní.cz prý o projekt usiluje i čínská skupina CITIC. „V případě letiště do budoucna nevylučujeme možný vstup strategického partnera, což je varianta, kterou jsme zmiňovali od samého počátku, kdy jsme letiště získali,“ připouští Ivo Mravinac.
Nyní stoleté Aero Vodochody se tedy vrací do situace, kterou už zná. Krizi v 90. letech nakonec zvládlo a přežilo. Teď jen musí dokázat, že je zdravější a že riskantní sázka na nový letoun odkazující na slávu stroje Albatros byla správná. Aby se firma stabilizovala, potřebuje zákazníkům od roku 2022 dodávat až dvacet strojů L-39NG ročně. Získat tolik zakázek nebude nic jednoduchého.
| Boeing nepomohl |
|---|
| Poté, co česká vláda v roce 1997 zachránila Aero monstrózní zakázkou na stroje L-159 Alca za více než 52 miliard korun, hledala pro podnik strategického partnera. Našla jej v Boeingu, který si v roce 1998 pořídil 35 procent akcií firmy za 950 milionů korun. Vláda čekala, že díky tomuto propojení zaznamenají stroje L-159 úspěch na světových trzích. To se ale nestalo. Protože to Boeing s Aerem příliš neuměl, v říjnu 2004 schválil kabinet jeho odchod. Podíl po něm tehdy získal stát zpátky za symbolické dvě koruny. |
Dále čtěte:
Sto let Aera Vodochody: na ploutvi delfína
Aero představilo v Británii nový bitevní letoun F/A-259
Aero obsadilo vojenskou základnu. V Čáslavi testuje noční vidění
Armáda nakoupí nástupce Albatrosů. Od Aera pořídí až šest letounů L-39NG
Thajsko má zájem o letouny L-39NG od Aera Vodochody, tvrdí Babiš
Nákup letounů Aero se zadrhl. Babiš chce od Metnara další informace
Bell Helicopter chce stavět vrtulníky v Evropě, jedná s českým Aerem
