Nebezpečného šéfa Jamaguči-gumi vystřídal ještě nebezpečnější boss
Japonský policejní šéf shání posily. A ne malé: v příštích třech letech požaduje deset tisíc mužů a žen navíc. Proč? Oficiální svět japonského „nadzemí“ reaguje na dění „vespod“. Na konci srpna se v západojaponském Kóbe odehrálo rituální předání moci nad nejsilnější skupinou japonské jakuzy (čti: mafie). To, že Jamaguči-gumi čítá čtyřicet tisíc členů a její zisky dosahují miliard jenů, není nic nového. Ale místní policie i japonská média soudí, že jakuza vedená Keničim Šinodou, šestým donem v pořadí, bude mnohem nebezpečnější než dřív.
Šikuje se armáda?
Odstupující pátý don, chorobami oslabený Jošinori Watanabe, řídil jakuzu šestnáct let. Reportéři, kteří o japonské mafii (často anonymně nebo pod cizími jmény) píší, charakterizují jeho období jako „opatrné“. Uznávaný odborník na čínskou literaturu nechtěl, aby se jeho organizace dostala do otevřeného boje s japonským „nadzemím“. Nejvýrazněji se to projevilo po roce 1992, kdy byl v Japonsku přijat zákon, jenž policii poskytl více volnosti a prostředků na rozbíjení podzemních gangů. Tehdy Watanabe nařídil nejen svým lidem, ale i spřáteleným skupinám, aby se částečně „stáhli“. List Japan Times píše, že to kromě jiného znamenalo, že členové jakuzy nesměli mluvit s médii a měli na minimum omezit neoficiální spolupráci s policií.
Třiašedesátiletý Keniči Šinoda, míní pozorovatelé, se tolik mírnit nebude. Ne snad proto, že jde o kriminálníka, jenž si odseděl třináct let za vraždu. Ale především proto, že pochází z nagojské větve jakuzy, zvané Koda-kaj. Ta se v posledních letech pod Šinodovým vedením rozrostla, a především, neohroženě expandovala do hlavního města Tokia. Znalci místních poměrů označují Šinodu za dobrého diplomata a jeho nebezpečnost spočívá mimo jiné i v tom, že dokáže sjednotit klany, jež si tradičně bývaly protivné.
Odtud tedy pocházejí policejní počty: japonská mafie má dohromady kolem devadesáti tisíc členů.Jamaguči-gumi představuje celou polovinu, a pokud Šinoda získá větší vliv i na další skupiny, před japonskou policií bude stát mnohem organizovanější armáda než za „zlatých časů“ literárního vědce Watanabeho.
CV ze soudních spisů.
Jak už to i ve filmových gangsterkách bývá, cesta Keničiho Šinody na post šéfa nejsilnější jakuzy nebyla nijak přímá. Designovaným následníkem Jošinoriho Watanabeho byl dlouho Masaru Takumi. Ten byl ale v roce 1997 zastřelen členy nepřátelského gangu (světová veřejnost se o téhle přestřelce dověděla především proto, že tehdy v hotelu v Kóbe zahynul i kolemjdoucí turista), takže Jamaguči-gumi zůstala bez nástupce. Japonské podzemí, píše jeden japonský novinář, prožívá takovou situaci stejně citlivě jako kdysi královské dynastie bez potomků.
Ke štěstí gangu se Keniči Šinoda brzy vypracoval, takže mohl být letos v dubnu oficiálně povýšen na muže číslo dvě. Jeho gang Koda-kaj přinesl Jamaguči-gumi nebývalé „územní“ zisky. Zatímco kmenová organizace byla vždycky silná především na západě (na sever a do Tokia se nikdy neodvážila), Šinoda - jak tvrdí policejní prameny - rozšířil vliv jakuzy o osmnáct „okresů“ právě v těchto oblastech a přivedl na soupisku Jamaguči-gumi několik tisíc věrných.
Na rozdíl od literaturou posedlého Watanabeho, Keniči Šinoda vystudoval pouze střední školu. Většina reportérů opisuje jeho životopis ze soudních pramenů, a ty říkají, že se narodil v roce 1942 v okrese Oita. V roce 1962 odešel do Osaky, kde se zařadil mezi členstvo skupiny Koda-kaj, v té době považované za jeden z nejbrutálnějších gangů náležejících do jakuzy Jamaguči-gumi. O prostředí gangu vypovídá i příhoda, kvůli níž Šinoda strávil třináct let ve vězení: budoucí boss se utkal v souboji na meče s nepohodlným předákem – a zabil jej.
Když Keniči Šinoda opouštěl vězení, psal se již rok 1982. A právě v letech, jež následovaly po Šinodově propuštění, získával gang Koda-kaj nový vliv. Nejprve v Nagoji, pak dále na sever. Setkání Šinody s Watanabem, jenž se stal pátým donem jakuzy v roce 1989 a Keničiho si za jeho schopnosti a věrnost nakonec oblíbil, bylo osudem pomalu připraveno.
Podvod za pět miliard.
Svět japonského podzemí, který velké světové deníky popisují se značnou opatrností a často při tom používají slova jako „zřejmě“, „prý“ a „asi“, se normálním smrtelníkům musí zdát poněkud neskutečný, až filmový. Jenže občasné oficiální zprávy japonské policie ukazují, že se ona „gangsterka“ skutečně v reálném světě vyskytuje.
Například letos v červenci byl v Japonsku zatčen jihokorejský lékař, jenž pomohl amputovat malíček jednomu zkrachovalému byznysmenovi. Na případ upozornila zdravotní pojišťovna, jež zákrok odmítla proplatit, a ukázalo se, že měla pravdu. Šlo o naplnění dávné japonské tradice, že nehodný člen jakuzy, jenž zklamal, si musí useknout malíček a přinést jej coby důkaz své pokory svému šéfovi.
O měsíc později, v srpnu, byl v Čibě zatčen pětapadesátiletý Norio Saito. Ve světě „nad povrchem“ jde o ctihodného ředitele společnosti na odvoz a likvidaci odpadků. Ve světě japonského podzemí patří k seniorním členům jakuzy a japonská policie se domnívá, že jeho pozice ve firmě je strategická: s odpadky prý občas zmizí i nepohodlná lidská těla. Deníku Mainiči Daily News uvádí, že Norio Saito prozatím přiznal „likvidaci“ těla své někdejší dvacetileté milenky.
Jelikož drogy, herny, vybírání výpalného či spekulace s nemovitostmi by ani zdaleka nepřinesly ty zisky, jež členové jakuzy potřebují, japonská mafie rozšiřuje své působení. Policie tvrdí, že mezi poslední hity patří internetová pornografie, spekulace na burze a bankovní podvody. Ten poslední odhalený stál za to. Bank of Tokyo-Mitsubishi, Mizuno Bank, UFJ Bank a Jokohama Bank přišly o pět miliard jenů. Jelikož policie pachatele zatkla, příběh, který se odehrál v roce 2003, se nedávno dostal do médií. Trik spočíval v tom, že členové gangu koupili od několika bezdomovců osobní dokumenty, s jejichž pomocí těmto lidem vytvořili zcela falešné a neexistující curriculum vitae. Muž, jenž přespává na ulicích, najednou úředně existoval coby úspěšný manažer brokerské firmy s platem osmi milionů jenů ročně. Tato část plánu byla zřejmě nejtěžší, protože na tom, co následovalo, není nic divného. Členové gangu si jménem dobře vyhlížejících občanů vybrali hypotéky na poměrně náročné nákupy nemovitostí.
Spolupráce a její hranice.
Ačkoli se to cizinci neznalému japonského prostředí může zdát nepochopitelné, jak v japonské veřejnosti, tak v jistém smyslu i v řadách místní policie nachází jakuza pochopení a toleranci. Zpráva Economist Intelligence Unit říká, že důvodem je nejen tradiční soužití jakuzy se světem obyčejných lidí, jež se táhne od 17. století, ale především fakt, že tam, kde jakuza vládne podsvětí, takřka neexistuje drobná kriminalita. Navíc jakuza je pevně organizovaným soukolím, které si díky kázni svých členů udržuje zřetelný odstup od „světa nadzemí“, takže spořádané občanstvo vlastně jakuzou obtěžováno není.
Důvody, proč japonská policie občas s mafií spolupracuje, jsou stejné. Policie hledá u jakuzy pomoc při řešení zločinů, jež nemají s mafií nic společného, a tato spolupráce – výhodná pro obě strany – mívá úspěch. Otázkou ovšem je, kde má ona tradiční tolerance hranice. Zasvěcenci se obávají, že nový don Jamaguči-gumi Keniči Šinoda se je pokusí posunout na dosud nepoznanou mez.
