Jsme zemí pivní kultury, to nelze oddiskutovat. Proto je logické, když se po vlně pizzerií a restaurací různých stylů začínají opět objevovat klasické české pivnice. Postavené na konzumaci piva a k tomu účelu cíleně komponovaným jídelníčkem.
V úžasných podzemních prostorách se objevila klasická česká pivnice Restaurace U Rotta. V nejvyšším sklepení, někdejší vinotéce, je dnes hlavní sál. Po vstupu z ulice se ocitáte ve vstupní místnosti se šatnou. Zarazí vás, že jste vyzváni k posečkání, aby vás personál uvedl ke stolu. V podnicích této třídy věc nepříliš obvyklá, nicméně sympatická. Byli jsme – vyrazili jsme ve trojici, české pivo přece jen „táhne“ – mile přivítáni a usazeni. Rozsáhlá místnost, která díky členění historickým sloupovím nepůsobí až tak monstrózně, je příkladem toho, že hlavním klientem jsou zde zahraniční skupiny. Vedle menších stolů nalezneme i dlouhou „jitrnici“ s asi třiceti místy. To pro ty, kteří mají potřebu se při konzumaci družit a objímat se za zpěvu pijáckých chórů. Náš stůl byl menší, stejně jako všechny ostatní nezaložený. Pracují tady z pochopitelných důvodů s jednoduchou formou obsluhy, ke které patří přenosné příbory. Číšník, jeden z asi šesti sedmi osob personálu, nám předložil vkusně pojatý lístek, svázaný v líbivých dřevěných deskách. Malý detail pozlobil estetické cítění jednoho z mých hostů. Mají zde totiž jídelník vyvedený v osmi jazykových mutacích. A aby si obsluhující nepletli tu kterou řeč, polepili titulní stranu desek malými značkami se zkratkou jazyka, ve kterém je lístek vyveden. Proč ne, ale stejně dobře by bylo možné umístit tuto značku na zadní stranu obálky a nechat tak titul vyznít ve vkusné a stylové podobě. Jak již řečeno, jde o klasickou pivnici, která si na nic nehraje. Tomu odpovídá i prostý nábytek z masivního dřeva, tomu je podřízena i výzdoba místnosti. V ní vládnou prvky přírodního charakteru, suché květiny a různé věnce či copy z obilné slámy. Je to působivé, ale nedůrazné. Spolu se zvláštně žlutými stěnami, jejichž výzor více než co jiného připomíná kdysi bílou, nyní však notně kouřem zašlou malbu, slámové prvky barvy podobně nevýrazné ztrácejí efekt. Díky klenutým stropům a kameninové podlaze, kteréžto dvě skutečnosti výborně pomáhají zvýšit intenzitu všech zvuků, je zde, byť zdaleka není plno, trochu hlučno. Nedalo mi, abych nezavítal do stavebních klenotů tohoto domu, dvou nad sebou jsoucích středověkých sklepení. Gotického dole a románského nad ním. Kdysi byly tyto sklepy domovem dobré, leč nepříliš navštěvované vinárně. Ta sem – podle mého – opravdu patřila. Působivý interiér dovoloval pro rozdílnost obou místností připravit naprosto odlišné světy. Při dobré práci a pečlivém marketingu to mohl být nejatraktivnější podnik v Praze. Dnes, kdy i zde je vše podřízeno masovému turismu, nevyznívá jedinečnost unikátních sklepů vůbec nijak.
Jiný muž z týmu nám přinesl vybrané předkrmy. Já jsem zvolil nejlépe, kachní játra zalitá sádlem v kameninové misce byla chutná a s pivem, které jsme všichni zvolili jako nápoj dnešního oběda, se znamenitě doplňovala. Dobře okořeněné sádlo, nehrudkovaté a přesně viskózní, bylo opravdovou lahůdkou. Jen snad mohl v nabídce pečiva figurovat i tmavý chléb, ke všem pokrmům by se asi hodil lépe než bílá, trochu již gumovitá bageta. Jeden z mých kolegů zabrousil mezi polévky a poručil si slepičí vývar s masem a zeleninou. Nebyl nadšen. Kalná tekutina bez lesku měla jedinou chuťovou dominantu – přípravek Vitana. Další spolustolovník se nechal nalákat na zvláštně znějící název krmě, kterou nalezl v rubrice Malá teplá jídla. Jednalo se, cituji, o „Kameninový pekáček se zeleninou a míchanou zeleninou“. Toto tajnosnubné jméno skrývalo kombinaci bílého a červeného zelí, vařených brambor a jarní zeleninové směsi, lehce podušené na másle. Jakási mocnina vegetariánství. Soudě podle úporného výrazu mého protějšku není hrášek či karotka s kukuřičnými zrny dobrým partnerem dušenému zelí, ať bílému či červenému.
Než k nám dorazily hlavní chody, věnoval jsem se pozorování personálu. Byl poměrně četně zastoupen, a to je vždy ošemetné. Nevěnujete-li pozornost – tedy jako provozovatel nebo vedoucí restaurace – tomu, aby všichni členové týmu byli profesionálně na zhruba stejné úrovni, vždy dojde ke konfrontaci. A zde, přestože nároky kladené na obsluhu nejsou nijak vysoké, byly rozdíly mezi jednotlivými číšníky dramatické. Od veskrze šikovného a sympatického muže, až po člověka, který vzhledem připomínal loupežníka Sarka Farku a neuvěřitelně pomalými pohyby byl přesnou kopií onoho slavného číšníka, obsluhujícího senátora v muzikálu Divotvorný hrnec.
Hlavní jídla byla zcela v režii předkrmů. Guláš dle receptu pana Rotta byl zvláštní. Nevím přesně, kdo byl pan Rott, ale asi ne kuchař. Pokud ano, potom jeho kvality byly prostřední. Nelákavá, zvláštní barvu mající omáčka, po zahuštění neprovařená, ve které plaval tu a tam kousek hověziny, byla vším možným, ne však gulášem. Jediným a přehojně použitým kořením byla majoránka, ostatní komponenty veškeré žádné. Ani vepřový řízek na česneku nezpůsobil, že by jeden z mých partnerů „řičel nadšením“. Průhledný plátek masa, kde by česnek poznal snad jen ohař s tisíckrát vyvinutějším čichem než kdokoli z nás. K tomu kupa pečených brambor, jako by ji na talíř sklopili rovnou z rozvážkového vozu. Bylo jich mnoho, plavaly v tuku a nelákaly. Relativně nejlépe jsem ze všeho opět vyšel já. Uzený kotlet se švestkovou omáčkou a smažené krokety na mém talíři vyhlížely vábně. A maso bylo skutečně dobré. Zdravé barvy, pikantně, ne však znásilňující intenzitou zauzené, šťavnaté a vláčné. Škoda jen, že zalito omáčkou, která byla spíše jen zředěnými povidly nedbale dochucenými, ztratilo svěží vzhled a příjemnou barvu.
Po hlavním jídle začal váznout i debaras. Na sklizení jsme si museli počkat až do doby, kdy jsem – jako jediný – dlouho přivolával číšníka, chtěje okusit i něco z moučníků. Přátelé se k tomu již neodhodlali. Já jsem zvolil lívanečky a shledal, že ani ony nijak nevybočují z intencí kuchyně. Takže káva se nekonala, ještě notnou chvíli jsme si počkali na účtujícího, zaplatili a odešli. Sklenice od piva a nádobí po lívancích, ač vše dávno dopito a snězeno, zůstaly na stole až do našeho odchodu.
Nemohl jsem se zbavit pocitu, že se zde vše řídí heslem, z dřívějška tolik rozšířeným: levně nakrmit a rychle vyhodit. Připadal jsem si jako v ráji. Ne však v tom vysněném Edenu, ale v tom, který po padesát let vládl českému pohostinsví. Takže by se slušelo napsat: … jako v RAJi.
Cena za toto vše, která činila 1180 korun se zdá nízká pouze potud, zvažujeme-li její nominální hodnotu.
Restaurace U Rotta
Malé náměstí 3, 110 00 Praha 1
Tel./fax: 02 / 24 22 95 29, 02 / 24 22 94 03
E-mail: restaurace.rott@czechcrystal.com
Otevírací doba: denně 11.00–24.00
Počet míst: restaurace 80, románský sklep 80, gotický sklep 70
Druh kuchyně: tradiční česká
Přijímané platební karty: Visa, Mastercard, JCB, Am Ex, Diners Club
Jídelní lístek: angličtina, francouzština, italština, japonština, němčina, ruština, španělština
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, francouzština, italština němčina, ruština
Země původu nabízených vín: Česká republika, Francie
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 7 bodů z 10
Prostírání 7 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 8 bodů z 10
Chování personálu 6 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 12 bodů z 20
Celkem: 40 bodů ze 60
Výběr z jídelního lístku:
Nakládané rybičky v octě v hlávkovém salátě 72,-
Sýrové pomazánky v kameninových miskách 55,-
Studená jogurtová polévka se salátovou okurkou a česnekem 41,-
Těstoviny s kuřetem a houbovou omáčkou 155,-
Pečené kančí maso jako vrabec s červeným zelím, bramborový knedlík 210,-
Vepřové maso pečené se zelím a knedlíkem po česku 181,-
Svíčková na smetaně naší panímámy s brusinkovým citronem, houskový knedlík 178,-
Švestkové knedlíky s mákem a cukrem 45,-
Výběr z vinného lístku:
Veltlínské zelené Znovín 180,-
Znojemský Muškatel 98 220,-
Rulandské Modré Patria Kobylí ¨ 180,-
Chateau Chenu-Lafittel Bordeaux 2500,-
