Členitý suterén skrývá výtečnou mediteránní kuchyni
Nevím, jaká je souvislost mezi radnicí Prahy 4 a tajemnými Etrusky, vím ale, jaké štěstí mají ti, kdo na zmíněný úřad zavítají stran jakéhokoliv jednání. Mohou totiž strávit čekání, oslavit úspěšné vyřešení problému nebo spláchnout hořkost z nepochopení úředníků v restauraci přímo v budově. Po krátké historii, kdy podnik existoval jako Restaurace Radnice a po důkladné rekonstrukci spojené se změnou provozovatele, se nyní prezentuje jako taverna se středomořskou kuchyní a názvem vypůjčeným od jména národa, vlivného sice, ale v historii poněkud pomíjeného – Etrusco.
Nepatřím mezi „ovečky“, o které pečuje osazenstvo zdejší radnice, k návštěvě Etruska mne přivedl dávný spolužák. Ten je zde doma a pro restauraci má jen slova chvály. Nechal jsem se přemluvit a jednoho dne vstoupil nenápadným vchodem do nitra restaurace, očekávaje slibované požitky.
Vnitřní prostory jsou samy o sobě originální. Členitý polosuterén, do kterého vstoupíte chodbou, ohnivou jako západ slunce na pobřeží Itálie, nabízí různé možnosti. Galerii, stejně krvavou jako vstupní koridor, zvláštní prostor pouze se třemi stolky, kterému tu říkají Most, ten je – stejně jako pod ním situovaný Krb – vyvedený v cihle. Ve vnitřním nádvoří se lze usadit na sympatickou zahradu, v posledních dnech, jež jsou zřejmou předzvěstí jara, již v plném provozu. Já ale přisedám ke kolegovi, jenž mě čeká v Baru, místnosti elegantního vzezření, kde olivový nátěr stěn a kombinace lehkého nepřímého osvětlení a denního světla vytváří v lokálu sympatickou plastičnost, ve spojení s tklivou hudbou pak v člověku hřejivý pocit relaxace. Prostoře vévodí noblesní bar, pojednaný ve dřevě a kovu, tolik připomínající jeho „bratrance“ z palub středomořských lodí. Výbavu doplňuje ratanový nábytek s prostým prostřením. Parťák již hledá v lístku, nápaditě provedeném a – jak se ukazuje vzápětí – i lákavě složeném. Připojuji se a vkrátku mám o svém menu jasno: plněné vinné listy a po nich stifado, hovězí ragú dušené v „širokospektrální“ řecké omáčce na bázi rajčatového protlaku. Po chvíli již servírka předkládá předkrmy. Kolega si pochutnává na tradiční tzatziki, řecké pomazánce, která, je-li dobře připravena, má kouzlo lehkosti a rafinované chuťové skladby. Tahle byla vskutku vydařená. Jemná a svěží, kde v sametovém tónu jogurtu nemá kupodivu sólo česnek, ale krčí se až za lehkou a živoucí chutí okurek a jen z druhého plánu „přiznává“ v kompozici svůj podíl. Stejně „středomořsky“ se projevily vinné listy – pikantní až kyselé, kde náplň jen rozšiřuje mantinely, aniž by opanovala jejich dominantní výraz. Velice aperitivní sousto.
Personál má v sobě jen něco z přísných pravidel stolničení, v šikovně namixované směsi s osobním šarmem a správnou mírou italské – vlastně spíše řecké – ledabylosti však nepůsobí pohoršujícím dojmem. Pokud tedy fungující stroj poněkud zadrhne, je to kvůli skutečně nedostatečnému založení. Číšník či servírka sice aktuálně mění „podávky“ podle objednaných jídel, ovšem, když sklidí po předkrmu, nezbude vám, čím byste pojedli kuvér. Takže před dalším založením jen toužebně prohlížíme napohled i ve vůni lákavou pomazánku.
Hlavní chody jsou v obou případech potvrzením báječných kvalit mediteránní kuchyně. Tagliatelle Pollo měly všechny vlastnosti dobré krmě. Čerstvé těstoviny, pevné, nerozbředlé a jadrné, plné chuti obilí tak, jak mají být, kuřecí maso předpřipravené, lahodné a hladivý přeliv mělo typický a správně vyladěný výraz. Ragú z mladého býčka – jak deklaruje jídelníček v případě mého stifado – tonulo v tomatové omáčce ozvláštněné olivami, česnekem a šalotkou, to vše servírované v elegantní keramice. Samotné kousky hověziny mohly být o čárku, ale skutečně jen o čárečku měkčí, omáčka byla ale vzácně zkomponovaným koncertem. Kuchaři se podařilo sladit protichůdné a samostatně tolik výrazné chutě tomat, oliv, česneku a cibulek tak, že se tyto dominantní komponenty seřadily ve velezajímavý celek, kde každá přítomná surovina měla svůj prostor, který však nezasahoval do „partitur“ složek ostatních. Výsledkem byla bohatá, ale urovnaná chuť, uhlazená a plná „stop jihu“. Vůně exotického koření, viskozita, potemnělá barva omáčky a svěží výraz dušeného masa, to byly hlavní zbraně, jimiž jídlo útočí na chuťové pohárky. Je-li navíc provázeno razantní a skvělou Retsinou, v mém případě růžovou, je pocit z požití tohoto pokrmu velmi „řecký“.
Přestože již zcela syt, ba přesycen, neodolal jsem nabídce zdejších dezertů a určil jako finále jeden z nich s těžko vyslovitelným jménem – ghalaktoboureko. Kostka bílého pudingu rozměrů arktického ledovce byla však nad mé síly. Ne snad proto, že byla špatná. Chutnala dobře, nepříliš sladká, s obmyslně užitým kořením a lehkou křupavou krustou těsta na povrchu. Ale byla to porce pro regiment! Obligátní káva se obešla bez posílení digestivem, sama o sobě však byla z řady těch lepších, vonící, silná a povzbuzující.
Dvouhodinový výlet na antické ostrovy přišel na 633 koruny. Dobře upravené jídlo, příjemná atmosféra, kdy jediným trochu rušivým elementem byla vyšší hladina hluku při zaplněné místnosti, i obsluha, „střižená“ volnými pravidly, jaká panují na jihu, jsou argumenty, stavějící cenu do přijatelné kategorie.
Etrusco taverna - pizzeria
Táborská 500, 140 00 Praha 4
Tel.: +420 / 261 192 257
Otevírací doba: pondělí – neděle 11.00–23.00
Počet míst: Bar 16, Krb 20, Most 8, Galerie 14, Letní zahrada 30
Druh kuchyně: středozemní
přijímané platební karty: všechny obvyklé
Jídelní lístek: angličtina
Jazyková vybavenost personálu: angličtina
Země původu nabízených vín: Česká republika, Itálie, Řecko
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 9 bodů z 10
Prostírání 7 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 10 bodů z 10
Chování personálu 8 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 18 bodů z 20
Celkem: 52 body ze 60
Bohužel vám tentokrát nemůžeme nabídnout výběr z jídelníčku ani vinné karty. Spolupráce mezi managementem podniku a autorem zaskřípala natolik, že se k materiálům nedostal. K oboustranné škodě, myslím si. Mnohdy výběr jídel a nápojů, byť sebestručnější, dokáže mnohého čtenáře motivovat k návštěvě podniku, kam by jinak jen těžko zavítal. A v tomto případě jde o vskutku zajímavou restauraci se slušným výběrem a podmanivou atmosférou. Doufám, že tento případ, v historii rubriky asi první, bude zároveň posledním a věřím ve větší vstřícnost restauratérů v příštích pokračováních.
